%20(1).png)
.png){kind=logo}
.png)
%20(2)%20(1).png)
Magiologie
%20(1).png){kind=small}
Základy magie ve světě
Magie, tedy v dračím jazyce Māgārē, na Vel Dōranu je hluboce zakořeněná v samotné podstatě existence a propojuje vše živé na tomto prastarém kontinentu. Její síla proudí skrze krajinu jako neviditelný tok energie, který vyživuje rostliny, tvory i samotnou zemi. Magie je chápána jako cyklus, který se neustále obnovuje, a její síla je odvozena od Mātrā – vnitřní magické energie každého živého tvora a objektu. Tato energie tvoří základ magických praktik a její množství a kvalita určují, jak silnou magii může jedinec nebo bytost použít.
Mātrā {čti: Mátra} je esence, která dává život a propojuje všechny živé bytosti s magickým tokem Vel Dōranu. Je to základní zdroj magie a její množství určuje, kolik magické síly může jedinec čerpat a i jakou magii může ovládat. Nejnižší úroveň Mātry mají zvířata, stromy a rostliny, které využívají tuto energii pouze k růstu a přežití. Například Thabithas – duše uvězněné v předmětech – mají nízkou úroveň Mātry, která jim umožňuje udržet si vědomí a přežívat ve svém uvěznění. Naopak elfové, obdaření a lidé s magickými schopnostmi mají vyšší úroveň magické energie, která jim umožňuje praktikovat složitější magické techniky. Nejvyšší úroveň vnitřní magie pak náleží čarodějům, kteří jsou schopni manipulovat s čistou magickou esencí jak svojí tak i se posílit díky dračím kamenům v sazené do magických holí a provádět nejsilnější kouzla. Na samotném vrcholu však stojí prastaří draci a zakázaná magie Démonů.
Mātrā – Vnitřní magická energie
„Je krásný, ale není živý. Je smyčkou, která vyčkává doteku – a dotkneš-li se ho bez úmyslu, vezme si úmysl sám.“
Šerotřpyt je vzácný, avšak nebezpečný jev, při němž se syrová magie shromažďuje v prostoru, aniž by byla ukotvena v kouzle, předmětu či rituálu. Na první pohled se jev jeví jako třepotající se chmýří, křišťálově lehké částečky ve vzduchu, které se lesknou jako světlo na sněhu nebo sklo ponořené do svitu měsíce. V pohybu připomínají pyl nesený větrem, avšak každá částečka nese v sobě zlomek neladěné energie. Právě tato křehká krása z něj činí zrádný úkaz. Šerotřpyt může vzniknout několika způsoby, například při neúplném kouzlu, které nedošlo k naplnění a nahromaděná energie zůstala bez využití. Či dozvuky silného boje. Nebo při samovolné kondenzaci magie v místech, kde je magický tok světa nejsilnější. Jako jsou magické chrámy a svatyně či dračí brlohy a posvátné jeskyně.
Pokud je Mātrāllān přítomna v malé míře, je neškodná a často považována za „kouzelný prach“, někteří čarodějové ji dokonce vdechují, aby posílili intuici, ale činí tak na vlastní riziko. Ve větší koncentraci však může dojít ke spontánnímu uvolnění a přetvoření, výsledkem je nekontrolovaný výboj, který může spálit, zmrazit nebo rozštěpit okolní látky i mysl.
Proto jsou v mnohých provinciích učenci magie školeni, aby rozpoznali tento jev a pokud se vyskytne v blízkosti obydlených míst, okamžitě zakročili a zbývající kouzelný prach stabilizovali ve vlastní magické holi, která je díky kouzlu pohltí a dočerpá tak svou energii. Ve starém zákoníku Lovců fialek se uvádí, že: „tam, kde šeptá třpyt, se z dlouhého spánku zvedne drak“.
Šerotřpyt – Jev Mātrāllān
Dračí kámen, Vēldārīth je vzácný materiál, který obsahuje sílu, magii a vzpomínky draka, který ho nosil. Čarodějové a magičtí kováři se často snaží získat dračí kameny, aby mohli vytvořit mocné artefakty nebo provádět nejsilnější kouzla. Použití dračího kamene však není bez rizika – může vést k nekontrolovatelným výbuchům magie nebo dokonce k ztrátě vlastního vědomí, proto jsou fixované do Magických holí. Dračí kameny například získávají Lovci Fialek díky lovu divokých draků. Čím starší a větší drak, tím silnější dračí kámen. Magie čerpaná z dračích kamenů je divoká, silná a těžko ovladatelná, což ji činí nebezpečnou i pro zkušené čaroděje, proto jsou čisté dračí kameny neovladatelné a tak jsou pečlivě upravovány magickými kováři a následně vsazené například do magických holí čarodějů, zbraní či amuletů. Bylo dokázáno, že draci reagují na dračí kameny v magických holích, zvláště pokud se jedná například o jejich druha, či dokonce mládě.
Dračí kameny – krystalické srdce draků
Dračí magie je nejstarší a nejmocnější formou magie, která je propojená s pradávnými draky, kteří kdysi vládli nad Vel Dōranem. Draci čerpají svou sílu ze svých Dračích kamenů – krystalických srdcí velmi starých draků, které jsou obvykle umístěny ve stáří na hrudi nebo čele draka a tvoří tak druhé srdce! Tyto kameny obsahují čistou esenci magie a mohou být použity k zesílení kouzel nebo jako zdroj magické energie pro rituály. Drak jako takový nemá žádný problém v ovládání své magie, ať už se jedná o chrlení plamenů nejrůznějších barev, či vrozených druhových schopností. Velikost dračího kamene je závislá na stáří a velikosti draka, můžeme tedy říci, že klasický drak obdařeného, čtvrté třídy, bude mít stále jen jedno srdce a po zabití a vyjmutí, ono srdce krystalizuje v dračí kámen jako takový. Dračí magie se může lišit v závislosti na typu draka, jeho původu a elementární síle, kterou ovládá. Základní a nejznámější dračí dech je ohnivý, ale existuje celá řada dalších {dračích dechů a druhů}, které jsou přizpůsobeny jejich prostředí, schopnostem a původu. Každý drak má jedinečnou formu, která určuje jeho elementární sílu a schopnosti.
Magie draků a obdařených
Draci jsou rozděleni podle typu dechu, který dokážou chrlit a každý druh má specifické vlastnost. Samozřejmě, existuje i mezidruhové křížení, dochází k němu velmi zřídka, ale děje se, vylíhnutý drak poté může a nemusí mít předpoklady využívat specifický dech a schopnosti rodičů.
Obdaření, také známí jako dračí jezdci, jsou vyvolení jedinci, kteří mají zvláštní vrozenou schopnost navázat hluboké mentální a magické pouto s drakem v provincii Vārloth. Toto pouto umožňuje obdařenému čerpat magickou sílu draka a zesílit a ovládat dračím jezdcům propůjčenou magii draků. Drak naopak získává přístup k Mātrā svého jezdce, což mu umožňuje lépe ovládat svou divokou energii. Toto spojení je považováno za posvátné a nesmírně vzácné a proto jsou obdaření často uctíváni jako hrdinové a ochránci. Pouto mezi drakem a jezdcem je natolik silné, že umožňuje oběma sdílet pocity, myšlenky a dokonce i zranění. Pokud je jeden z dvojice zraněn, druhý to okamžitě pocítí. Díky tomuto spojení může obdařený provádět kouzla bez magických kruhů či glyfů, která by jinak nebyla možná, jako je například přivolání bouře a blesků, jedových šípů nebo vytvoření ochranného magického štítu a drobných kouzel v závislosti na druhu svého draka. Samozřejmě pokud je jezdec a drak daleko od sebe, obdařený nedokáže ovládat magii propůjčenou jeho drakem.
Magie čarodějů na Vel Dōranu
Čarodějové jsou jedněmi z nejmocnějších a nejrespektovanějších osob na Vel Dōranu. Jejich síla pochází z magických kruhů, kouzel a jejich ikonických magických holí, zakončených dračím kamenem, který slouží jako zdroj magie a její zesilovač. Studium magie není jednoduchou cestou a proto se čarodějové vzdělávají na dvou prestižních magických školách, kde získávají své znalosti a zdokonalují své schopnosti. Magie čarodějů je mocná, ale vyžaduje disciplínu, akademické znalosti a zkušenosti. Pokud čaroděj neovládá svou moc dostatečně, může snadno ztratit kontrolu a způsobit katastrofu, zejména při práci s dračími kameny nebo při vykonávání rituálů a kreslení magických kruhů. Čarodějové jsou respektováni, ale také obávaní, protože jejich schopnosti mohou být použity jak pro dobro, tak pro zlo. Ovšem legálně čarovat po světě mohou pouze tací, jenž úspěšně složí poslední čarodějné zkoušky.
Je zakázano veřejně používat kouzla bez oficiální legitimizace v {Čarodějné Asociaci} a bez předešlého absolvování jedné z magických škol. - {Ano, mágové zde ve světě čarují na IČO}.
Magická škola Astharoth {čti: Aštarod}
Nachází se v severní části provincie Valchēron. Astharoth je známá jako akademie vysoké magie a specializuje se na výuku rituální magie, bojových technik a obranných kouzel. V kontrolovaných podmínkách i okrajové připomenutí, že zakázaná magie je zakázaná pro svou ničivou moc. Astharoth je považována za centrum magické vědy, kde se vyučují i složité teorie bitev i studium týkající se magie dračích kamenů a jejich použití. Mágové z Astharothu jsou známí svou disciplinovaností a armádní mentalitou, mají přístup k nejstarším magickým svitkům a pod vedením zkušených mistrů se stávají mocnými bojovými čaroději.
Magická škola Kael-Dorei
Nachází na ostrově uprostřed největšího sladkovodního jezera Thal’irian, které leží na rozhraní provincií Sorana, Therēnia, Dūrmora a Aldenora. Tato akademie se specializuje na elementární magii, léčení, runovou magii a magii světla. Je obklopena magickými bariérami, které chrání studenty před vnějším světem a umožňují bezpečné experimentování s kouzly. Ostrov je sám o sobě magickým místem s vysokou koncentrací přírodní magie, což umožňuje studentům trénovat v prostředí, kde mohou cítit energii samotné země a vody. Taktéž je zde velmi často možné spatřit Paní vod.
-
Magické kruhy: Magické kruhy jsou základním nástrojem čarodějů. Jedná se o geometrické symboly, které mág kreslí na zemi, na papír nebo dokonce ve vzduchu pomocí magického světla. Každý magický kruh je unikátní a jakmile čaroděj pochopí jeho význam a strukturu, může jej přepsat nebo dokonce upravit podle svých potřeb. Čarodějové čerpají svou sílu pomocí magických kruhů, které představují i soustředěné zdroje energie. Magické kruhy usměrňují magii, posilují následná kouzla. Tyto kruhy mohou být vytvořeny pomocí rituálů, run nebo kreslením magických znaků do země. Magické kruhy slouží jako kanály, kterými čaroděj směřuje svou vnitřní energii a spojí ji s energií okolního světa. Každý čaroděj se učí různým typům kruhů, které mohou mít různé efekty – od ochranných kruhů, které brání útokům, až po vyvolávací kruhy, které umožňují přivolat bytosti z jiných světů. Pokročilejší Čaroděj samotný magický kruh poté může vizuálně zhmotnit a dát magické energii tvar a formu při sesílání kouzel.
-
Individuální styl tedy nadání: Každý čaroděj má svůj vlastní styl magie, který je založen na jeho osobnosti, zkušenostech a magické citlivosti. I když používají daná pravidla a symboly, výsledná kouzla mohou mít různé efekty.
-
-
Magické hole s dračím kamenem: Každý čaroděj vlastní magickou hůl, která slouží jako fokus pro jejich kouzla. Hůl musí být ozdobena dračím kamenem, což je krystal vytvořený ze srdce velmi starých draků. Dračímu kameni se připisuje moc zesilovat magii a uchovávat energii, kterou čaroděj potřebuje pro složitější kouzla a nevyčerpává tolik svojí vlastní magickou energii. Dračím kamenem může čaroděj absorbovat magickou energii z okolí, čerpat sílu z přírody nebo dokonce využít moc dračí magie, pokud je kámen dostatečně silný. Magické hole jsou často zdobeny runovými nápisy, které čaroději pomáhají kontrolovat energii a stabilizovat její proud. Magické hole dokáže vytvořit a opravit pouze učený magický kovář.
-
Kouzla a rituály: Čarodějové používají kouzla různých úrovní. Nízká kouzla jsou jednoduchá a mohou být seslána rychle, jako například zápalné kouzlo nebo ochranný štít, všechna kouzla mají svůj název v dračím jazyce, vlastní kouzla taktéž. Vysoká kouzla vyžadují více času, soustředění a často i přítomnost magických kruhů nebo artefaktů. Rituály jsou složité magické obřady, které zahrnují řadu gest, formulí a použití speciálních ingrediencí a magických kruhů. Rituální magie je silná, ale také riskantní, protože čaroděj musí udržet rovnováhu mezi svou vnitřní magií a energií, kterou volá.
Gravettin
Čarodějné Glyfy
Ne všechny jazyky jsou tvořeny pro rozhovor. Některé byly stvořeny proto, aby přepsaly samotnou podstatu skutečnosti. Gravettin je právě takový jazyk, nelze jej vyslovit, nelze jej slyšet. Je to jazyk psaný, utvářený rukou čaroděje a silou jeho záměru. Jazyk glyfů. Gravettin není obyčejná magická abeceda. Je to strukturovaný systém zápisu kouzel, ve kterém každé slovo, každý tah, každá linie nebo křivka nese svou váhu a to doslova. A právě způsob, jakým je kouzlo „napsáno“, rozhoduje o tom, zda se uvolní čistá magie… nebo smrtící zpětný úder. Každý zápis kouzla se skládá z vrstev, které se budují postupně, jako když skládáte skleněné čočky na sebe a obraz začne konečně dávat smysl.
🜁 První vrstva: Kořen
Tady začíná vše. Kořenový glyf vyjadřuje základní význam kouzla, jeho syrovou, nezformovanou esenci. Například elementální původ jako je třeba oheň, či surovou myšlenku jako třeba zkázu, ticho, či prvotní záměr, jako je odhalení. Bez něj magie neví, co má být stvořeno. Kořen je srdce, ze kterého vše vyrůstá. Čím čistší a přesněji nakreslený kořen, tím stabilnější magie.
🜂 Druhá vrstva: Intence
Nestačí jen chtít oheň, je třeba vědět, jaký. Má být živý? Plazivý? Ničivý? Intence je vrstva, kde se kouzlu vtiskuje účel, povahu, hořkosladkou chuť definovanosti. Zkušený čaroděj si zde může hrát s nuancemi: plamen, který jen hladí. Nebo plamen, který nese bolest vzpomínek. A tak dále.
🜄 Třetí vrstva: Cílení
Magie, pokud není vedena, je slepá a právě tato vrstva určuje, na co nebo koho kouzlo působí. Jeden tah může znamenat na dotek, jiný na dálku, další označuje konkrétní živou bytost, předmět, či dokonce celou oblast. Bez správného cílení se kouzlo rozptýlí, samo zkoncentruje do nebezpečného šerotřpytu… nebo zasáhne toho, kdo ho zapsal.
🜃 Čtvrtá vrstva: Ukotvení
Nejtěžší a nejobávanější část. Zatímco první tři vrstvy definují co, jak a na koho, ukotvení odpovídá na otázku kde, kdy a jak dlouho. Tato vrstva stabilizuje kouzlo v čase a prostoru, a právě tady se láme chleba mezi studentem magie a skutečným mistrem čarodějem. Ukotvit kouzlo správně vyžaduje nejen znalosti, ale i silnou mysl, nepoškozenou magickou hůl, či grimoár. Jinak se linie začnou bortit a kouzlo vybuchne, někdy doslova, jindy… hůř.
Gravettinské zápisy mohou mít dvě základní formy
-
Kruhovou mandalu – Tedy základ pro magický kruh. Používá se u obranných, útočných, trvalých nebo složitějších kouzel. Je elegantní, plynulá, často se vrací k sobě a uzavírá kouzlo v sobě samém.
-
Přímé vyřčené kouzlo – přímé, ostré, rychlé. Používá se u ofenzivních nebo přenosných kouzel, kde je třeba jednoznačný směr a průraznost. Samozřejmě vyslovit název kouzla nahlas.
Některá silnější kouzla obsahují i dodatečné vrstvy, třeba zrcadlení či rozdělení. Taková kouzla jsou mistrovská díla, často zapisovaná do relikvií, osobních grimoárů nebo pergamenů, protože jejich vytvoření je časově i energeticky náročné. Důležité je i toto, velmi zkušený čaroděj může během sesílání přepsat kořenový glyf. To znamená, že za pochodu přetvoří samotné jádro kouzla sesílané někým jiným. Z oheň → světlo, z pouta → štít. Ale pozor, jakýkoliv zásah do kořene během seslání je jako přepisovat větu ve chvíli, kdy ji již někdo říká nahlas. Potřebujete bleskovou mysl a pevnou ruku. Umění přepisovače, je velice ceněné, ovšem jedná se o velmi nebezpečný um.Gravettin se neučí jako jazyk. Gravettin se učí na škole magie jako tvrdá disciplína. Je to nástroj, krásný, nebezpečný a když jej mág zvládne… přepisuje svět.
Gravettin se neučí z knihy. Gravettin se prožívá. Ale každý mistr kdysi začínal stejně, klečící nad pergamenem, s třesoucí se rukou a příliš těžkým perem. Na samém počátku výuky Gravettinu se začínající čaroděj na magické škole učí zapisovat jednotlivé vrstvy bez magie, tedy nasucho, pouze psaním. Kořen, Intence, Cílení a Ukotvení se nejprve rozkreslují na staré pergameny, bez jediného záchvěvu energie. Jde jen o pochopení stavby, o rytmus zápisu, o to, aby ruka našla jistotu a mysl se soustředila. Tohle je první fáze, technika dá se říci beze smyslu. Ale právě tady vzniká základ.
Teprve později je student vyzván, aby kouzlu „vdechl podstatu“. Nejde o náhlé seslání, ale o přesný okamžik, kdy se k zápisu připojí vlastní energie. Pomáhá se tím, co se tradičně nazývá přenašeč či umocňovač magie – nejčastěji magická hůl. Ta slouží jako vodič mezi rukou a kruhem, mezi vůlí a hmotou, cesta přes kterou lze čerpat a nechat téct magii. V jejím kameni vibruje magie čaroděje a propojuje jej s tím, co píše.
Základní výuka Gravettinu
Jakmile je zápis rukou zvládnut, přechází mág na vyšší úroveň, psaní do vzduchu. Ne perem, ne holí, ale gestem. Vzduch kolem něj se stává plátnem a jeho prsty? Nástrojem zápisu. Tady už jde o rytmus pohybu, o přesnost tahu a o schopnost udržet vrstvy v hlavě jako architekt celého plánu. Zkušený mág umí gesty kreslit jednotlivé vrstvy s neuvěřitelnou přesností. Špičky prstů se vlní jako štětec, a a zatím neviditelný glyf začne vibrovat kolem něj, jež se v samotné vrstvě objeví. Staří mágové říkají, že psát do větru je jako šeptat světu nový tvar. A ti nejlepší? Kreslí celý magický kruh jediným prstem.
Ale pak jsou ti, kteří se vymykají. Opravdoví géniové v čarodějném světě. Ti nepotřebují gesta či pergamen. Kouzlo vzniká v jejich mysli, pouhou vizualizací a následným zhmotněním. Každou vrstvu kreslí „v sobě“ a magie je poslouchá. Bez mluvení. Bez pohybu. Jen skrze vzpomínku, soustředění a naprosté pochopení struktury kouzla. Takový čaroděj dokáže spustit glyf a vytvořit magický kruh s kouzlem jen tím, že na něj pomyslí. Ale i ti nejlepší z nich se shodují na jediném, napsat kouzlo bez kořene slova je nemožné. Můžete oklamat pohyb, hlas, dokonce i energii. Ale pokud chybí Kořen, myšlenka, magie nemá směr. Bez něj je glyfová struktura magického kruhu či sesílaného kouzla jen prázdná slupka, v lepším případě nefunkční, v horším smrtící.
Nižší magie
Nejjednodušší formy vnitřní síly
Nižší magie, představuje nejzákladnější a nejdostupnější formu magie, kterou dokáže ovládnout každý jedinec s probuzenou drobet vyšší vnitřní energií Mātrā. Nevyžaduje složité rituály. Stačí pozornost, dlouhodobý trénink a znalost několika základních glyfů či mentálních technik. Tento potenciál je často vrozený, ale lze jej probudit tréninkem, meditací nebo za zvláštních okolností, například traumatem, kontaktem s magií nebo vlivem magického místa. Nižší magie je často považována za první stupeň čarodějného výcviku, ale také za praktický nástroj nadaných lidí, léčitelů, řemeslníků nebo cestovatelů.
Typické projevy nadání u nižší magie jsou zhasnutí svíčky nebo pochodně pouhým gestem, zapálení ohně skrze soustředění tepla v ruce, pokud má dotyčný nadání pro elementární magii či vytvoření slabého vánku nebo chladného proudu vzduchu, zahřátí malého předmětu či vysušení mokré látky, přesunutí lehkých předmětů jako jsou svitky, svíce, kamínky, bez doteku, zvednutí malých věcí ze země silou vůle, jemné pohyby, např. zavření knihy, posunutí nádobky s mastí. Ale i odemykání jednoduchých zámků, pomocí glyfu klíče zapsaného v Gravettinu a doteku na správné místo, vyžaduje přesnou znalost tvaru zámku a struktury glyfu a funguje pouze na mechanické, nezapečetěné zámky bez magické ochrany.
Stejně jako vyšší magie, i ta nižší se často zaznamenává v Gravettinu, ovšem pouze v jeho zjednodušené podobě, tzv. praktických glyfových formách. Tyto glyfy bývají méně vrstvené, snadno zapamatovatelné a bezpečné i pro mága-začátečníka. Tento druh magie základním nástrojem pro rozvoj a učí čaroděje kontrolovat svou Mātru, vnímat okolní energii a rozvíjet svou duševní rovnováhu. Není nebezpečná, pokud je užívána s pokorou a stává se odrazovým můstkem pro hlubší studium magie jako takové.
Magické zaměření čarodějů
Ve světě Vel Dōran existuje několik specifických druhů čarodějů, kteří se liší svými schopnostmi, zaměřením a školením. Existuje široká škála povolání a zaměření, která odrážejí jejich rozmanitost a komplexnost. Mnozí se specializují na konkrétní druh magie, jako je elementární magie, rituální magie, vyvolání Familiérů nebo svatou magii. Zvláštní místo proto zde mají magická povolání či zaměření, která představují vrchol schopností těch, kdo vládnou magií. Někteří mágové ovládají tedy až tři odvětví tohoto magična, ti opravdu zkušení až pět typů magie!
Alchymista a rituální mág
Mistři výroby lektvarů, elixírů a magických substancí. Alchymisté ovládají umění transmutace a často experimentují s dračí krví a dalšími magickými ingrediencemi. Jejich výtvory mohou léčit, posilovat nebo dokonce způsobovat smrtelné účinky. Rituální magie je s tímto velmi spjatá, stejně jako tvorba magických kruhů.
Sigilista, runotepec
%20(16).png)
Mistři runové magie, kteří využívají moc sigilů a runových znaků k ochraně, útoku nebo posílení. Trpaslíci z Nōrdavellu jsou známí jako nejlepší sigilisté na Vel Dōranu. Sigilisté pracují s magickými artefakty, zbraněmi a obrannými strukturami.
Arkanolog, knihovník
%20(4).png)
Jsou to nižší čarodějové a badatelé, strážci Kamenných knih a zakázaného vědění. Ovládají pečetící magii a umění spojování úlomků knih. Působí z ostrova Tuscto, odkud vysílají členy řádu do ruin, magických věží a krypt, aby uchovali pravdu i před těmi, kdo by ji chtěli navždy pohřbít.
Iluzionista {2/2}
%20(10).png)
Ovládají umění klamu a iluzí. Iluzionisté dokážou měnit svou podobu, vytvářet realistické přeludy a matoucí obrazy, aby oklamali nepřátele. Jejich dovednosti jsou ideální pro špionáž a infiltrace. Toto magické odvětví je bráno jinými bojovými mágy za velmi neprofesionální. Taktéž manipulují s myslí a vnímáním.
Druid či Léčitel
%20(5).png)
Toto odvětví zahrnuje především elfovskou společnost, tedy lesní elfy z provincie Therēnie, se specializují na tuto magii přírody- Sylvariēn, . Mágové přírody, Druidi komunikují s rostlinami, zvířaty a elementárními duchy - Spirity. Jejich magie zahrnuje růst rostlin, léčení zvířat a ochranu.
Světlonoš či Svatý mág
%20(15).png)
Mistři svaté magie, kteří čerpají sílu z čistých energií a světla. Jejich schopnosti zahrnují léčení, vytváření ochranných štítů a exorcismus. Často spolupracují se Svatými rytíři či jsou přímo jednimi z nich a bojují proti temným silám.
Somaturg {0/1}
%20(3)%20(1).png)
Somaturgové jsou mágové, kteří se zaměřují na fyzickou přeměnu a své tělo berou jako nádoby pro magii. Dokážou posílit svaly, změnit vzhled na zvířecí ( pomocí předmětu ) nebo na chvíli přetvořit části těla na zbraň v podobě pevnějšího materiálu. Je to však velmi rychlý ač bolestivý proces, proto vždy u sebe mají klidnící elixíry na bolest.
Jejich magie je považována za „živou alchymii“ a bývá využívána mezi zabijáky i ochránci. Somaturgové často nesou na těle magické glyfy, které regulují jejich magii, aby se sami při proměnách nerozložili. Toto zaměření je však velmi obtížné, jelikož se začíná studovat nejprve na Kael-Dorei a následně bojové lekce a závěrečné zkoušky poté spadají na Astharothu. Nejkratší doba studia za celou historii magických umění na Somaturgistu byla 30 let.
Katalytik {0/2}
%20(3)%20(4).png)
Jsou mágové schopní manipulovat magickou energií kolem sebe. Sami ovšem nekouzlí v tradičním slova smyslu, ale oni sami působí jako zesilovače nebo tlumiče kouzel jiných. Jako přetlakové živé nádoby. Dokážou obrátit kouzlo zpět na sesílatele nebo zneutralizovat výbuch magie. Katalytici jsou nezbytní při magických obřadech, kdy stabilizují proudy energie.
Bývají často slepí nebo poznamenaní přetlakem magického toku, který jejich tělem proudí. Ovšem pokud se někdo narodí jako budoucí Katalytik, bohužel jeho studium končí na nejnižších úrovních a je poté vhodný pouze jako pomocník v kovárně magického kováře, či doprovodný akolyta ke zdatnému mágu. Proto většina z nich se učí fyzickému umění boje a usměrňování vlastní fyzické energie, Katalytici nepoužívají zbraně, ale vlastní ruce.
Elementalista
%20(6).png)
Specialisté na ovládání elementárních sil – ohně, vody, země, vzduchu a dalších složených elementů, jako je láva nebo led. Elementalisté často uzavírají smlouvy s elementály, aby zvýšili svou moc. Jejich magie je dynamická a destruktivní, ale zároveň vyžaduje disciplínu a naprostou kontrolu.
Vyvolávač
%20(3).png)
Tito mágové jsou experti na přivolávání bytostí z jiných světů, například uzavírání jednoduchých dohod s elementály, duchy nebo vyvolat magická zvířata - Familiáry, která bojují po jejich boku. Vyvolávači musí být velmi opatrní, aby neztratili kontrolu nad svými vyvolanými bytostmi. Jsou společenský a loajální typ mágů, kteří jsou vždy spojeni se svými magickými partnery.
Mimirist {0/1}
%20(2).png)
Ovládají vzpomínky a sny. Mimiristé jsou zřídkaví čarodějové, schopní číst, mazat a přenášet paměti mezi bytostmi. Své schopnosti používají při výsleších a očistách. Jejich kouzla vycházejí z teorie Zrcadel mysli, staré praktiky na Astharothu. Mimiristé uchovávají všechny vzpomínky v křišťálových nádobách, takzvaných Mnērách různých tvarů a velikostí.
V zemi jsou obvykle respektováni, avšak mezi ostatními mágy a Arkanology bývají považováni za příliš „tenkou hranici“. Taktéž vstupují do snů jiných bytostí, kde mohou měnit realitu, čelit nočním běsům nebo vkládat vize. Používají základní lektvary spánku a stříbrné nitě k propojení s myslí jiných. Patří k nejtajemnější kastě mágů, často velmi blízké Iluzionistům.
Tenebrista {0/1}
%20(3)%20(2).png)
Tenebristé ovládají temnou část světla a to je stín. Jejich magie není nutně zlá, ale nebezpečně tichá. Dovedou se rozpustit ve stínech, cestovat mezi nimi, krást světlo z očí nepřátel a vytvářet klam strachu z temnoty. Umí vázat duše do stínových projekcí a používat Gravettinské pečeti k ochraně nebo útoku.
Původ této magie sahá ke Svatým Rytířům, kteří tvrdí, že stín není nepřítel světla, ale jeho oddech. Tenebristé bývají využíváni jako špioni či nájemní lovci koruny. Ovšem toto umění je velmi složité a Tenebristé poté neovládají více magických zaměřeních, neboť ovládat stíny je velmi vysilující i během noci. Pokud někdo projeví nadání Tenebristy, je okamžitě cvičen a přidělen ke královským gardám jako mág. Nikdo o nich poté již nikdy neuslyší a tak se říká že zmizí ve stínech světa.
Bojový mág
%20(14).png)
Kombinuje fyzický boj s magickými schopnostmi. Bojoví mágové používají zbraně posílené magií a ovládají útočná kouzla během bitvy. Jsou často součástí elitních jednotek a chrání provincie před magickými hrozbami.
Zakázané či regulované odvětví magie
Nekromant
%20(17).png)
Nekromanti ovládají moc nad smrtí a oživováním mrtvých. Jejich schopnosti zahrnují vyvolávání nemrtvých, komunikaci s dušemi zemřelých a používání zakázané magie. V některých provinciích, jako je Sorana, jsou regulováni a tolerováni, v jiných jsou považováni za zrádce a zločince pokud tento druh magie využívají.
Krvavý Mág
%20(18).png)
Krvavý mág ovládá temnou a destruktivní formu magie, která čerpá energii z krve – vlastní i cizí.Krvaví mágové využívají krev jako zdroj síly k provádění mocných kouzel, přičemž jejich magie bývá spojována s bolestí a obětmi. Jsou obávaní a často pronásledováni za své činy, neboť jejich praktiky zahrnují vysoké riziko poškození vlastní duše i těla.
Tento druh magie je považován za zakázaný ve všech provinciích Vel Dōranu a krvaví mágové se již ve světě nevyskytují.
Démonologista, Kontraktor
%20(9).png)
Démonolog je čaroděj, který se specializuje na komunikaci, přivolávání a ovládání démonů. Tato magie je považována za nebezpečnou a morálně spornou, neboť zahrnuje manipulaci se zakázanými silami a bytostmi z temných dimenzí. Démonologové využívají pečlivě vytvořené magické kruhy, runy a rituály k zajištění své ochrany při práci s démony.
Často spolupracují s magickou asociací a podílejí se na monitorování a zajišťování nebezpečných artefaktů, ve kterých jsou démoni uvězněni. Jejich pole působnosti je jen a pouze přímo v Kārhkarru, jinde svojí činnost provozovat nemohou.
Elementálové: Éterické bytosti magie
Elementálové jsou éterické bytosti vyšší úrovně, které představují různé elementy světa – oheň, voda, vzduch, země, ale také složitější formy jako láva, led, dřevo nebo stín. Čaroděj, který chce využívat sílu elementálů, musí uzavřít s touto bytostí rituální dohodu- Doporučuje se po pokročilé čaroděje, pro studovaného mága na pozici Māldor či Māldressa se doporučuje uzavřít dohodu maximálně s dvěma Elementály.
Vyvolání elementála není snadný úkol pro obyčejné učně. Čaroděj musí provést rituál, ve kterém požádá elementála o pomoc. Je však důležité si uvědomit, že elementálové jsou inteligentní bytosti, které mohou rozhodnout, zda danému čaroději pomohou. I když čaroděj touží po spojení s ohnivým elementálem, nemusí si jej tento typ vybrat, pokud necítí, že mág je na to připraven. Elementálové vycítí vnitřní rovnováhu a odhodlanost, a pokud se čaroděj jeví jako nezkušený nebo jeho energie kolísá, mohou se rozhodnout spojení odmítnout. Jakmile je spojení vytvořeno, elementál propůjčuje čaroději část své síly. Tato moc může zahrnovat schopnost ovládat daný element, například manipulovat s ohněm, tvořit vítr nebo zvedat kameny. Či například ledového Elementála zhmotnit, aby bojoval po jeho boku jako obrovský mrazivý Golem.
.png)
.png)
.png)
.png)
Familiáři: Magická stvoření a zvířecí průvodci
.png)
Familiáři jsou magická stvoření, která slouží jako průvodci a pomocníci čarodějů. Obvykle se jedná o zvířata, která mají magické schopnosti a mohou čaroději propůjčit část své síly nebo být jeho očima a ušima ve světě. Čaroděj si svého familiára obvykle nevybírá, ale spíše se s ním setkává během své cesty a pokud mezi nimi vznikne spojení, stanou se partnery. Familiáři mohou mít podobu ptáků, koček, vlků. Každý familiár má své specifické schopnosti. Taktéž se familiér odlišuje od obyčejného zvířete smluvním amuletem. Například čaroděj s vránou jako familiárem, může zmizet v hejnu vran a teleportovat se na jiné místo. Jiní familiáři mohou čaroději poskytovat ochranu, zesilovat jeho kouzla nebo mu dokonce poskytovat vhled do jiných sfér. Spojení mezi čarodějem a familiárem je silné a založené na důvěře a respektu. Pokud je familiár zraněn, čaroděj pocítí jeho bolest a naopak, familiár může cítit pocity svého pána a následně jednat. Smrt familiára je taktéž běžná, ovšem pro čaroděje je to velmi silné vnitřní zpřetrhání, dalo by se přirovnat k poutu obdařených se svým drakem. Pokud by přivolání familiára znamenalo jeho smrt, čaroděj si raději toho rozhodnutí promyslí a svého pomocníka odvolá.
O magických holích
Oko, které vidí. Ruka, která je vede. Hlas, který jim šeptá.
V ruce čaroděje je magická hůl víc než jen nástrojem. Je to prodloužení jeho vůle, jeho prstů, jeho síly a především, jeho mysli. Bez hole je čaroděj zranitelnější, jeho kouzla nestabilní. Bez Vēldārīthu je jeho moc omezená. Ale spolu? Spolu je to jako orchestr a dirigent. A dračí kámen v nich, je houslemi, které hrají melodii duše zesnulého draka.
Magická hůl může být dřevěná, kovová, opletená stříbrem, posetá runami sigilu nebo vyřezávaná v rituálu. Ale pokud je v ní ukotvený Vēldārīth, dračí kámen… pak hovoříme o něčem mnohem větším. Nejde o běžný šperk, Vēldārīth je doslova krystalizovaná magie dračího srdce, tavená krví a plamenem. Každý kámen je jiný, některé září rudě jako žhavé uhlíky, jiné chladně modře jako stín smrti. Volně držený Vēldārīth je nestabilní, reaguje na silné emoce, myšlenky a paměti. Bez ukotvení může vybuchnout, roztrhnout odříkávané kouzlo ve dví, nebo ještě hůř, vtáhnout svého nositele do paměti draka kterému patřil a zničit čarodějovo vědomí. Správná hůl je pro čaroděje nástrojem i vlastní relikvií. Není to jen obyčejný kus dřeva, který někdo opracoval a vyleštil. Je spojkou, kterým čaroděj řídí tok magie, vkládá vrstvy Gravettinu a uzemňuje vlastní energii.
Každá magická hůl je svým způsobem originál, některé nesou rytiny starých glyfů, jiné jsou hladké a prosté, jako by si sílu schovávaly uvnitř. Hůl na míru bývá zhotovena podle přesných požadavků čaroděje, jak typ dřeva, délka, druh Vēldārīthu. Některé magické hole se v čarodějných rodinách dokonce dědí!
Začátečnická hůl není nic zvláštně extravagantního a jeho cena se pohybuje okolo 1.000 Zlatých Drakkárů. Je určena pro čarodějné začátečníky a spekuluje se že jejich kameny jsou z velmi mladých draků, či dokonce mláďat, proto nejsou vhodné na složité a silné kouzla. Běžná magická hůl, schopná vést složitější kouzla a chránit uživatele, stojí zhruba 4.000 Zlatých Drakkárů. Není to málo, ale oproti moci, kterou poskytuje, je to slušná investice. Hůl s kvalitním a velkým dračím kamenem, vyráběná na míru, se však může vyšplhat i na 30.000 Zlatých Drakkárů. Taková hůl je dědictví, často se dědí v rodinách mágů po generace a má dokonce vlastní jméno po prvním držiteli.
Ovšem co je důležité, žádná magická hůl není nesmrtelná. Při přetížení, boji nebo špatně zapsaném kouzlu může dojít k prasklinám, ztrátě citlivosti nebo dokonce ke zničení upevnění kamene, či jeho kompletním roztříštění. V takovém případě je nutné vyhledat magického kováře, který se specializuje na opravy a magické hole a samozřejmě opatřit nový jiný dračí kámen, který opravu může prodražit až o několik tisíc.
O grimoárech
Paměť čaroděje zapsaná inkoustem
Grimoár není sbírka cizích kouzel, ani učebnice magie. Je to zrcadlo duše samotného čaroděje. Jeho vlastní výtvory, jeho experimenty, jeho vzestupy i pády, vše pečlivě zapsáno, vrstveno a někdy i zašifrováno v glyfickém zápisu Gravettinu. Každý mocný čaroděj, který si troufne jít za hranici běžné nauky, si časem začne tvořit vlastní grimoár. V něm si zaznamenává své nápady, upravené vzorce, neobvyklé intence či nově objevené formy cílení a ukotvení. Grimoár se tak stává magickou mapou jeho mysli a zároveň základem jeho síly a konečným odkazem. S pomocí zápisu v grimoáru může mág připravit magický kruh pro silné kouzlo, naplnit zápis energií, aniž by musel kouzlo vymýšlet znovu či jej psát, je to přesně ten začátečnický styl výuky Gravettinu, ovšem v tomto případě je nejbezpečnější. Nebo si kouzlo zapamatovat a později seslat bez pomůcky, tedy grimoáru. Ale pozor, čím složitější kouzlo, tím obtížněji se pamatuje. Některá kouzla mají tolik vrstev, že jejich úplné zapsání zabírá několik stran detailních zápisů a mezivzorců. Pokusit se takové kouzlo seslat jen zpaměti, bez pomoci grimoáru, je jako chtít složit symfonii po sluchu. Každý řádek, každá křivka má význam. Každá chyba může stát život.
A především, kouzla zapsaná v grimoáru patří tomu, kdo je stvořil. Kopírovat je bez znalosti původní intence může být smrtící, protože zápis je často napojen i na samotné vnitřní jádro původce. Grimoár je tedy víc než knihaou mága. Je srdcem jeho magie, ukotvené mezi stránkami. Některé grimoáry jsou dokonce ztracené časem, některé jsou uložené v magických věží, jako pojistka že nebudou zneužity.
Živé grimoáry
Byla doba, kdy čarodějové nedůvěřovali pergamenu. Písmo na papíře totiž mohlo shořet, krást se, rozmočit deštěm či ztratit v troskách času. Ale tělo, jejich tělo nosilo pravdu s sebou. A tak vznikla nejsmělejší, nejbolestivější a nejnebezpečnější forma zápisu magie, kterou svět znal, Živé grimoáry. Lidský čaroděj, jenž se rozhodl stát živým grimoárem, nechal své tělo pokrýt gravettinskými vrstvami. Kořeny, intence, cílení i ukotvení, to vše bylo zaznamenáno přímo do kůže, popřípadě hluboko pod ni, do jizev a masa. Runy hořely na pažích, kruhové pečetě se tetovaly přes páteř a silná kouzla bývala zapsána přímo přes hrudník, jako ochrana, nebo jako klíč k poslednímu dechu.
Byla to čest. A byla to také oběť.
Jako chodící grimoáry, měli tito čarodějové svou výhodu. Nikdy nepotřebovali knihu jako takovou. Nemuseli listovat, ani nosit pergameny. Stačilo jim dotknout se vlastního těla a magie jim odpověděla. Ale každé kouzlo na jejich těle mělo svou cenu. A každé tetování neslo riziko. Když kouzlo selhalo, jejich tělo shořelo zevnitř. Když jejich mysl ztratila rovnováhu, glyfy se začaly přepisovat samy. Někteří čarodějové zemřeli v agónii, jiní odešli do vyhnanství, kde se učili mlčet, aby kouzla nezareagovala na náhlé myšlenky.
„Když pravá kniha shoří, nezůstane nic, jen kopie. Když shoří čaroděj, uhoří s ním celá jeho magie.“
— staré varování o Živých grimoárech
Takový zápis nebylo možné provést sám. V těch časech žila a působila elita řemeslníků, Magických kovářů těl, zvaná Sōferrim. Byli to vyvolení, kteří ovládali nástroje určené k psaní do živé tkáně. Každé železo, každý hrot, byl vyroben rituálně. Vytvářeli nástroje, které neřezaly, ale vkládaly magii přímo do těla čaroděje, který odříkaval svá kouzla nahlas a kovář je zapisoval na místě. Pouze Sōferrimové rozuměli poměru mezi bolestí a pravdou, mezi krví a glyfem. A pouze jejich ruce dokázaly vyvážit, co smrtelné tělo dokáže unést. Před více než sto lety byla ovšem tato praxe zakázána. Od té doby se žádný čaroděj neodvážil stát se grimoárem vlastního masa. Vznikly školy zápisu, runové svitky, chráněné knihy... bezpečnější cesty.
Ale legenda o nich přetrvala.
.png)