.png){kind=logo}
Draci, vládci nebes
Draci patří mezi nejstarší a nejmocnější bytosti Vel Dōranu. Tito majestátní tvorové jsou symbolem síly, moudrosti a magické energie. Jejich existence je hluboce zakořeněná v historii kontinentu a jejich vztah s lidskými obdařenými tedy dračími jezdci, tvoří tak jeden z pilířů mýtů a legend. Draci jsou známi svou inteligencí a schopností komunikace, ačkoliv ne každý drak sdílí stejnou míru empatie vůči jiným rasám a chce hovořit. Obdařeným, kteří získají jejich důvěru, slouží nejen jako spojenci, ale i jako partneři, ochotní sdílet svou moudrost a sílu. Dračí historie sahá až do dob, kdy magie formovala tento svět. Tito majestátní tvorové jsou známi svou silou, moudrostí a schopnostmi ovládat elementární magii. Draci se liší nejen barvou a schopnostmi, ale také velikostí, ale i typem, které určuje jejich postavení mezi ostatními druhy. Zde se nachází podrobnější popis typu Vēldārē.
.png)
Ačkoliv se jejich počty ztenčily a legendy zamlžily pravdu, jejich přítomnost nikdy zcela nevyvanula. Draci jsou – a vždy byli – největší doménou tohoto světa. Nestojí pod starým božstvem lidí, ani je neuctívají. Jsou vlastní kategorií bytí. Zrozeni z plamene, krve a starého řádu, existují v trojí podobě, tři dědičné linie, tři osudy spojené s dračí krví. Máme zde Velkāry {Velkáry}. Jsou těmi, co letí vysoko, ale nepatří nikomu. Divocí a nespoutaní, podobní wyvernám, mají dvě zadní končetiny a křídla, ale žádný vztah k lidské mysli. Nepromlouvají. Nepoutají se. Jsou jako vítr, nelze je zcela zkrotit, jen přežít jejich hněv. Vēldārē, majestátní draky s tělem čtyřnohého obra a s křídly jako stvořenými pro nebe. Jsou těmi, kdo uzavírají pouta s Obdařenými lidmi a tvoří symbiózu duší. Když Veldarē přijme jezdce, sdílí s ním dech i smrt. Jejich klany jsou málo početné, ale nesmírně uctívané a říká se, že skrze ně mluví samotný hlas světa.
A pak jsou zde ti, co neměli nikdy vzniknout. Vargūny, stvůry z Netheru za Yndarovým pohořím, které připomínají draky, ale nejsou jimi docela. Z jejich hlav připomínající holé kosti bez kousku masa žhnou rudé oči, jejich dech je řevem smrti, jejich pouto s jezdcem vzniká bolestí a agonií. Jsou známé jako křiklouni, požírači světla a vůle, schopní napodobit lidský hlas a roztrhat i jiné draky ze zloby. Jejich jména se šeptají, ale nikdy nevyslovují nahlas.
.png)
Vēldārē
.png)
Velkāra
.png)
Vārgūna
Draci a jejich vztah k rasám Vel Dōranu
Tito tvorové, jejichž rozum a síla převyšují smrtelníky, zaujímají v srdcích různých ras odlišné postavení. Někdy jsou uctíváni jako božstva, jindy obáváni jako ničitelé. Pro elfy jsou draci posvátnými bytostmi, zosobněním harmonie mezi magií a přírodou. V jejich písních a příbězích se draci objevují jako strážci prastarých tajemství, kteří vedli elfy k moudrosti a ochránili je před zkázou. Existují i elfské kulty věnované drakům, chrámy skryté hluboko v horách či lesích. Elfové nevnímají draky jako nepřátele ani absolutní vládce, jsou pro ně učiteli, prostředníky mezi světem smrtelníků a bohy. Pro Elfy je bráno usednout na dračí hřbet jako absolutní tabu. Trpaslíci se draků bojí. A právem. Mnohé podzemní síně byly vypáleny dračím dechem, mnohé poklady vyrvány z jejich hutí. Ať už jde o starodávné legendy nebo čerstvé jizvy v jejich srdcích, trpaslíci věří, že draci jsou ničitelé jejich děl, nepřátelé jejich řádu a stability. Některé klany se však snažily s draky vyjednávat, uzavírat křehké dohody výměnou za drahé kameny či rudy, ale takové příměří byla vždy dočasná. Trpaslíci nevěří drakům – a draci se příliš nestarají o to, co si trpaslíci myslí.
Lidstvo se k drakům staví rozpolceně. Někteří je uctívají jako bohy, jiní proti nim vedou své skupiny za účelem výdělku.
V lidských královstvích se draci stali symbolem moci a nadřazenosti, vládci nosí jejich podobizny na praporech, šlechtici si dávají dračí jména, ale jen málokdo skutečně viděl draka na vlastní oči. Na druhé straně strachuplné příběhy o vypálených vesnicích a zničených městech udržují obraz draka jako bytosti chaosu a absolutní smrti. V některých zemích existují dokonce dračí lovci, jejichž jediným cílem je najít a skolit tyto majestátní tvory – a přinést důkaz jejich smrti jako trofej. V jiných zemích jsou draci bráni jako absolutní moc a bojová síla.
Draci vidí svět jinak než smrtelníci. Jejich čas plyne jinak, desetiletí jsou pro ně jako dny, lidské životy pomíjivými okamžiky. Jsou starší než většina ras, jejich mysl je ostrá jako tesáky, pronikavější než pohled sokola a jejich duše je hluboká jako oceány světa. Rozumí emocím těch, kteří je uctívají, bojí se jich nebo proti nim zvedají meče, dokáží porozumět srdci a úmyslům. Ale v očích draků jsou lidé, elfové i trpaslíci pouhými mihotavými plameny ve větru – přicházejí a odcházejí, zatímco draci trvají dál. Nezajímají se o války království ani spory mezi rasami. Co znamenají tisícileté intriky elfů, když drak viděl, jak se mění samotná země? Co znamená bohatství trpaslíků, když zlato bylo vždy součástí jejich hnízd a kostí mrtvých králů? Draci vnímají své okolí nejen očima, ale i myslí. Telepatie je jejich způsob komunikace, je mocná, čistá, nezkreslená. hovoří pouze ve {Dračím jazyce}. Přesto jen málokdy hovoří s menšími bytostmi. Ne snad proto, že by nemohli, ale protože je to pod jejich úroveň. Proč by měli ztrácet čas konverzací s tvory, kteří nebudou žít dost dlouho, aby pochopili i zlomek jejich moudrosti?
Draci se o smrtelníky zajímají jen málo. Nezajímá je, kdo zrovna vládne v lidských královstvích, kdo vede válku nebo která víra hlásá jejich božství. Lidé jsou v jejich očích neškodní – dokud se nepokusí vstoupit do jejich říše. Draci nejsou ani přátelé, ani nepřátelé smrtelníků. Jsou nad nimi. Pozorují, tolerují, ale nikdy se neskloní. Jejich věk trvá po staletí, zatímco říše lidí, elfů a trpaslíků rostou a padají jako listy ve větru. Pro draky jsou menší rasy jen epizodou v nekonečném toku času.
Draci si chrání svá území a hnízda. Ti, kdo naruší jejich klid, brzy poznají skutečnou hrůzu. Pokud člověk vkročí tam, kde nemá být, drak jej může dlouho ignorovat, ale pokud se dotkne jeho pokladu, ohrozí vejce či se pokusí zkrotit to, co nelze spoutat, stane se součástí plamene, který drak za sebou zanechá. A když se je někdo pokusí zpochybnit, rychle pozná, proč jsou draci vládci oblohy a proč si nikdo nemůže nárokovat jejich svět. A tehdy pochopí, co znamená opravdová moc.
Ačkoliv se zdají být osamělými pány oblohy, i draci mají své zákony. Existuje přísná hierarchie, jíž se řídí, i když pro smrtelníky zůstává skrytou. Každý drak zná své místo, od prastarých vládců, jejichž jména se nesou v ozvěnách věků, po mladé draky, teprve poznávající svou moc. Starší draci rozhodují, kdo smí kam vkročit, kdo smí lovit a kdo je dostatečně silný, aby mohl usilovat o vlastní teritorium. Nad tím vším stojí nejstarší a nejmocnější draci v kolonii, jejichž slovo je nezpochybnitelným zákonem. Ti nerozhodují nad malichernými záležitostmi smrtelníků, ale nad rovnováhou dračího světa. Pokud některý z jejich druhu poruší pradávné zákony, nebudou váhat zasáhnout. Všichni draci mají zapečetěnou nenávist či strach k {Vargūnám}, které jsou jejich přirozenými nepřáteli.
Hlavní rozdíl mezi Draky a Velkárami spočívá v jejich fyziologii a způsobu, jakým jsou pojmenováváni. Draci jsou čtyřnozí tvorové s mohutnými křídly, zatímco Velkáry mají pouze dvě zadní nohy a jejich křídla jsou spojená s předními pařáty, což jim dodává elegantnější, avšak méně robustní vzhled. Zatímco draci jsou pojmenováváni podle svých schopností a elementární magie, například Ohnivý drak, Jedový drak nebo Ledový drak, Velkáry se rozdělují podle svých hnízdišť. Mezi jejich typy patří například Pouštní Velkára, Lesní Velkára nebo Horská Velkára, což odráží jejich úzkou vazbu na prostředí, ve kterém žijí. Jejich šupiny jsou jemnější než u draků, což z nich činí zranitelnější tvory. Taktéž nedorůstají takových velikostí jako draci. Velkáry se často spoléhají na rychlost a schopnost úniku, vždy útočí z výšky, případně se spoléhají na své ohnivé útoky. Jsou více agresivnější než draci, ale taktéž v hejnu velmi nepředpovídatelné. Draci a Velkáry spolu sdílejí dávné pouto, ale také soupeření.
Draci obvykle dominují díky své síle a majestátnosti, zatímco Velkáry se drží v ústraní a spíše draky sledují zpovzdálí. Přestože mezi nimi existují rozdíly, oba druhy si uvědomují své místo v rovnováze světa. I Velkára se dá od narození zkrotit, i dračí jezdec dokáže navázat jakési spojení s Velkárou, ovšem nikdy nebude tak hluboké jako s drakem, jelikož Velkára bude jednat vždy pudově a v případě nebezpečí jezdce opustí.
Rozdíl mezi Drakem & Velkárou?
Dračí teritoria & Hnízdiště
%20(1).png){kind=small}
Jejich teritorium není jen místem odpočinku, ale nedobytnou pevností, která se odvíjí od jejich přirozenosti, instinktů a hierarchického postavení mezi draky samotnými. Draci si nevybírají svá obydlí nahodile. Potřebují rozsáhlé, nedostupné oblasti, daleko od rušivého vlivu smrtelníků. Jejich hnízda bývají ukryta v hlubokých horách, na nehostinných útesech či ve vnitřních jeskynních komplexech, kde vládnou jen oheň a kámen.Vārloth, proslulý svou drsnou krajinou a neustálou sopečnou činností, je domovem jedněch z nejstarších a nejmocnějších draků v dějinách Vel Dōranu. V útrobách rozžhavené země v oblasti {Vēlkarthy} a Dračí tvrze, se nachází jedno z nejznámějších hnízdišť, Dālvatorské hory. Zde se nachází labyrint tunelů a rozlehlých síní, kde se draci ohnivých rodů rodí a vyčkávají na svou chvíli. Magma zde teče jako řeky, a jen ti nejstatečnější či nejpošetilejší by se odvážili vstoupit. Oheň zde není hrozbou, ale životem a draci Vārlothu v něm nacházejí svůj domov. Pohoří provincie Valchēron se tyčí k obloze jako hřbet spícího titána. V drsných skalách pohoří Rojna sídlí draci, kteří si cení klidu a izolace. Hnízdiště zdejších draků jsou skryta ve spletitých jeskynních systémech a labyrintech, kam se lidská duše nikdy neodváží. Vysoko nad světem smrtelníků, v nepřístupných skalních trhlinách, se ukrývají hnízda těch, kteří ovládají bouře a vítr. Jejich jeskyně nejsou jen obyčejná doupata – jsou posvátnými svatyněmi, kde se zázračným způsobem propojují draci a lidé, jež jim zasvětili své životy po dlouhé generace, {Drākarinové}. Valcheronští draci mají hlubokou úctu ke svým předkům a příběhy říkají, že zdejší hnízda jsou stará i tisíce let, plná starodávných symbolů a pokladů z dávných časů.
Další menší hnízdiště jsou Solmarrské útesy, v Soraně, domově dračích běsů, kteří obývají divoké pobřežní skály, ovládané neustálými bouřemi a mlžným oparem. Tito draci jsou menší, ale nesmírně rychlí a smrtelně nebezpeční. Pohoří Dračího hřbetu, v těžko přístupné části Nōrdavellu, kde podle legend sídlí bílí draci se srdcem z ledu, vládci mrazu a sněhu. A poslední hnízdiště Nythēra, ukryto kdesi v Posvátných hájích Therēnie, nad kterým bdí draci v barvách zelené trávy.
– Ti, kdo se odtrhli od svých rodů
Dračí samotáři
Samotářští draci nejsou běžní, neboť většina dodržuje přísnou hierarchii svého druhu. Přesto se tu a tam objeví jedinec, který se vydal vlastní cestou. Mohou to být vyhnanci, kteří se provinili proti pravidlům dračího světa, nebo tací, kteří prostě netouží po společnosti ostatních. Tito samotáři si obvykle vybírají extrémně skrytá místa, jako jsou ztracené ostrovy, neprostupné bažiny nebo ledové pustiny, kde mohou žít nerušeně. Samotářští draci bývají nevyzpytatelní, na rozdíl od svých příbuzných, kteří dodržují určitý řád, se chovají nepředvídatelně. Někteří jsou moudří poutníci, kteří se stáhli ze světa, jiní se však mohou stát divokými a nebezpečnými bestiemi, pokud je smrtelníci rozhněvají. Samotáři se nepropojují s obdařenými, jen výjimečně. Propojení s obdařenými je u nich krajní vzácnost a v celé známé historii Vel Dōranu se tak stalo sotva třicetkrát.
Většinou ale šlo o spojení krátké a neklidné, kdy pouto nakonec trhalo vůli draka i jezdce, dokud se jeden z nich neosvobodil… nebo nezahynul. Ta pouta, která přetrvala, se zapsala do dějin jako hrdinské legendy. Mezi nejznámějších deset patří, Bjorn Sergevan a jeho drak ohnivý Kyrrvāth, jenž byli ochránci Severních průsmyků během Stoleté zimy. Lady Virelia Rowen a kyselinová dračice Thālmyrāshk, která zničila obléhací flotilu Sorany u hranic s Thērénií, v době vzdoru. Kaelen Dornig a jeho bronzový drak Vrōnskath jenž byli poslední obránci Měděných plání, dnes již neexistující. Ren Maelek a černý drak Shārāng, kteří přeletěli pás hraniční pustiny a objevili Nether. Seran Magir a bleskový drak Kōrthēn-Arns, dlouholetí ochránci pohoří Rojna. Elvire Taan a krystalová dračice Myrrkhāz, přímý potomek dračí strážkyně Thērénie, kde později vytvořili útočiště a hníždiště. Haegar Veyron a ledová dračice Sōlkra, kteří odvrátili společně hon lovců fialek v Nōrdawellu a osvobodili tamější divoké ledové draky. Alyss Doreille a bronzová dračice Fēnraēss, jediní, kdo přežili první výpravu za Ygdarové pohoří a posléze na zabraném území vybudovali jednu z prvních základen dračích jezdců, byly obě známé jako první "Hraničářky". Pether Kelth a ledový drak Brānskirr, zachránili město Askerstad ve Valchēronu během tzv. Zimní záplavy, kdy se po náhlém tání horských ledovců zvedly vody Jižní řeky a hrozilo, že pohltí celé údolí. Brānskirr vytvořil ledovou hráz dlouhou téměř dvě míle, čímž zastavil proud a dal obyvatelům čas k evakuaci. Dorian Vell a ohnivá dračice Kārskaēll, známí jako Ohnivý štít Východu, vedli odvážný protiútok proti flotile Vzdušných pirátů jenž se pokusili napadnout a vyplenit po několikáté město Thavaris v Dūrmoře, za jejich odvážný čin jim byla Rudými elfy udělena pocta a vystavěna socha jakožto hrdých bojovníků, taktéž zde nalezl každý z nich azyl a sloužili provincii po zbytek svých dní a odvrátili několik bitev po boků armády elfů.
Dračí páření
Volání v oblacích
Když přichází čas páření, draci volají své možné partnery takzvaným Dračím zpěvem. Hlubokými, hrdelními tóny, které se nesou oblohou jako vzdálené hromobití. Každý druh draka má svůj vlastní tón a melodii, jíž přivolává svého druha. Tento zpěv je slyšet na míle daleko a oznamuje, že v následujících týdnech může dojít k soubojům mezi rivaly, kteří si nárokují náklonnost samice. V době námluv se draci často prohánějí oblohou v mohutných vzdušných tancích, kde ukazují sílu, hbitost a schopnosti, jež by mohly zaujmout potenciálního partnera. Taktéž svou vyvolenou často obdarovávají dary, ať už se může jednat o oblíbenou potravu či cennosti. U některých rodů dračí páření znamená spojenectví na celý život, zatímco jiní draci se po čase opět vrací do své osamělé existence. Po úspěšném páření samice pečlivě vybírá místo pro hnízdo, tedy bezpečnou, skrytou oblast, chráněnou před vetřelci, nejlépe jedno ze známých hnízdišť! Právě tam je magie draků nejsilnější a dopomáhá dračím vejcím se vyklubat. V hnízdišti pak stráví měsíce střežením svých vajec, dokud se nevylíhnou. Pokud však i přesto se dračí vejce nevylíhne samice může svojí sluj po několika letech opustit a zanechat zkamenělou snůšku samotnou.
Dračí vejce
aneb požehnání bohů
Dračí vejce jsou jedinečná a magií prostoupená do každé šupiny ochranné krusty, jež představují počátek života jednoho z nejmocnějších tvorů Vel Dōranu. Každé vejce je svým způsobem umělecké dílo, jeho vzhled i vlastnosti odpovídají druhu draka, který se z něj má vylíhnout. Povrch vajec je tvrdý jako skála, ale může být hladký nebo pokrytý jemnými vzory, šupinami či jinými ornamenty. Vejce obvykle dosahují velikosti od 25 cm do 40 cm, v závislosti na druhu draka.
Dostatečně staré dračí vejce, později nabývá kamenitého vzhledu a naprosto ztvrdne. Dračí samice obvykle snášejí jedno až dvě vejce v jedné snůšce, přičemž více než tři vejce jsou velkou vzácností. Každé vejce je pro draka cenné, neboť představuje pokračování jeho linie. Dračí rodiče pečlivě střeží svá hnízda, která se nacházejí na těžko dostupných místech, jako jsou vrcholky hor a hluboké jeskyně.
Jednou z největších záhad dračích vajec je doba, po kterou zůstanou neporušená, než se z nich vylíhne mládě. Tato doba není pevně stanovená a může se lišit od několika měsíců až po staletí. Věří se, že dračí vejce reagují na magické proudy okolí a vylíhnou se pouze tehdy, když jsou podmínky ideální a bezpečné, nejčastěji v hnízdištích. Dračí vejce jsou v mnoha kulturách považována za symbol nového začátku a naděje. Obdaření, kteří dostanou své dračí vejce, se na ně dívají jako na závazek a dar, který musí chránit a vést. V mnoha příbězích je nalezení dračího vejce považováno za přízeň bohů nebo osudu. Po vylíhnutí se dračí mláďata rychle vyvíjejí, avšak cesta k dospělosti je dlouhá. Trvá obvykle 13-15 let, než se mladý drak stane dostatečně silným a vyvinutým, aby unesl jezdce. Tento proces zahrnuje nejen fyzický růst, ale také získávání zkušeností a síly potřebné k ovládání magie.
Dračí jména
Nesmrtelný odkaz
Každý drak přichází na svět s tichým vědomím svého jména, někteří ho znají už od okamžiku, kdy prolomí skořápku, jiní si ho volí až tehdy, když se jejich mysl a vůle plně probudí. Tento okamžik sebeuvědomění je pro draka posvátný a jméno, které si vybere, se stává neoddělitelnou součástí jeho bytosti. Samozřejmě jejich jméno je v dračím jazyce. Draci věří, že pravé jméno má moc, je otiskem duše, odrazem povahy i předzvěstí osudu. Proto ho nikdy neprozrazují lehkovážně.
Svému jezdci sdělí jméno teprve tehdy, když se rozhodnou přijmout pouto a uznat ho za sobě rovného. Tento akt je považován za okamžik skutečného spojení, kdy se vztah jezdce a draka mění z prosté spolupráce na hluboké spojenectví. Ti, kdo slyšeli pravé jméno svého draka, často popisují, že zaznělo přímo v jejich mysli, ne hlasem, ale pocitem, zábleskem obrazu či tónem, který nelze zapomenout. Někteří draci si nechávají své představení jezdci až při okamžicích jejich prvního letu jako završení spojení. Je ovšem důležité brát, že tyto bytosti nejsou příliš ukecaní!
Pokud cizí člověk osloví draka jeho jménem, může se mu dostat velmi nepříjemného zavrčení, pokud jedince drak neuznává či neshledává ho za vhodného jej vůbec oslovovat, dokonce pokud drak nemá svůj den, může ho taková neúcta rozčílit natolik že neopomene k zavrčení přidat i svůj dračí dech. Starší a vážení draci se nechávají rádi někým jiným představovat, zatímco oni mlčí, například dračími služebníky, jež mají dovoleno draka uvést. Někteří draci jsou ovšem na svá jména tak hrdí a nebojí se dát o sobě vědět světu i v téhle podobě, aby lidstvo vědělo kdo jim buď zajistil ochranu, zpustošil ves či si nárokuje jejich území, ovšem děje se to zřídkakdy. Lidé proto používají pro takové nejmenované draky nejrůznější přízviska a když se drakovi zalíbí, rád se jimi chlubí.
Dračí vývoj a kategorie
Dračí vývoj je dlouhý a proměnlivý proces, který dává vzniknout tvorům neuvěřitelné síly a majestátu. Od okamžiku, kdy se vylíhnou z vejce, až po dobu, kdy se stanou prastarými vládci nebes, draci procházejí různými stádii svého růstu. Každé z těchto období je charakterizováno nejen velikostí, ale i schopnostmi, které se postupně vyvíjejí a formují jejich místo v dračím světě a hierarchii.
Čerstvě vylíhnutá mláďata ( 25–30 cm )
Dračí mládě se líhne z vejce jako drobný, křehký tvor, ale už od prvního dechu v sobě nese nezměrný potenciál. Jeho šupiny jsou jemné a pružné, oči září zvědavostí a svět je pro něj novým tajemstvím. Přestože se zdají být bezbranná, už v tomto věku mají první náznaky své budoucí magie – slabé jiskry ohně, ledové výpary či nepatrné otřesy vzduchu jsou znamením toho, co jednou přijde. Tato mláďata jsou pečlivě střežena samicí nebo celou dračí skupinou, protože právě nyní jsou nejzranitelnější. Draci v této fázi neovládají létání, ale už se snaží osvojit si základy, posílit svá křídla a učit se základním instinktům přežití.
Mláďata - dospívající draci (2–5 metrů, cca 10 let )
Jakmile drak doroste několika metrů, začíná jeho skutečný výcvik. V této fázi je již schopen samostatného pohybu, umí létat a jeho šupiny začínají získávat odolnost. Tělo se protahuje, kosti zesilují a svaly se vyvíjejí, aby unesly rostoucí váhu. Magie, která v něm dřímala, se probouzí – dechová síla získává na intenzitě a mladý drak se začíná učit ji ovládat. Mláďata jsou neklidná, divoká a často testují své schopnosti nejen na sobě navzájem, ale i na okolním prostředí. Lidé, elfové i trpaslíci se těchto mladých draků právem obávají – i když ještě nedosáhli plné síly, jejich nezkušenost je činí nepředvídatelnými a nebezpečnými. V tomto období jsou draci nejagresivnější a nejsnáze se nechají vyprovokovat.
Dospělí draci (1. kategorie, 6–9 metrů, 2. kategorie, 10–15 metrů, 20 a více let)
Dospělost je okamžik, kdy drak dosahuje vrcholu své síly. V tomto věku už není pouze nezkrotným mladým lovcem, ale plnohodnotným vládcem nebes. Jeho šupiny se stávají téměř neproniknutelnými, křídla silnými jako ocel a jeho dechová magie je plně rozvinutá. Dospělí draci jsou častým tématem legend a příběhů. Jsou to oni, kdo pustoší armády, vypalují vesnice nebo naopak slouží jako společníci dračích jezdců. Tento věk je také obdobím páření – draci hrdelním zpěvem volají své druhy a hledají vhodného partnera pro další generaci.
Starší draci ( 3. kategorie, 16–19 metrů, 4. kategorie, 19–25 metrů od 90 - 300 let)
S přibývajícím věkem se draci stávají něčím víc než jen mocnými tvory – stávají se moudrými, jejichž slovo má v dračích kruzích váhu. Starší draci jsou ceněni, neboť ne všichni přežijí neustálé boje mimo hnízdiště, nebezpečí a intriky světa. Tito draci nejsou jen fyzicky silní, ale jejich magická moc dalece přesahuje běžné hranice. V jejich očích se odráží věky zkušeností a jen málokdo se jim postaví beze strachu.
Prastaří draci ( 5. kategorie, více jak 40 metrů, více jak 1000 let)
Na vrcholu dračího bytí stojí ti, kteří přežili celá tisíciletí – Prastaří draci. Tito titáni oblohy jsou svědky vzestupu i pádu říší, pamatují dávné časy, kdy svět vypadal jinak. A nesou v sobě znalosti, které již nikdo jiný nemá. Jejich těla jsou obrovská, křídla rozpínají stíny nad krajinou a jejich hlas zní jako hrom v srdci bouře. Magie těchto draků je nadpozemská a ovládají síly, které přesahují chápání smrtelníků. Prastaří draci jsou natolik mocní, že se jen málokdy zapojují do světských záležitostí. Obyčejné války, politika nebo království jsou pro ně bezvýznamné. V jejich očích jsou lidé, elfové a trpaslíci jen dočasným nádechem větru. Někteří spí po celá staletí, čekajíc na znamení, že jejich čas znovu přišel. Jiní se stáhli do skrytých dimenzí, kde zůstávají mimo dosah smrtelníků. A pak jsou tací, kteří se stali samotnými legendami, draky, jejichž jména jsou šeptána v obavách a úctě, protože jediný jejich pohyb může změnit osud světa.
Potrava
Co sytí vládce nebes?
Draci jsou vrcholovými predátory. Nepotřebují obdělávat půdu, chovat dobytek či se starat o lov, oni si berou, co chtějí. Ať už v oblacích, na horských svazích či v hlubokých mořích, každý drak má své vlastní stravovací zvyklosti, které jsou pevně zakořeněné v jeho přirozenosti. Někdo se spokojí s ovcemi a skotem, jiný dá přednost rybám nebo dokonce speciálně připravené hostině.
Dračí strava není jednotná, stejně jako se liší jejich velikost, síla a magie, liší se i jejich chuťové návyky. Někteří jsou spíše sběrači, jiní neúnavní lovci. Někteří pohrdají syrovým masem, zatímco jiní si libují v krví nasáklých hostinách. Není nic děsivějšího pro pastevce než tichý stín obrovských křídel na obloze. Někteří draci dávají přednost lehce dostupnému dobytku, zejména ovcím, které jsou snadnou kořistí a pro jejich maso je obzvláště snadné strávit. Mladší draci či ti, kteří obývají nížiny a pastviny, se často zaměřují na stáda a způsobují tak mezi farmáři nemalé škody.
Ti silnější a odvážnější však nepohrdnou ani skotem či koňským masem. Koně, ceněné pro svou svalnatou stavbu a rychlost, jsou obzvláště oblíbení mezi draky, kteří si potrpí na kvalitní sousto. Pro mnohé je maso silných zvířat výživnější a sytější než drobná kořist. Ne všichni draci se živí suchozemskou zvěří. Někteří, zejména ti, kteří obývají pobřežní oblasti nebo rozsáhlá jezera, dávají přednost rybám. Ne všichni draci se spokojí se syrovým masem. Někteří si svou potravu tepelně upravují, a to velice efektivním způsobem, vlastním dechem. Jsou známi i draci, kteří se neomezují jen na maso. Krystaloví draci například konzumují vzácné kovy a drahokamy, které jim dodávají sílu a magickou esenci. Tvrdí se, že jejich šupiny díky tomu získávají zvláštní třpyt a jejich magie je silnější než u jiných rodů. Podobně bleskoví draci někdy nasávají energii z bouří a blesků, zatímco temní draci mohou pohltit životní sílu svých obětí, čímž posilují svou moc. Samozřejmě draci nepohrdnou ani masem lidským..
Dračí pouto
Svazek krve, magie a duše
Dračí pouto není obyčejné spojení mezi člověkem a magickým tvorem. Jedná se o symbiózu, která dokáže pozvednout obdařeného nad běžné smrtelníky a vtisknout mu moc, jež nepatří jeho vlastnímu rodu. Ale tato síla nepřichází zadarmo. Draci nejsou ochotní rozdávat svou moc komukoliv, jejich povaha je pyšná, jejich srdce divoká a jejich rozhodnutí nezvratná. Ne každý, kdo se narodí s darem, si draka najde. A ne každý drak se rozhodne propůjčit část své síly.
Ve Vārlothu, kde krev draků proudí v žilách obyvatel silněji než kdekoliv jinde, je zlozvykem umisťovat dračí vejce do kolébky novorozenců. Jedná se především o občasný rozmar šlechty, kdy za dost drakkárů se dá opatřit kradené dračí vejce od zlodějů a podobných spodin z černého trhu. Je to akt důvěry, ale i nesmírného rizika. Vylíhne-li se mládě poblíž dítěte, může mezi nimi vzniknout pouto ještě dřív, než se naučí oba mluvit. Ale mladý drak není domácí mazlíček – je divoký, svéhlavý a nebezpečný tvor. Jeho síla roste spolu s ním a jeho nálady se mohou proměnit v agresivní záchvaty, které snadno zraní nejen jeho budoucího jezdce, ale i všechny v jeho okolí.
Propojení mezi drakem a Obdařeným není mechanické. Není to rituál, který by se dal vynutit. Drak musí sám souhlasit. Skrze telepatii, dotek myšlenek a prolínání energií se rozhodne, zda je člověk před ním hoden jeho síly. Pokud ano, jejich spojení je jako neviditelná nit, která spojuje jejich mysl a duše. Obdařený až pak získává postupně přístup k magii svého draka – a drak cítí jeho myšlenky, jeho strachy, jeho radost ale i bolest.
Ale není to pouto nesmrtelné. Drak není otrokem člověka a pokud uzná, že jeho jezdec není hoden, může pouto zpřetrhat. Opustí jej, zanechá jej bez síly, bez spojení, bez toho, co jej činilo jedinečným. Není to trest, ale přirozený zákon dračího světa, důvěra musí být oboustranná, jinak se vztah rozpadne. Pokud však mezi drakem a jeho Obdařeným vznikne silné pouto, jejich duše se propojí hlouběji, než by si mnozí dokázali představit. Cítí se navzájem. Když Obdařený padne v boji, jeho drak to ví dříve, než jeho tělo dopadne na zem. Když Obdařený cítí lásku k jinému obdařenému, drak pociťuje zvláštní hřejivou náklonnost k drakovi druhé poloviny tohoto svazku. Pokud se jedná o samce a samici, tento vztah může vést k něčemu, co ani samotní draci zcela nechápou, k dračímu svazku, který může přivést na svět nový život bez ohledu na rod draka. Dračí láska je jiná než lidská, ale sdílené emoce vytvářejí něco unikátního.
Spojení mezi jezdci znamená spojení mezi jejich draky. Touha, oddanost a pouto se promítají do obou stran, když člověk miluje, jeho drak to ví, když drak touží, jeho jezdec to cítí. Je to křehké a mocné zároveň. A tak je dračí pouto víc než jen magie, víc než jen spojení. Je to osudová cesta, která může být naplněna mocí, láskou nebo zradou. Ať už však skončí jakkoliv, jedno je jisté, nikdy neexistuje bez důvodu. Smrt Obdařeného je jako roztržení duše ve dví, avšak každý drak reaguje jinak. Někteří, zejména ti, kteří si svého jezdce připustili k tělu a duši blíž než kdokoliv jiný, propadnou nekonečnému smutku. Truchlí tiše, odlétají do nejodlehlejších končin světa, kde sedí na svém hnízdě jako kamenné sochy, bez pohybu, bez zájmu o okolní svět. V těchto chvílích je nic nemůže vyrušit, ani hlad, ani volání jiných draků, ani sliby nových pout. Může trvat desítky let, než se znovu pohnou, než znovu roztáhnou křídla a připustí si, že jejich svět musí pokračovat dál. Jiní draci reagují na ztrátu vztekem. Ničí, spalují, drásají zem svými drápy, vylévají svůj hněv na svět, který jim vzal to nejcennější. Jejich řev se nese krajinou jako ozvěna bolesti, jež nelze utišit. Pak jsou tu tací, kteří se rozhodnou už nikdy znovu pouto nenavázat. Mají v sobě hořkost a zklamání, protože vědí, že každý smrtelník je odsouzen k pomíjivosti, zatímco oni přetrvají. Už jednou ztratili část své duše, podruhé se jim to nestane. Stávají se z nich samotáři. Ale jsou i tací, kteří po čase naleznou útěchu. Možná v jiném Obdařeném, možná v jiném draku, možná jen v samotě, která je postupně přijme a uklidní. Nezapomenou, nikdy nezapomenou, ale po letech nebo stoletích si mohou připustit, že jejich život není u konce jen proto, že jejich jezdec odešel.
%20(1).png){kind=small}
Druhy draků
Každý nově narozený drak je jedinečným tvorem, jeho schopnosti se odrážejí v šesti základních atributech, které určují, jakou má povahu, jak bojuje i jak hluboké pouto dokáže navázat se svým jezdcem.
-
Síla (S) představuje samotnou podstatu draka, jeho fyzickou moc, svalovou drtivost, sílu čelistí i úderů křídel. Je to energie, která rozechvívá zem, když dopadne jeho pařát, a moc, která rozdírá štíty i kamenné zdi. Silní draci dokážou svým dechem spálit celé legie, zatímco slabší druhy se spoléhají spíše na rychlost či magii.
-
Odolnost (O) je štítem dračího těla, hovoří o síle jeho šupin, hustotě kůže, pevnosti kostí a schopnosti přežít i ty nejkrutější zásahy. Měří se nejen v tom, kolik ran dokáže vydržet, ale i v tom, jak rychle se zotaví, jak dlouho vydrží v letu a jak snáší zranění či magické útoky. Odolní draci jsou obávaní válečníci, kteří dokážou přestát i déšť oceli.
-
Rychlost (R) vyjadřuje hbitost ve vzduchu i bleskovou reakci při útoku. Nejde jen o letovou rychlost, ale i o schopnost okamžitě reagovat, manévrovat a zaútočit dřív, než si nepřítel vůbec uvědomí nebezpečí. Zkušení jezdci poznají rychlé draky podle svištivého zvuku křídel a mihotání jejich siluet proti obloze.
-
Mrštnost (M) je ladnost v pohybu, spojení instinktu, rovnováhy a jejich síly. Mrštný drak dokáže prudce měnit směr letu, unikat útokům a provádět složité manévry v boji. Vyznačuje se elegantními pohyby, přesnými úhyby a smrtící přesností při útoku. Mrštnost je schopnost přežít tam, kde by těžkopádnější tvor padl.
-
Magie (Mg) je odleskem samotné duše draka. Vyjadřuje, nakolik je jeho tělo i duch prostoupen mocí prastarých sil, které proudí z nití světa. Čím silnější magie, tím mocnější schopnosti – od plamenů až po řízené bouře či iluzorní zjevení. Magie určuje i kompatibilitu s jezdcem, protože právě skrze ni se přenáší část dračí síly do jeho srdce i mysli.
-
Vůle (V) je to, co odlišuje zvíře od vědomé bytosti. Je to vnitřní síla draka, jeho osobnost, schopnost vzdorovat i schopnost milovat. Silná vůle znamená neochvějnou loajalitu, odhodlání chránit svého jezdce i odpor vůči ovládnutí jinou magií. Slabší vůle však může znamenat divokost, nevyzpytatelnost či ztrátu důvěry. Právě vůle určuje, zda se pouto mezi drakem a jezdcem stane posvátným spojením – nebo kletbou pro ně oba.
S: ★★★★★
R: ★★☆☆☆
Mg:★★★★☆
O: ★★★★★
M:★★☆☆☆
V: ★★★★☆
.png)
Vēldārakii – Bronzoví draci
Lidově zvaní hnědí draci, patří k nejběžnějšímu, avšak často opomíjenému dračímu rodu. Jejich široké, pevně stavěné tělo kryjí šupiny v odstínech bronzu, mědi a tmavě hnědé, které se na slunci lesknou teplým kovovým třpytem. Známí jsou pro svou klidnou, rozvážnou a do jisté míry až línou povahu. Nepodléhají výbuchům hněvu, málokdy se nechají strhnout k unáhlenému činu a ve svých rozhodnutích si dávají načas, což je činí spolehlivými rádci i trpělivými strážci.
Jejich nejcennější schopností je tvorba mohutných ochranných štítů, průzračných, téměř neprostupných bariér, které dokáží odrazit střely, magické útoky a dokonce i dech jiného draka. Starší a zkušenější jedinci umí tyto štíty vrstvit, až vznikne souvislá stěna, za níž lze ochránit celé oddíly jezdců či vesnice před zkázou. Ačkoliv jsou jejich schopnosti vysoce ceněné u dračích jezdců, Vēldārakii se jen vzácně propojují s obdařenými, dávají totiž přednost životu v tichu a klidu před slávou na bojišti.
Nejčastěji je lze nalézt v odlehlých údolích, na travnatých náhorních plošinách či u okrajů lesů, kde se mohou nerušeně vyhřívat na slunci a pozorovat svět z bezpečné vzdálenosti. Přesto, pokud se některý z nich rozhodne přijmout jezdce, vzniká pouto neobyčejné síly, založené na hluboké důvěře, klidu a odhodlání chránit jeden druhého až do posledního dechu. Po smrti svého prvního jezdce, se již většina bronzových draků rozhodne nepropojovat s dalším obdařeným.
Vēldgārrūn – Oceloví draci
Známější jako Ocelouni, Vēldgārrūni jsou spojeni s elementem země, skal a hlubokých vrstev světa. Tito Draci patří mezi nejméně probádané druhy, žijí totiž hluboko pod horami a v rozsáhlých podzemních síních, kde lidská noha nikdy nevkročila. Jejich těla pokrývají hrubé skoro až neproniknutelné a těžké šupiny v odstínech popelavé hnědi, černé hlíny a tak je možné si je mnohdy splést s Bronzovým či Soumrakovým drakem. Vypadají jako oživlé skály, s výrůstky připomínajícími krystalické formace, skalní hroty a zkamenělé čepelovité trny. Pohybují se pomalu, ale když se dají do pohybu, otřásá se samotná země. Na konci jejich ocasů se vyskytuje velmi ostrý bodec na který je dobré si dát pozor.
Jejich dech není jen ničivý plamen, ale i výbojem tlakové energie, která trhá zeminu a rozmetá ji na kamenné šrapnely. Jakoby dovedly ovládat samotnou půdu, rozvracet terén, otevírat zemské trhliny a tvořit obranné hráze nebo pasti z balvanů a bahna pomocí gravitace či telekineze. Navíc dokáží zahalit okolí do dusivého dýmu, který ničí plíce, pálí zrak a zatemňuje mysl.
Povahou jsou hluboce vyrovnaní, nepřístupní a stoicky klidní jako jejich příbuzní bronzoví draci. Avšak dračice z tohoto druhu jsou více bojechtivější. Jejich moudrost působí starobyle až prastaře, jako by každý jejich pohled v sobě nesl paměť světa.
S ostatními draky často nevstupují do přímého kontaktu a sporů, žijí skrytě v hlubokých jeskyních a podzemních síních. Veřejně se vyjadřují málokdy. Jezdcům, které přijmou, nabízí stabilitu a sílu, ale také vyžadují oddanost a rozvážné srdce. Po smrti svého jezdce se často uchylují zpět do nitra země, pokud se nechtějí pomstít. V boji nepůsobí dramaticky, ale vytrvale a neústupně, jako sama hora. Bojují na přímo, hrdě a čestně.
S: ★★★★★
R: ★☆☆☆☆
Mg:★★★★☆
O: ★★★★★
M:★☆☆☆☆
V: ★★★★★
Vēldflāemēn – Ohniví draci
Jsou nejběžnějším typem draků, kteří chrlí nejsilnější čistý oheň. Jejich dech dokáže roztavit kov a zapálit celé lesy, roztavit i budovy, ale také svou silou přebít i jiné dračí dechy. Ohnivá magie je divoká a destruktivní, ale zároveň může být využita k vytváření silných ochranných štítů a magických rituálů. Tito draci jsou často spojováni s pouštními oblastmi a sopečnými horami, taktéž ale mohou nalézt útočiště i v zalesněných oblastech. Jejich šupiny jsou druhé nejsilnější ze všech draků a jejich plátováním nepronikne skoro nic.
V povaze jsou hrdí, neústupní a od přírody dominantní. Nesnášejí zimu a velmi chladné oblasti, poté bývají více rozzuřenější a jejich vzteklost má za následek nepříjemné konflikty i s ostatními draky, na kterých si vybíjejí svou zlost a nespokojenost.
V boji bývají odvážní až k pošetilosti, nikdy necouvají a čelí nepříteli přímo, spoléhajíce na vlastní sílu. Mají silný smysl pro čest a neradi zapomínají křivdy, přičemž mstít se umí s trpělivostí hodnou draka a dokáží vyčkat celá léta, než udeří. Vůči spojencům jsou věrní a chrání je s ohnivou zuřivostí, avšak v rukou nezkušeného jezdce se jejich pýcha může stát zkázou.
S: ★★★★★
R: ★★★☆☆
Mg:★★★★★
O: ★★★★☆
M:★★★☆☆
V: ★★☆☆☆
Vēldthūrin – Ledoví draci {Tento druh je omezen: 2/3}
Ledoví draci jsou mistři mrazivého dechu, který dokáže zmrazit cokoliv, co mu přijde do cesty. Tento druh draků obývá chladné, zmrzlé oblasti jako jsou severní provincie a pohoří Dračí hřbet. Jejich dech je schopný vytvořit ledové bariéry, zmrazit vodu a dokonce zastavit proudění času na krátkou chvíli. Jejich magie je spojena s ledovými elementy a chladem, ovšem tvrdí se že i tento druh draků může ovládat jaký si druh lunární magie a znovuzrození.
Vzhledem působí majestátně, jejich šupiny se třpytí odstíny stříbra, bleděmodré a bílé, připomínajíce krystaly ledu. V povaze jsou hrdí a odtažití, málomluvní i mezi vlastními, avšak jejich slovo má váhu hor. Rádi se však sdružují s draky stejného druhu. Špatně snášejí vysoké teploty, v teplém klimatu bývají více podrážděnější.
Nikdy nejednají bez rozvahy, často sledují dění z dálky, vyčkávají a udeří v okamžiku, kdy je vítězství jisté. K cizincům bývají chladní a nedůvěřiví, ale ti, kdo si získají jejich respekt, mohou nalézt spojence pevného jako led, který neustoupí ani pod největším tlakem.
Jezdci Vēldthūrinů mívají pověst neochvějných obránců a strážců hranic, kteří drží své pozice bez ohledu na sílu nepřítele.
S: ★★★★☆
R: ★★★☆☆
Mg:★★★★★
O: ★★★☆☆
M:★★★☆☆
V: ★★★★☆
Vēldmūrēn – Azuroví draci {Tento druh je omezen: 0/2 🎲}
Kdysi známí jako Mlžní draci, dnes jsou častěji nazýváni Azurovými, pro jejich charakteristický mlžný opar s nádechem modři, který obklopuje jejich těla když začnou chrlit oheň. Jejich šupiny se v mlze ztrácí jako dým ve větru a jsou velmi kluzké. Barvy přecházejí od bleděmodré po tyrkysovou, a v měsíčním světle připomínají zrcadlo hladiny. Tento opar není pouhým vizuálním klamem, je to magie samotného jejich vědomí. Azuroví draci dokáží vyvolat spánek, ztišit mysl, nebo naopak přenést vědomí nepřítele do iluzorního snu, v němž může uvíznout na celé hodiny, stejně tak zakrýt okolí hustou mlhou a zmizet. Tato schopnost je v boji neocenitelná, celá četa nepřátel může upadnout s dostatečným předstihem do neklidného zamlženého spánku dřív, než tasí zbraně či ztratí směr v mlze. Taktéž jsou známí svou manipulací se všemi smysly, pro smrtelníka bude ledová voda pocitově přímo vroucí a dále.
Mají jistou nevraživost k Vēldārvēnům se kterými sdílí hnízdiště i v pohoří Rojny, jinak je jejich domovina převážně Solmarr. Ovšem je pro ně přirozeností, se zdržovat ve vlhkých oblastech či u samotných břehů moře, kde loví ryby. Stejně tak dokáží rozpoznat změny v klimatu a nadcházející deště. Povahou jsou přísní, tiší a fatalističtí, věří, že každý tvor má určený konec a není třeba mu bránit, pouze mu porozumět.
Jejich magie souvisí se spánkem, sněním a hranicí vědomí. Nemluví do větru, neodpouští lži ani povrchní emoce. Jejich jezdec musí být bytostí schopnou porozumět jemným náznakům metafor, mlčení i tomu, co je skryto mezi slovy. Pouto s Azurovým drakem není vášnivé, ani velmi hluboké pokud se vzájemně nepochopí. Málokdy jsou ochotní bojovat jako ostatní draci v přílišném nebezpečí, raději se stáhnou a dokonce dokáží přerušit pouto se svým jezdcem, v moment kdy jej člověk nejvíce potřebuje, jelikož to pro ně není výhodné.
S: ★★☆☆☆
R: ★★★☆☆
Mg:★★★★★
O: ★★★☆☆
M:★★★★★
V: ★★☆☆☆
Vēldārvēn – Bleskoví draci {Tento druh je omezen: 1/2 🎲}
Bleskoví draci jsou vzácní a obývají vysoká pohoří Valchēronu a objevují se jen v období bouří. Jejich dech produkuje čistou elektrickou energii, kterou dokáží ovládat jako blesky. Tito draci jsou extrémně rychlí, také jsou schopni stejně jako Vēldsoāři vyletět daleko výš než ostatní. Díky své magii dokáží vytvořit jakýsi energetický portál a přemístit se o několik metrů jinam, dokáží také manipulovat s bouřemi, přivolávat hromy a blesky. Magie těchto draků je považována za jednu z nejnebezpečnějších a nejméně předvídatelných.
Povahou jsou stejně nestálí a nevyzpytatelní jako samo počasí. I když se mohou tvářit klidně, tento klid často předchází náhlému, ničivému, neohlášenému a nepředpověditelnému útoku. V boji jednají instinktivně a prudce, bez zbytečného vyčkávání a i souhlasu jezdce. K svým jezdcům bývají extrémně ochranářští i když je dokáží ohrozit, někdy jsou žárliví, a vůči ostatním drakům často projevují rivalitu, zejména vůči těm, jejichž schopnosti by mohly ohrozit jejich pozici.
Pouto s Vēldārvēnem bývá intenzivní, ale náročné, jezdec se musí naučit žít po boku síly, která se nikdy plně neuklidní a přijmout, že bouře jsou stejně neoddělitelnou součástí jejich života jako dýchání.
S: ★★★☆☆
R: ★★★★☆
Mg:★★★★★
O: ★★★☆☆
M:★★★★★
V: ★★☆☆☆
Vēldāraii – Zelení draci {Tento druh je omezen: 0/3}
Z hlubin tichých hvozdů a zelených průsmyků a svatých hájích povstali Vēldāraii, zelení draci, jejichž šupiny mají nejrůznější škálu barev v tomto odstínu, od čerstvého mokrého mechu až po barvy připomínající suchou trávu. Jejich křídla připomínají listy podzimních stromů, pruhovaná, tlumená, silná. Nejsou hluční ani okázalí. Jejich přítomnost je tichá, ale pronikavá, jako když se les sám nadechne. Říká se že jsou jedni z nejinteligentnějších druhů. A naprostým opakem lstivých Vēldhūnaiiů.
Povahově jsou chladní k pyšným, nepřátelští k nepřátelům, nesnášejí aroganci a okázalost a chrání pouze ty, kteří chrání ostatní. Vēldāraii nesnášejí bezúčelné chování a ve své přítomnosti netolerují přílišnou krutost, avšak pokud je někdo rozzlobí dokáží trestat, bez váhání a s nelítostnou přesností. Nejsou dobří ve lži, ale jejich výsměch je ten nejbolestivější. Ke svým jezdcům jsou však do jisté míry loajální, pokud prokáží respekt ke světu a všem jeho součástem. Jejich rozhodnutí je vždy konečné.
Není snadné stát se jezdcem zeleného draka, nelze je ovládnout silou ani obelstít slovy. Musí jezdce přijmout jako součást i svého koloběhu, nikoliv jako výjimku z něj. Proto není u nich žádnou novinkou, že pokud se zelený drak rozhodne bojovat dokáže vystřídat mnoho jezdců, vybrat si je, ale i od sebe beze slova odstřihnout, či nechat zemřít pokud se mu jezdec znelíbí.
Magie Vēldāraii je zvláštní a silně spirituální. Dokáží kromě chrlení ohně, skrze svůj dech zpomalit krvácení, utišit horečku a do jisté míry i utišit utrpení umírajících, stejně jako rozpoznat a najít vzácné nerosty a byliny.
S: ★★★☆☆
R: ★★★★☆
Mg:★★★★☆
O: ★★☆☆☆
M:★★★★★
V: ★★☆☆☆
Vēldhūnaii – Kyselinoví draci {Tento druh je omezen: 1/2 🎲}
Jsou známí svým jedovatým a leptavým dechem, který dokáže rozpustit téměř jakýkoliv materiál, taktéž ale dokáží chrlit oheň. Tento typ draků se vyskytuje v bažinách a mokřadech, kde se živí jedovatými rostlinami a plazy. Také produkují toxický dech, který může paralyzovat nebo dokonce zabít všechny živé bytosti, které se nadechnou jeho výparů. Tento druh draků je často spojován s temnými, zakázanými lesy a podzemními jeskyněmi. Jejich magie je zaměřena na manipulaci s jedy a toxiny.
Jejich magie je spojena s korozí, rozkladem a ničivou transformací materiálů. Kyselinoví draci jsou často obávaní pro svou ničivou sílu a schopnost znehodnotit i magické artefakty od magických kovářů, proto je většina těchto umělců nesnáší. Povahou jsou odtažití a zákeřní, se sklony ke škodolibosti. Rádi vyvolávají spory, zkouší trpělivost ostatních draků i jezdců a často dokazují svou sílu provokacemi. A taktéž je lehké si je ze začátku splést se zeleným drakem.
Ve volbě spojenců jsou opatrní a málokdy projeví důvěru, avšak pokud někoho přijmou, chrání jej s neústupnou tvrdostí, nikoli z loajality, ale z přesvědčení, že patří do jejich „teritoria“. V boji jsou vytrvalí a lstiví, využívají terén ve svůj prospěch, útočí ze stínů a neštítí se ani taktiky vyčerpání protivníka pomalým, bolestivým jedem.
S: ★★★★☆
R: ★★★★☆
Mg:★★★★☆
O: ★★★☆☆
M:★★★★☆
V: ★★★☆☆
Vēldūris – Krystaloví draci {Tento druh je omezen: 1/2 🎲}
Krystaloví draci jsou jedni z nejvzácnějších tvorů na Vel Dōranu. Jejich dech je kombinací ohně a krystalizující energie, která dokáže vytvářet tvrdé krystalické struktury. Tito draci jsou často spojováni s magickými oblastmi a hlubokými jeskyněmi, kde se tvoří a rostou krystaly. Krystaloví draci jsou známi svou schopností manipulovat s magickou energií a zesilovat ji, taktéž jsou to mistři iluzí a pomatení. Tato schopnost, v kombinaci s jejich krystalovým dechem, z nich činí obávané, a přesto vzácně spatřené soupeře.
Povahou jsou Vēldūris rozvážní, klidní a málokdy se pouštějí do přímého boje, raději hledají cesty, jak konflikt obejít či ukončit bez prolévání krve. Vysoce si cení krásy, harmonie a cenných předmětů, často shromažďují dary a poklady nejen pro jejich hodnotu, ale i pro příběh a energii, kterou podle nich nesou.
K těm, kdo jim přinesou vzácný dar, se mohou chovat s nečekanou náklonností, avšak urazit Vēldūris znamená vystavit se hrozbě tichého, ale neúprosného trestu. Jezdec, kterého si vyberou, musí prokázat nejen odvahu, ale i moudrost, rádi své jezdce testují, teprve pak může obdařený doufat, že se krystalové srdce draka otevře k opravdovému poutu.
S: ★★★☆☆
R: ★★★☆☆
Mg:★★★★★
O: ★★★★☆
M:★★★☆☆
V: ★★★☆☆
Vēldnyrēn – Draci Soumraku {Tento druh je omezen: 2/2 🎲}
Známí také jako Soumrakoví draci, jsou temní vládci noci a stínoher. Jejich lesklé černé šupiny pohlcují světlo a vytvářejí tak kolem nich jakousi auru temnoty, která dokáže zmást i smysly nepřátel. Dokáží chrlit jak oheň tak neproniknutelnou temnotu, která pohlcuje světlo i zvuk. Tato mlha dezorientuje nepřátele, pohlcuje magii a dokáže vytvořit iluzi nekonečného prázdna a uvěznit tak své nepřátele v naprostém šílenství. Také mistrovsky ovládají umění psychologického boje, jejich magie a přirozená inteligence jim umožňuje pronikat do mysli slabších tvorů, zasít v nich děs, zmatení a bez magické ochrany je paralyzovat strachem až k nehybnosti.
Jsou známí jako manipulátoři. Povahou jsou Vēldnyrēni agresivní, hrdí a nesmírně ctižádostiví. Milují, když jim ostatní lichotí, a ty, kdo jim projeví uznání, mohou po určitou dobu chránit nebo jim dopřát svou přízeň, ovšem jen do chvíle, než se jejich zájem obrátí jinam. Nejsou to draci, které lze snadno přimět k činu, pokud se sami nerozhodnou, jejich vůle je neoblomná a odpor často marný. Jejich nenávist je stejně hluboká a neúprosná jako jejich temnota, pokud se rozhodnou někoho nenávidět, činí tak až do své poslední chvíle, dokud nedosáhnou pomsty. V boji jednají s chladnou kalkulací, využívají tmu a psychický nátlak k oslabení nepřítele dříve, než zasadí smrtící úder. Jezdec, který se s Vēldnyrēnem propojí, musí být připraven žít po boku bytosti, jejíž pýcha je stejně nebezpečná jako její dech.
S: ★★★★★
R: ★★★★☆
Mg:★★★★★
O: ★★★☆☆
M:★★★★☆
V: ★★☆☆☆
Vēldlathii – Draci Bdění {Tento druh je omezen: 1/1}
Vēldlathii, často nazýváni jako Strážci bdění, jsou vznešení bílí draci, kteří září jako čerstvě napadaný sníh. Obývají nejvyšší vrcholky pohoří, zasněžené pláně a ledová království severu. Jsou známí svým klidem, moudrostí a mocnou magií, kterou využívají k ochraně svého území. Bílí draci dokáží maskovat svou přítomnost a ovlivňovat emoce a vzpomínky ostatních a to i dalších draků. Šeptá se, že vidí záblesky budoucnosti. Mnozí věří, že právě díky tomu jsou schopni předvídat pohyby nepřátel ještě dřív, než k nim vůbec dojde.
Povahou jsou Vēldlathii rozporuplní. Navenek působí klidně, vyrovnaně a s moudrostí starší než většina království, ale uvnitř v nich sídlí přísný a neústupný soudce, který neodpouští slabost ani zradu. Umí být laskaví a ochranitelští vůči těm, které považují za „své“, a přitom chladní a odtažití k těm, kdo si v jejich očích nezaslouží důvěru. Nikdy veřejně neprozradili, podle čeho si vybírají své jezdce a toto tajemství si uchovávají s neoblomným tichem.
Ti, kteří byli vyvoleni, popisují okamžik spojení jako pohled do nekonečného, zářivého snu, v němž se rozhoduje nejen o jejich osudu, ale i o osudu těch, které budou chránit. Přesto ani jezdec, ani cizinec si nemůže být jist, zda se Vēldlathii rozhodne zasáhnout, jejich vůle je jejich vlastní a není síly, která by je k činu přiměla, pokud sami neuznají, že nadešel čas.
S: ★★★☆☆
R: ★★★★☆
Mg:★★★★★
O: ★★★★☆
M:★★★★☆
V: ★★★☆☆
Vēldsoārē – Sluneční draci
Sluneční draci jsou mýtičtí tvorové světla a záře, kteří čerpají svou sílu přímo ze slunečního světla, v noci jsou naopak slabí a většinou spí. Jejich dech produkuje čistou, oslepující záři, která může vypálit oči nepřátelům a vytvořit ohromné výbuchy světla. Tvrdí se že jejich dračí dech se vyrovná síle ohnivým drakům. Tito draci jsou uctíváni jako symboly naděje a dne. Jejich magie je spojena s uzdravováním a ochranou, ano, jejich dech dokáže léčit i smrtelná zranění, ovšem nikdo již nespařil Vēldsoāra dobrých 500 let.
{Tento druh je neherní}
S: ★★★★★
R: ★★★★☆
Mg:★★★★☆
O: ★★★★★
M:★★★☆☆
V: ★★☆☆☆
