Aktuální rok: 1756 rūnā                      Pro Betu: 1751 rūnā

Na Vel Dōranu jsou diplomatické vztahy řízeny několika klíčovými institucemi. Lidé obvykle volí šlechtice či královské mágy nebo vyslance ze svého dvora, kteří reprezentují zájmy svého království. Elfové preferují diplomaty z řad svých druidů nebo mudrců, kteří mají hluboké znalosti historie a tradic. Trpaslíci volí vůdce klanu, kteří mají schopnost vyjednávat ve věcech obchodu a těžby drahých kovů. Základem diplomatického chování je úcta, pokora a dodržování tradic, které jsou hluboce zakořeněny v historii kontinentu. 

Při příchodu na diplomatické jednání se očekává, že host nabídne formální pozdrav. Veldōrianština je považována za oficiální jazyk diplomacie, použití správného jazyka symbolizuje respekt a snahu o navázání rovnocenného vztahu. Po pozdravu následuje formální úklona – ta se liší podle toho, s jakým národem nebo rasou jednání probíhá. Při jednání s lidmi a mágy je obvyklá úklona z pasu s jednou rukou na srdci, což symbolizuje otevřenost a upřímnost. U elfů je úklona hlubší a často doprovázena přiložením dlaní k sobě ve znamení míru. Trpaslíci dávají přednost pevnému stisku ruky nebo úkloně s rukou na hiltě zbraně, což značí jejich ochotu bránit čest. Pokud se jedná o jednání s dračími jezdci, je zvykem se lehce poklonit s pohledem upřeným dolů, což vyjadřuje respekt k jejich spojení s draky. Při setkání s magickými bytostmi, jako jsou Paní vod či Draci, je doporučeno sklonit celé tělo a hlavu a sklopit oči, aby se vyjádřil respekt k jejich nadpřirozené síle a neutralitě, někteří si mohou i kleknout.

Před zahájením rozhovorů bývá zvykem představit se a předat dar, který symbolizuje dobrou vůli a přání míru. Tento dar může být ve formě vzácného dračího kamene, léčivých bylin nebo vzácného magického artefaktu. Elfové často předávají květiny nebo plody lesa, zatímco trpaslíci darují mistrovsky zpracované zbraně nebo drahé kovy. Lidé preferují dary, které odrážejí jejich kulturu a bohatství, jako jsou umělecké předměty nebo vzácné svitky. Tento akt výměny darů posiluje pouto mezi stranami a symbolizuje ochotu naslouchat a vyjednávat v dobré víře.

Během samotného jednání je nezbytné dodržovat formální řeč, která je zbavena emocí a osobních útoků. Výrazy jako „s pokorou žádám“ nebo „ve jménu míru prosím“ jsou běžné a vyjadřují úctu k protistraně. Není zvykem přerušovat mluvčího ani zvyšovat hlas, neboť to může být považováno za urážku a znamení neúcty. Odpovědi by měly být stručné a přímé. A každá nabídka či návrh musí být doprovázen vysvětlením a zdůvodněním, proč je tento návrh prospěšný pro obě strany. Je důležité se vyhnout hrozbám, kletbám nebo vydírání, neboť takové jednání vede k rychlému ukončení rozhovorů a může vyvolat konflikt. 

Po skončení jednání se opět vykoná úklona, a tentokrát se přidá gesto otevřených dlaní, což symbolizuje otevřenost a důvěru. Závěrečná slova jsou obvykle ve Veldōrianštině a často obsahují fráze jako „nechť mír provází vaše kroky“ nebo „ať naše slova přinesou úrodu“. Před odchodem je zvykem pronést požehnání nebo vyjádřit naději na další setkání. Celkově je diplomacie na Vel Dōranu vysoce formalizovaný proces, kde každé gesto a slovo má svůj význam a může ovlivnit výsledky vyjednávání. Dodržování těchto zvyklostí a pravidel je klíčem k úspěšným diplomatickým vztahům. Respekt k tradicím a zvyklostem protistrany je základním kamenem pro dosažení dohody a udržení míru na kontinentu.