%20(1).png)
.png){kind=logo}
.png)
%20(2)%20(1).png)
Magie Elfích národů
%20(1).png){kind=small}
Druhy magického umění
Přestože mají elfové všech druhů k magii vrozenou blízkost, neznamená to, že ji ovládne každý. Magické nadání je dar, který se u většiny projeví pouze částečně a jen málokdo dokáže dosáhnout skutečného mistrovství a hodnoty. Pokud vezmeme pro srovnání lidskou společnost, kde přirozený potenciál k magii nese sotva 20% celkových obyvatel, tak opravdovým čarodějem se stane pouze jen 9% z nich a ještě v odvětví magii lidí, u elfů je situace velmi podobná... Přesto že jsou elfové naklonění více k magičnu, umění tyto praktiky.
V lesních kmenech je magie více souzněním než samozřejmostí. Ačkoli jsou elfové spojeni s přírodou a jejich život je protkán prastarými rituály, skutečným kouzelnictvím vládne jen menšina. Z celkového počtu lesních elfů dosahuje schopností ovládat magii sotva 25 %, a to napříč všemi klany dohromady. Většina ostatních elfů se spoléhá na tradice, duchovní pouta s přírodou a bylinkářství, které jsou od magie k nerozeznání, ale pravou moc kouzel jim neposkytují. Jejich síla tkví na takzvaném požádání přírody a přírodních duchů.
U Rudých elfů je magické nadání spojeno především s čistotou jejich krve. Rudí věří, že čím čistější rodová linie, tím silnější magický potenciál může dítě mít, i tak toto není podmínkou k úspěchu, jen se zvyšuje šance. Přesto se skutečnými mágy stává jen málokdo. I mezi čistokrevnými dosahuje schopnosti ovládat magii sotva 5% populace a to pouze jenom dvě úrovně jejich skutečné magie. Jejich společnost proto vnímá nadané elfy jako vyvolené a často se jim svěřují vysoké pozice v rámci šlechtických rodů i armád. Smíšení elfové bývají k magii téměř slepí, a proto jsou ve společnosti považováni za skoro až méněcenné, pokud nejsou schopní ani fyzicky bojovat.
Měsíční elfové chápou magii jako kolektivní sílu, která se předává v rámci komunity. Jejich výuka je svázána s tradicí a sdílením vědění, žádný jednotlivec nedokáže rozvinout svou moc bez opory v celku. Šaman předává vědění, jen svému nástupci, ten chrání hlavní pravidla a tradičnost jejich magie, následně její střípky může předávat nadaným v komunitě dál. I přesto Lunární magii ovládá již dneska sotva 3% měsíčních elfů, přestože díky svým rohům jsou přirozenými vodiči čisté Mātry. Proto je pro ně učení magie v otroctví či odloučení nemožné! Dítě, které vyrůstá mimo společenství, nikdy nezíská plné porozumění jejich tajemství. V jejich kultuře tak není rozhodující vrozený talent, ale sounáležitost s kruhem, jenž poskytuje vědění i moc.
Sylvariēn
Magie Lesních elfů a jejich propojení s přírodou
Magie elfů se odlišuje od tradiční magie čarodějů svou intuitivní povahou a hlubokým propojením s přírodními silami Vel Dōranu. Elfové celkově nepoužívají komplikované magické kruhy ani dračí kameny, ale spoléhají na svou vrozenou schopnost cítit energii světa, komunikovat s přírodou a ovládat elementy přímo. Jejich magie je považována za pradávnou a mnozí ji nazývají "Druidická magie", protože vychází z přirozeného řádu světa. Magie elfů je proto více pocitová a intuitivní, není třeba složitých rituálů nebo symbolů. Elfové často pouze pozvednou ruku, zaměří svou mysl a spojí se s magií, která je obklopuje. Elfí magie není kontrolována příkazem, ale harmonií. Pokud je elf v rozporu s přírodou nebo ji využívá pro své sobecké účely, magie se mu může vzepřít nebo se stát neúčinnou. Elfí kouzla jsou často podporována magickými holemi, které jsou vytvořeny ze svatého dřeva a obsahují silné přírodní esence. Tyto hole fungují jako prodloužení elfovy vůle a zvyšují jejich schopnosti. Často také dávají požehnání přírodním tvorům, což posiluje jejich zdraví a vitalitu. Tato požehnání mohou také chránit místa nebo předměty před zlými vlivy a magickými útoky. Na rozdíl od čarodějů elfové nikdy nevyužívají temnou nebo zakázanou magii.
Sylvariēn je magie, která čerpá sílu z elementů, rostlin, měsíčního světla a přírodních duchů. Elfové často spoléhají na své tělesné atributy, jako jsou rohy, paroží nebo přirozené spojení s půdou. Sylvariēnská magie čerpá sílu z Mātry, vnitřní magické energie každého elfa. Tato energie je umocněna prostředím, ve kterém se elf nachází, ale i svatým dřevem. Lesní elfové mají silnější spojení se zemí, zatímco měsíční elfové čerpají sílu z měsíčního světla. Magie elfů je často propojená s rituály, tanci, zpěvem a hudbou.
Lesní elfové věří, že tímto způsobem mohou lépe komunikovat s přírodními duchy a elementály, kteří jim propůjčují svou sílu. Učení Sylvariēn se zaměřuje na manipulaci s elementy, jako jsou země, voda, vzduch a okrajově oheň, ale také s méně běžnými elementy, jako je světlo, stíny, růst rostlin nebo dokonce měsíční svit.
Co je tedy Sylvariēnská Magie?
Jejich síla je založena na rovnováze a jakékoli pokusy o ovládání nekromancie, démonické magie nebo kleteb jsou v elfské společnosti přísně zakázány a považovány za velký hřích.
Ve světě Vel Dōranu je Svaté dřevo považováno za jeden z nejposvátnějších přírodních materiálů. Jeho původ je neoddělitelně spjat s Runovými stromy, pradávným vědomím lesa, a rostou v nejhlubších částech zelených hájů elfích území, které právě lesní klany chrání. Tyto stromy mají schopnost uchovávat a vést čistou Mātru, vnitřní magickou sílu světa, neinvazivně a jejich přítomnost je vnímána jako požehnání samotných duchů přírody.
Svaté dřevo nevzniká kácením, to by bylo pro elfy nepředstavitelné. Získává se pouze tehdy, když Runový strom sám uvolní část svého těla, větvičku, odlomený prut nebo kus kůry, jako dar těm, kdo s ním žijí v harmonii. Tento dar je vysoce vzácný a bývá předán pouze elfům, kteří prokázali svou oddanost přírodě, rovnováze a duchům lesa. Z těchto darů se následně tvoří elfské hole a luky. Na rozdíl od lidských mágů, kteří při tvorbě svých holí často využívají dračí kameny jako zdroje magické síly, elfové tento přístup považují za nečistý a násilný. Kombinace svatého dřeva s dračím kamenem by byla v očích Lesních elfů znesvěcením, neboť dračí kameny jsou často získávány vraždou, která narušuje přirozený řád.
Takový čin – vložit dračí kámen do hole ze svatého dřeva – je v elfské kultuře vnímán jako velká urážka přírody i Runových stromů. Pro obyčejného lidského čaroděje je téměř nemožné svaté dřevo získat, a pokud by se o to pokusil bez souhlasu elfů, setkal by se s nepřekonatelným odporem, ba i s hněvem samotné přírody.
Pro Lesní elfy není hůl ze svatého dřeva symbolem moci, nýbrž vyjádřením důvěry samotné přírody. Každá taková hůl je jedinečná, často ozdobena přírodními ornamenty, lišejníkem, jemnými runami nebo drobnými semínky, které v ní mohou dokonce vyklíčit. Není výjimkou, že hůl po letech „doroste“ nebo změní tvar podle vnitřního vývoje svého nositele. U luků je to podobně, ovšem tam se nejprve čeká až bude elf připraven a svaté dřevo doroste do potřebných rozměrů na opracování, poté se jeho růst zpomalí.
Svaté dřevo Lesních elfů
Spiriti
Drobní duchové elementů
Spiriti jsou menší, éterické bytosti nižší úrovně, které tvoří poddruh elementálů. Na rozdíl od větších a mocnějších elementálů, kteří často ovládají celé živly, Spiriti se specializují na jednodušší formy magie a zastupují menší aspekty elementárních sil. Oproti Elementálům, kteří nemluví spiriti vydávají jemné zvonivé zvuky: "Nii~, nebo Na-á~" a dokáží s hovořit i se samotným Elementálem. Jejich schopnosti jsou jednodušší než u velkých elementálů, ale jejich rychlost a flexibilita je činí nenahraditelnými v každodenní magické praxi. Jsou menší, často neviditelní nebo jen lehce průsvitní a pohybují se rychle jako vítr nebo jako jemný závan mlhy. Spiriti jsou spojenci elfů i druidů, ale i čarodějů a často se k nim přivolávají během rituálů, ochranných kouzel nebo při léčení. Spiriti jsou často přivoláváni během rituálů nebo speciálních kouzel, kdy čaroděj či elf žádá o jejich pomoc. Na rozdíl od velkých elementálů není potřeba složitý rituál; stačí jednoduché požádání a respekt k jejich přirozené síle. Spiriti se vážou na svého vyvolávače na krátkou dobu, dokud jejich energie nevymizí nebo dokud nejsou posláni zpět do svého elementárního světa.
.png)
{Duchové Země}
Alvari
Tvoří základní stavební kameny přírody. Objevují se jako malí vířící prachové víry, které mohou pomáhat s růstem rostlin, léčením země nebo hledáním skrytých cest v lese.
Do jejich schopnosti patří oživení rostlin, tvorba malých štítů z kořenů a půdy.
.png)
{Duchové Větru}
Aeriin
Tito duchové jsou rychlí a nepolapitelní jako závan větru. Objevují se jako malé vířící oblaky prachu nebo jemné proudy vzduchu, jsou často ve spojení s Alvari, "Větříci" jak se jim lidově říká, si tropí žerty z těch co je volají.
Do jejich schopnosti patří zrychlení pohybu, odhánění nepřátel, manipulace s prouděním vzduchu.
.png)
{Duchové Ohně}
Igniris
Malí duchové, kteří připomínají jiskry nebo plamínky. Jsou rychlí a neklidní, často pomáhají při zapalování ohňů, magickým kovářům při práci nebo posilují ohnivé útoky kouzelníků.
Do jejich schopnosti patří zapálení ohně, posílení plamenů, vytváření ochranných ohnivých prstenů.
.png)
{Duchové Světla}
Luminari
Světelní Spiriti jsou éteričtí a září jako malé hvězdy. Jsou často přivoláváni k ochraně nebo k rozptýlení temnoty.
Do jejich schopnosti patří osvětlení, tvorba ochranných světelných štítů, pomoc při svaté magii, zahánění temnoty.
.png)
{Duchové Vody}
Aqirin
Vodní Spiriti se objevují jako kapky nebo jemná mlha. Jsou klidní a mírumilovní, často pomáhají s léčením nebo čištěním vody.
Do jejich schopnosti patří léčení, manipulace s vodou, dýchání pod vodou, tvorba jemného deště nebo mlhy.
.png)
{Duchové Stínu}
Umbrii
Tito duchové jsou tiší a tajemní, skrývají se v temnotách. Pomáhají při skrytí nebo vytvoření iluzí.
Do jejich schopnosti patří skrytí ve stínech, tvorba iluzí, zesílení kouzel, ale i zmírnění bolesti při umírání.
Pyr̄amantis
Magie Rudých elfů z věčných písků Ankarathu
Pyr̄amantis je magický systém výhradně Rudých elfů, kteří obývají rozpálené pouště a písečné pláně království Dūrmora. Tato magie vznikla z jejich tisíciletého soužití s pouští, ohněm a prachem a představuje spojení destrukce i obnovy. Rudí elfové se skrze Pyr̄amantis naučili nejen přežít v nelítostném žáru Ankarathu, ale proměnit jej ve svou největší zbraň. Pyr̄akhos, rudí elfové jsou krvelační bojovníci, jejichž útoky jsou rychlé a smrtící.
V boji se spoléhají na plamenné výpady, zničující žár a prudké údery, které dokážou nepřítele spálit dříve, než se nadechne k protiútoku. Jejich magie slouží nejen k ničení, ale i jako štít proti ohni. Rudí elfové jsou odolní vůči žáru pouště i plamenům draků, což je činí téměř nezranitelnými vůči živlům, které by jiné národy pohltily. Ovšem ne všichni elfové mají tak vysokou vnitřní magickou energii, aby mohl každý z nich využít tuto formu magie dokonale. Na rozdíl od jiných elfích národů není magie Pyr̄amantis čistě učením, nýbrž rituálem krevní linie, ohně a těla. A každý Rudý elf v sobě nosí svůj vlastní plamen a ten může v boji vzplanout a stát se tak štítem i soudným ohněm, který spálí nepřítele.
Tvrdí se že Magie Pyr̄amantis je darem od Otce Popela – Aṯramorra, prastarého draka pouště, který se zrodil z prvního ohně, jenž dopadl na písky Ankarathu, když nebe pohltily hvězdy. Stejně tak je to jméno strážného draka Dūrmory, to právě on obdaroval prvního elfa tímto darem a z jeho pokolení se zrodil tento národ.
Pro elfy má toto učení mytologickou podstatu a tři hlavní linie. Ignis, vzplanutí je jeho dechem a jiskrou, kterou zapálil srdce svého lidu. Jedná se o zrození ohně a první dech pouště. Například malý, přesný plamen, schopnost zapálit či tvarovat oheň v drobných podobách. Učedníci se nejprve učí „poslouchat svojí jiskru“ a rozumět jejímu vzplanutí a udržet ji. Pyros je jeho hněv, plamen, kterým se Rudí elfové brání a dobývají. Útoky v podobě ohnivých vln, bouří a ničivých zášlehů. Pyros je darem válečníků a ti, kdo jej ovládají, jsou děsivými protivníky v bitvách. Asthar, posvátný popel, který představuje konec i nový začátek. A jen ti nejmocnější rudí dokáží popel využít k obnově a posílení či přemístění. Schopnost proměnit smrt v nový život, zkázu v sílu. Rudí elfové věří, že kdo ovládne Asthar, stane se Nositelem věčného ohně, věhlasným válečníkem, jehož duše nikdy nezhasne a bude se rodit znovu v píscích Ankarathu.
Asthar je však také nejtěžší a nejnebezpečnější cesta Pyr̄amantis. Popel nese paměť ohně i smrti a ten, kdo s ním zachází neobratně, může být pohlcen vlastní silou. Rudí elfové věří, že Asthar slyší jen ty, jejichž vůle je silnější než strach ze zániku. Mnozí, kteří se pokusili ovládnout popel bez patřičné přípravy, se proměnili v bezejmenné stíny, jejichž těla se rozpadla v prach a jejich duše dodnes bloudí pouští. Proto je Asthar vyhrazen jen několika málo vyvoleným, jejichž jména jsou předávána v písních a válečných kronikách. Pyr̄amantis není magie, kterou by bylo možné studovat v knihách či osvojit pouhým učením.
Jen velmi nadaný a mnohdy i čistokrevný elf musí projít takříkajíc Prvním vzplanutím, při němž se poprvé spojí s vlastním vnitřním ohněm, tím získá teprve začínající moc magie rudých a to Ignis. Ovšem Rudí i tak mají předpoklady k této magii velmi mizivé. Magie Rudých elfů se neodděluje od jejich těla. Jejich plamen proudí svaly, krví i dechem. V boji je možné spatřit, jak jejich kůže jemně žhne, jak se tetování rozpalují do temně rudého světla a jak se vzduch kolem nich vlní horkem. Tento stav není trvalý, čím déle rudý elf oheň udržuje, tím větší daň si Pyr̄amantis na něm vybere. Vyčerpání, popáleniny i ztráta kontroly jsou častou cenou za přehnané používání magie.
Zvláštní kapitolou jsou zbraně s lávovým rubínem vykované magickým kovářem, považované za posvátné artefakty Rudých elfů. Tyto drahokamy vznikají pouze v místech, kde se písek setkává s hlubinným žárem země. Lávový rubín dokáže vést Pyr̄amantis, zesilovat její účinek a reagovat na emoce nositele. Meče, kopí a dýky osazené tímto kamenem jsou schopny vzplanout v okamžiku útoku, prorazit magickou obranu či vypálit rány, které se jen obtížně hojí a dokonce i prorazit dračí šupiny.
Říká se, že první taková zbraň byla ukována přímo pod dohledem Otce Popela a že její plamen hořel i bez ruky nositele. Od té doby jsou lávové rubíny symbolem moci, cti i odpovědnosti. Ne každý Rudý elf je hoden takovou zbraň nosit, rubín prý pozná slabé srdce a v krajním případě dokáže svého nositele spálit zevnitř. Pyr̄amantis je pro ně tedy víc než magií, je filozofií a jejich osudem. Je dědictvím, zkouškou a prokletím zároveň. Vnitřní oheň Rudých elfů nikdy nespí, jen tiše čeká, až bude znovu probuzen krví, pískem a válkou.