.png){kind=logo}
Dračí jezdci Vārlothu
Dračí jezdci jsou elitou Vārlothu, jsou symbolem moci, cti a odhodlání. Jsou to muži a ženy, kteří uzavřeli pouto s drakem, a tím se stali víc než pouhými smrtelníky, stali se živými legendami. Jejich úkolem není jen chránit hranice provincie, ale také střežit rovnováhu mezi lidmi a prastarými tvory, jejichž dech a křídla formovala dějiny Vel Dōranu.
Srdcem jejich moci je {Dračí Tvrz}, vytesaná do skalních masivů Vārlothu. Tvrz je nejen vojenskou pevností, ale i místem výcviku a tradic, které sahají až k samotným počátkům království. Právě zde se uchovává největší tajemství, jímž se jezdec spojuje se svým drakem. Přísaha není jen slibem věrnosti, ale poutem, které překračuje hranice života a smrti.
Výcvik jezdců je náročný, dlouholetý a neúprosný. Uchazeči musejí zvládnout nejen bojové umění a magii spjatou dle dechu jejich draků, ale také {Dračí jazyk}, porozumění instinktům a schopnost sdílet emoce s drakem jenž si je vybere. Každý krok je zkouškou, každý neúspěch znamená konec snu. Jen ti nejsilnější a nejoddanější dosáhnou titulu jezdce. Samotný život dračího jezdce je plný povinností. Nejde pouze o boj, jezdci slouží jako ochránci poutníků, poslové vůle krále, diplomaté i strážci hranic. V době míru pomáhají při výcviku nových generací a při udržování vztahů mezi lidskými osadami a draky, kteří ne vždy vyhledávají společnost lidí. V době války se však stávají první a nejmocnější silou, schopnou změnit průběh bitev. Dračí jezdci jsou také symbolem naděje. Když jejich křídla zakryjí oblohu, lidé Vārlothu vědí, že nejsou sami a že síla draků stojí po jejich boku. Jejich existence je důkazem, že pouto mezi člověkem a prastarou bytostí je možné a že i v časech temnoty může vzniknout jednota, jež přetrvá věky.
.png)
Výběr dračích jezdců – Sklizeň
%20(1).png){kind=small}
„Nāthir’va Athārrun’nor. Thārrin’dor syrel’kā Athār ēn.“
Nechť je Sklizeň hojná. A nechť jsou plody silné.
Každý rok se v Dračí Tvrzi koná slavnost známá jako Sklizeň. Tento okamžik je pro provincii Vārloth posvátný, neboť právě tehdy se rozhoduje o budoucnosti další generaci dračích jezdců. A tak do Tvrze přicházejí mladí z celé provincie, synové a dcery urozených rodů, ale i děti prostých rodin. Všichni, kdo věří, že mají v srdci odvahu a v krvi jiskru dračího pouta, se mohou přihlásit. Draci sami ovšem nemají přímý pojem pro „výběr jezdců“, jejich řeč je spíše obrazná, založená na symbolicismu, emocích a metaforách. Proto rituál, který lidé znají jako Sklizeň, draci označují slovem „Athārrun’kai“ {čti: Atha-růn-kaj}.
Athār = plod / zralost
-run = trhání, oddělení
Kai = okamžik
Volně přeloženo: „Okamžik trhání plodů“.
Jenže v dračí mysli se nejedná o doslovnou sklizeň, ale o čas, kdy se ukazuje, kteří mladí lidé jsou „plody“, jež dozrály k poutu. „Plody“ jako označení jezdců. Na počátku je každý uchazeč draky vnímán jen jako „Athārrin“. Plod, který se může ukázat sladký, nebo shnilý. Je to výraz lehce pohrdavý, protože draci tím naznačují, že člověk je jen semeno cizího stromu, něčeho, co čeká na prověření. Všichni draci se dívají na mladé uchazeče, jako na semena lidského rodu, která musí dozrát, aby mohla být utržena. Až teprve po složení přísahy a navázání pouta se výraz mění – z „plodu“ se stává „Syr’kai“ (ten, kdo prošel časem), tedy skutečný jezdec.
.png)
Strážným drakem tamějšího Hnízdiště a Tvrze je Eryndōrnrāth, zvaný Bílý. Je prvním z draků, kteří se spojili s lidmi Vārlothu. Byl to právě on, kdo uzavřel pouto s králem Aedanem „Chrabrým“, zakladatelem provincie a Dračí Tvrze. Od té doby se stal Eryndōr, jak se mu také zkráceně říká, nejen symbolem, ale i věčným strážcem celého národa. Jeho šupiny jsou matně bílé jako popel po bouři a oči, kdysi jasné jako horská jezera, jsou již dávno zakalené slepotou. Přesto se tvrdí, že vidí více než lidé se zrakem, neboť jeho druh dokáže cítit proudění života, ozvěny emocí i třpyt prastarých pout.
Každý rok se pod jeho dohledem koná ona Sklizeň. Tento okamžik je začátkem cesty všech, kdo touží stát se dračími jezdci. A tak plody, tedy mladé uchazeče posuzuje sám za doprovodu svého letitého společníka Ulfeho Drākarina.
Shromáždění začíná u zadní dolní dračí brány Tvrze. Zástupy mladých stojí v tichu, zatímco nad nimi vane horský vítr a starý Eryndōrnrāth bdí ze své síně. Málokdy se stane aby drak na uchazeče promluvil a tak za něj v lidské řeči hovoří starý Drākarin. A tak mladí uchazeči předstupují před jeho pohled a jsou posouzeni, zda jsou hodni vstoupit na cestu dračího jezdce. A jen ti, kdo jsou označeni jako obdaření, mohou vstoupit do skalnatého údolu, kde čekají draci s touhou nalézt nového druha. Tam dochází k setkáním, jež rozhodují o osudu nejen jednotlivce, ale i celé provincie. Obdaření uchazeči jsou poté postupně vpouštěni do otevřeného údolu, kde na ně ochotní draci čekají. Pokud si drak uchazeče nezvolí, odletí zpět do Hnízdiště a pouto se nikdy nezrodí. Pro odmítnutého to bývá chvíle hlubokého zklamání, někdy i hanby, ale je to také připomínka, že ne každý plod je určen k utržení a tento nevybraný obdařený musí místo neprodleně opustit, ovšem jakožto obdaření se mohou zapojit do výcviku i bez draka a zkusit své štěstí při další sklizni. Naopak občas se stane, že drak přiletí nečekaně, vycítě z dálky budoucí pouto a sám si najde toho, kdo je mu souzen. Jindy o jezdce mohou projevit dva draci zájem a poté záleží na nich kdo ustoupí, neboť jsou boje mezi draky o dominanci v tento čas, je přísně zakázán a mnoho draků respektuje pravidla hnízdiště. Zájem draci o obdařeného projevují tím že se k němu přiblíží, občas sletí i ze skalnatých stěn, na zem a z velké blízkosti si nasají lidský pach či do obdařeného jen nepatrně šťouchnou. Je důležité zmínit, že draci na obdařené nemluví do chvíle, dokud si jej nevyberou. A tak představení je na samotném budoucím jezdci. Pokud však obdařený draka svým chováním urazí či znepřátelí, ne jednou se stane, že třeba mladý drak "zkažený plod" usmrtí na místě.
.png)
Je důležité si uvědomit že hluboké pouto jako takové vzniká i časem! Ne každý drak je stejný a ne každý jezdec má stejné zkušenosti, Sklizeň je hlavní slavností kdy dochází primárně ke spojení, ovšem obdařený na svého draka může narazit klidně až po skončení výcviku, takový obdařený, jenž se nespojí s drakem hned se může stát vojákem v armádě a počkat na další sklizeň.
První let – Uzavření pouta
Když si drak vyvolí svého jezdce během Athārrun’kai, není pouto ještě úplné. Skutečná jednota mezi člověkem a drakem se spojuje až při Prvním letu, obřadu, který je považován za vrcholné zpečetění jejich společné cesty. První let není obyčejným nasednutím a vzlétnutím. Je to okamžik, kdy se srdce obou bytostí sladí v jediný rytmus a dech člověka se propojí s dechem draka. Jezdec jenž sotva usedne na hřbet, cítí tlak, který se slovy nedá popsat. Váhu prastaré moci, kterou nese. Drak se naposledy ohlédne k zemi a pak roztáhne křídla. Vzlet bývá prudký, často nečekaně divoký. Mladí budoucí jezdci mají v očích slzy, ne z větru, ale z přemíry pocitů, které se na ně v tu chvíli sesypou. Radost, strach, hrdost i bolest se mísí v jediném okamžiku. Draci záměrně volí jejich první let, který prověří vyvoleného: prudké stoupání, náhlé pády a ostré obraty nad propastmi až po vyvrcholující ladnou piruetou a prudký let směrem dolů, kde na poslední chvíli roztáhnou křídla a zabrání kolizi se skalisky. Říká se, že při zdolání piruety a střemhlavého letu dolů při Prvním letu, se v mysli jezdce ozve hlas jeho draka poprvé jasně a srozumitelně se mu představí.
Teprve tehdy obdařený pochopí, že už není sám a že jeho život od tohoto okamžiku patří nejen jemu, ale i tvoru, s nímž sdílí osud. Ne všichni uchazeči uspějí. Pokud jezdec nedokáže vydržet sílu Prvního letu a pustí se, může být odmrštěn a usmrcen. V takovém případě drak nenaváže pouto znovu a odletí zpět do hnízdiště. Proto se říká, že První let je zkouškou života i smrti. Jen ten, kdo vydrží tento nebezpečný let, nevzdá se a především nespadne, je uznán hodným začátku jejich pouta. Mnoho mladých jezdců po prvním letu s drakem nedokáže několik dní pořádně chodit a jsou dosti potlučení, díky dračím šupinám jsou odření na nohách, břichu i na rukou, neboť dračí šupiny jsou velice ostré a tak končí jejich oblečení roztrhané a od krve. Ti, kteří obstojí, však už nikdy nejsou nazýváni „plody“. Stávají se Syr’kai, těmi, kdo prošli časem. Ti, kteří projdou, jsou oficiálně přijati do řad dračích jezdců Vārlothu. Od té chvíle se jejich jméno a jméno jejich draka zapisuje do kronik Dračí Tvrze a jejich stín na křídlech se stává ochranou celé provincie.
Dračí přísaha
Recitována při závěrečném dokončení výcviku dračího jezdce, v přítomnosti svého draka a svědků Tvrze:
„Před plamenem, jenž stvořil nebe,
před dračí krví, jež teče zemí,
před křídly, která stínem chrání i spalují,
skládám přísahu věrnosti.
Já, [jméno jezdce], dítě země i větru,
dobrovolně spojuji své srdce s tvým, ó mocný/á [jméno svého draka].
Nyní nesu jméno tvé, tvou sílu i tvůj dech.
Nechť se mé tělo stane štítem,
a má duše žárem tvé vůle.
Od této chvíle jsme jako jeden,
jedna myšlenka, jedno srdce.
Nechť můj život shoří,
pokud tvůj plamen zhasne.“
Výcvik ve Dračí Tvrzi
Výcvik dračích jezdců ve Vārlothu je jedním z nejnáročnějších a nejobdivovanějších procesů v celé provincii. Uchazeči, kteří prošli Sklizní a byli vyvoleni drakem, jsou okamžitě ubytováni na Dračí Tvrzi. Samozřejmě je jim dopřán dvoutýdenní odpočinek na zhojení ran. Jejich nový život začíná bezprostředně poté, od první noci se stávají učedníky, kteří musí odložit minulost, sliby a smlouvy a přijmout kázeň řádu jezdců. Uvnitř Tvrze je pro ně vyhrazeno skromné, ale funkční ubytování, často sdílené s dalšími budoucími dračími jezdci. Každá komnata má jen lůžko, truhlu na osobní věci a jednoduchý pracovní stůl. Přepych je zde zakázaný, protože kázeň je považována za první ctnost jezdce.
V prvním ročníku začíná výcvik dračích jezdců tvrdě. Srdcem jejich výcviku je cvičiště, rozlehlá kamenná plocha pod širým nebem, obehnaná vysokými hradbami. Zde mladí denně trénují boj muže proti muži, taktiky, i ovládání dalších zbraní kromě meče. Tedy po dvou týdnech, kdy měli noví jezdci čas dát se dohromady po prvním letu, se jejich novou noční můrou stává Varrek Dhoren, který je společně se svým nekompromisním tréninkem pronásleduje na každém jejich kroku. Výuka nezačíná zlehka. Traduje se, že během první hodiny výcviku nechává mistr Dhoren dřít rekruty do vyčerpávání. Nutí je opakovat silové cviky a když zrovna nezvedají různě těžká závaží, běhají z jednoho místa na druhé. Výsledkem je zhroucená a vysílená hromádka funících rekrutů na místě, kde před pár hodinami stáli nastoupení a překypující nadšením a ambicemi. Údajně to mistr Dhoren dělá z praktických důvodů a to proto, aby novým rekrutům rychle srazil hřebínek. Po první hodině si totiž všichni uvědomí, že nikdo na tom není výrazně lépe a nikdo neumí nic.
Varrek
Dhoren
17. Nērnāwā 1702, 178 cm, 80 kg
Instruktor - Mistr cvičiště
Mistr cvičiště je duší a srdcem výcviku v Dračí Tvrzi. Jeho jméno znají i za hranicemi provincie, neboť sir Varrek Dhoren stále budí respekt i při své neaktivní službě. Je to muž kolem padesáti let s tváří zbrázděnou jizvami, pohledem tvrdým jako ostří meče a hlasem, který dokáže umlčet i nejzuřivějšího draka. Je to ten typ velitele, který mluví málo, ale každé jeho slovo má váhu kamene. Jeho přítomnost na cvičišti budí respekt i hrůzu. Nezná slitování, ale ani nezná předsudky, vždy trestá všechny co se provinili, bez rozdílů v kastě a společenskému postavení. Pro něj jsou totiž všichni učedníci stejní, dokud neprokáží, že mají v sobě to, čemu on říká po stařecku, srdce z ohně. Varrek vyžaduje disciplínu, dokonalost a odvahu, ale na oplátku učí, jak skutečně přežít. Rekruti ho často nenávidí, ale všichni ho respektují. Říká se, že dokáže přimět i zbabělce stát se hrdinou. A když někdo při výcviku padne, Mistr cvičiště ho pohřbí vlastníma rukama, v tichu a bez slov, protože dobře ví, co znamená přijít o druhé já. Varrek kdysi patřil mezi nejuznávanější dračí jezdce své doby. Byl znám pro svůj chladný rozum, dokonalou techniku s mečem a štítem a neochvějnou loajalitu k provincii. Dnes všechny své zkušenosti předává rekrutům, když jim do rukou vkládá množství zbraní, od mečů, přes kopí, palcáty až kuše, Jeho dračicí byla Zeryaethel, vzácná kyselinová dračice se šupinami zbarvenými do temně smaragdové, jejíž dech dokázal rozpustit samotný kámen. Společně tvořili dvojici, kterou si pamatovalo celé Vārlothské nebe. Před lety však přišla změna. Zeryaethel během období páření nalezla druha mezi novými volnými draky v Hnízdišti. Varrek, na rozdíl od většiny jezdců, kteří by pouto bránili až k šílenství, pochopil. Po dlouhém rozjímání ji propustil, dobrovolně, s úctou, ale tím že se Varrek drží v blízkosti občas se na nej dračice přiletí na okraj hnízdiště podívat, či proletí kolem. Říká se, že to byla jediná rozvázaná dračí přísaha po 50 letech, při níž nikdo nezemřel. Od té doby zůstal v Tvrzi, kde převzal roli Mistra cvičiště. Rozhodl se již nepropojovat, neboť říká, že jeden drak v srdci stačí na celý život. Jeho tréninky jsou tvrdé a neúprosné, ale nikdy bez důvodu. Tvrdí, že bolest vyučuje pravdu a disciplína chrání před pýchou.
Další týdny se nesou v podobném duchu. První ročník je soustředěn především na zpevnění těla, výstavbu svalů nových jezdců. Musí si vytvořit pevnou základnu těla, jeho střed, na to, aby se mohli později posunout někam dále. Když zrovna mladé dračí jezdce nenutí mistrův nesmlouvavý hlas do těžších a těžších fyzických výkonů, soustředí se především na zlepšení rovnováhy, která je potřebná jak v boji, tak v dračím sedle. Často jsou proto rekruti nuceni vykonávat různé cviky na nestabilních podkladech, balancovat na úzkých kladkách a občas je vidět, jak se někteří snaží přecházet napnutá lana.
Výuka střídá praktickou a teoretickou část, přičemž v prvním ročníku představuje praktickou část právě posilování. Teoretickou částí je pak výuka dračího jazyka pod taktovkou mentora Algura Fāize, která umožňuje rekrutům snažit se pod lavicemi nepozorovaně alespoň trochu rozmasírovat rozbolavělé svaly.
.png)
Algur
Fāiz
7. Lūthnāwā 1712, 186 cm, 85 kg
Mentor, bývalý dračí jezdec
Na první pohled přívětivá tvář, která se svým laskavým vzhledem vyjímá mezi ostatními zatvrdlými výrazy starších jezdců. Algur Fāiz má měkký hlas a rychlý jazyk, díky kterému se často dokáže vyvléknout ze situací, které se na první pohled zdají neřešitelné. Stejně tak je známé jeho nadání pro jazyky, kterých ovládá hned několik. Rekruty učí už v prvním ročníku dračí jazyk a vtlouká jim do hlavy deklinace a výslovnosti jednotlivých slov a výrazů. Provází rektory téměř celou dobu jejich výcviku a díky tomu zná dobře každého pasovaného jezdce. Díky své dobré paměti si skutečně dokáže vybavit každého z nich. Mezi jezdci je krom svých jazykovědných schopností známý především svou krušnou minulostí. Příběh mentora Fāize je srdcervoucí a známý mezi všemi jezdci. Je totiž děsivým příkladem toho, co se může stát každému z nich. Algur býval propojený se Fahirem, zeleným drakem, se kterým sloužil pravidelně několik sezón v pevnosti Bellā Blanca. Jakožto strážený jezdec bral své povolání zodpovědně a jako jeden z mála nesl poměrně dobře chlad a odloučení. Během páření ledových draků chránili společně blízké vesnice a odváděli draky pryč. Jeden z těch dnů se jim ale stal osudným, jelikož samec ledového draka plný hormonů a agrese nebral příliš dobře vizi omezení teritoria. Souboj s ním stál jezdce i draka spoustu sil a ran. Pro draka se ovšem stal osudným. V poslední zoufalé snaze ochránit svého jezdce vtiskl Faihir svou magii do Algurových zranění, aby je vyléčil a zpřetrhal při tom jejich pouto. Zemřel sám a bezvládným tělem zachránil ještě Algura před ošklivým přistáním, při kterém padl dobrý tucet stromů. Algurovi nezbylo nic jiného než truchlit nad ztrátou přítele a nezešílet. Jezdci ho našli ho o několik dní později v odlehlé vesnici, kde našel úkryt. Od toho incidentu figuruje Algur už jen jako mentor dračího jazyka v Tvrzi. Navzdory drtivé minulosti působí stále jako příjemný chlapík, který se rád dá s kýmkoli do řeči. Občas je ale vidět, jak kouká na nebe nebo na daleký obzor. V těch chvílích je v jeho očích vidět zlomek toho obrovského smutku, který v sobě nese.
.png)
.png)
Jakmile se překlopí první polovina roku, výuka se mírně pozmění. Tou dobou si už rekruti stihli vybudovat dostatečné množství svalů a přesouvají se k prvním lekcím boje. Nejdřív je trénován boj jeden na jednoho. Žádné zbraně, jen mrštnost a síla vlastních paží. Už tehdy se instruktoři bedlivě dívají na každého z nich, jelikož se už tehdy se začíná projevovat, k jaké skvadře budou mít rekruti tendenci směřovat. Někdo spoléhá jen na svou sílu, někdo při boji nezapomíná používat svou hlavu.
V teoretických lekcích tou dobou už krom dračího jazyka probírají také základní výstroj dračího jezdce. Učí se pečovat o dračí sedlo, jeho jednotlivé komponenty, jak sedlo rozebrat, opravit, co dělat v případě, že se určitá část poškodí při letu nebo v bitvě. Musí sedlo znát pohmatu, automaticky a bez přemýšlení. Díky tomu jsou pak schopni začít nacvičovat základní sestavy na lenochu - ten simuluje dračí let a rekruti si tak mohou začít zvykat na to, jak zacházet se zbraní v sedle. Sedla dračích jezdců Vārlothu jsou konstruována pro ležící polohu jezdce, aby byl aerodynamicky chráněn a méně vystaven větru. Tvoří je kombinace vyztužené kůže, kovových úchytů a polstrované vrstvy, které tlumí otřesy. Jsou zdobené dle žádosti jezdce i s kovovými ornamenty. V dolní části se nachází kotevní bod pro připojení tzv. háku (podobnému karabině) – zařízení, které chrání jezdce před tlakem vzduchu a jistí jej s drakem a zabraňuje později pádu, někteří jezdci ovšem i při bojích tento hák nepoužívají, byt se jim toto počínání může stát osudným. Ke každému háku je k dispozici i dlouhé lano, připevněné taktéž hákem k postroji. Každé sedlo je přizpůsobeno konkrétnímu draku, stejně jako jeho postroj, na němž je upevněno sedlo. Postroje jsou upevňovány přes lopatky a hrudník draka a rozděleny do několika bodů kotvení. Jezdec se musí naučit jejich ovládání poslepu, kdykoli během letu může dojít ke ztrátě úchopu a v takovém případě rozhoduje instinkt. Se svými draky se rekruti během prvního ročníku během výuky vidí málo. Tráví spolu spíše svůj volný čas, kdy mezi obdařeným a drakem vzniká postupně pouto. Procvičují dračí jazyk, zvykají si na mysl toho druhého.
Samotné ročníky výcviku nejsou odděleny žádným obdobím volna. Jakmile se obdařený propojí s drakem, patří jeho život tvrzi a dračím jezdcům. Není to povolání, je to život a od toho se nebere dovolená. Jedinou krátkou pauzu od výuky představuje období, ve kterém rekruti skládají zkoušky ze všeho, co se za rok naučili. Zkoušky z prvního ročníku představuje pouze zkouška znalosti dračího jazyka a série soubojů, při kterých rekruti bojují jak mezi sebou, tak často s rekruty vyšších ročníků. Zkoušky jsou ovšem pouhou formalitou, která má jen ověřit, že všichni rekruti jsou připraveni pro postup do dalšího ročníku. Nestává se, že by někoho mentoři či instruktoři vyloučili z výcviku jen na základě zkoušek. Se svými draky začnou mladí jezdci absolvovat hodiny až ve druhém ročníku, ačkoli výuka zahrnuje draky stále poměrně málo. Je to zvyk udržovaný z poměrně prostého důvodu. Ne všichni obdaření se propojí s drakem hned v den sklizně. Takoví obdaření se mohou účastnit výcviku rekrutů první dva roky. Během té doby si je stále může drak vybrat. Pokud ovšem na konci druhého roku zůstávají stále nepropojení, jsou z výcviku rekrutů vyloučeni.
Druhý ročník v teoretických lekcích pokračuje v prohlubování znalostí dračího jazyka, ale zároveň začínají rekruti probírat do podrobna jednotlivé dračí druhy, se kterými se mohou setkat. Výuku má na starosti mentorka Tshering Manish {čte se: Čérin´ Maniš }, postarší jezdkyně, která drakům zasvětila celý svůj život. Má ostré oči a často stejně ostrý jazyk, mezi rekruty si udržuje náležitý respekt. Přesto z ní ale sálá očividná láska pro ty šupinaté tvory. Učí mladé jezdce specifika jednotlivých druhů, jejich zvyklosti, hnízdiště a životní cykly. Rekruti musí mít povědomí o každém dračím druhu a jeho základním fungování. Musí znát dračí anatomii, kterou v některých hodinách zkoumají názorně na svých vlastních dracích, aby se naučili znát také jejich tělo.
.png)
Tschering
Manish
14. Khūrnāwā 1696, 163 cm, 58 kg
Mentorka - Generál
.png)
Generálka Manish, její pověst ji předchází, a to už mezi rekruty i mezi dalšími vojáky a dračími jezdci. Mezi jezdci se o ní šuškají různé věci. Prý přežila útoky desítek Vargūn, zabila jich stejné počty. Příběhy se liší podle fantazie jejich vypravěče. Pravdou ovšem je, že Manish sloužila snad nejdelší dobu v pevnosti Horthan Verne. S Vargūnami se skutečně setkala a v tuto chvíli ví o kříklounech nejvíc ze všech dračích jezdců. Společně se svým drakem Skhalyrrem tvořili tehdy hlavní složku obranné linie na hranici s Netherem. Za tu dobu měla spoustu času křiklouny studovat a porovnávat jejich fungování s draky. Díky tomu je také expertkou na dračí anatomii, stejně tak na anatomii Velkár a Vargūn. Rekruty učí krom toho také jednotlivé dračí dechy a jejich schopnosti a využití. Mezi rekruty má patřičný respekt, protože ačkoli vystupuje s lehkostí a častými žerty, v očích se jí odráží veškerá moudrost nabytá roky zkušeností. Navzdory svému věku ještě stále budí dojem obávané bojovnice. Mezi jezdci má její slovo velkou váhu, samotný Protektor dá na její úsudek. Je to schopná generálka, která svými zkušenostmi přesahuje schopnosti jiných mladších.
V praktické výuce pokračují dále pod vedením instruktora Dhorena. Ještě stále je udržuje ve střehu občasnými pěstními souboji a lekcemi, které jsou zaměřeny jen na posilování, ale to už rekruti zvládají s mnohem větší grácií, jelikož je zocelil předchozí rok. Tento rok je výuka mnohem víc zaměřena na trénink se zbraněmi. Už na konci prvního roku se jim dostalo základů se dřevěnými maketami meče, ale to byly především cvičené sestavy. Teď už se rekruti staví proti sobě ve cvičných soubojích a dřevěné meče se stávají prodloužením jejich ruky. Zároveň se jim také rozšiřuje repertoár zbraní. Stále jsou to většinou dřevěné makety bez skutečného ostří, ale osvojují si základy práce s jednosečným mečem, kopím, harpunou, válečnou sekerou a také se učí střelbu z kuše. Po první polovině roku se od dřevěných maket posouvají ke skutečným mečům a zbraním, které mají už jen otupená ostří, ale i tak dokáží při neopatrné manipulaci způsobit mnohem horší zranění než jen pár modřin, jako tomu bylo u dřevěných maket.
Štít jezdce
Gorveth
Gorveth
Kuše
Khar’din
Khar’din
Měč jezdců
Vālrhen
Vālrhen
Palcát
Mōrdel
Mōrdel
Jednosečný meč Fālchiōn
Fālchiōn
Řemdih
Drachōr
Drachōr
Dračí dýka
Thareon
Thareon
Kopí
Rāvelthorn
Rāvelthorn
Dvojitá sekera
Dreakh-harr
Dreakh-harr
Halapartna
Haragūza
Haragūza
Právě proto se začínají učit základům léčitelství. To vede Cormāg Varganna, instruktor zaměřený na cokoliv spojeného s ošetřováním zranění. Rekruty nejprve provádí hodinami první pomoci při různých typech situací. Vyučuje v praktických postupech fungování jejich vlastního těla a co dělat pro to, aby ho udrželi v chodu co nejdéle. Ať to jsou zranění způsobená sečnými zbraněmi, vnitřní krvácení nebo rány vzniklé dračím dechem, provádí je krok po kroku způsoby, jak ošetřit sebe i své spolubojovníky a co dělat v těch nejkritičtějších chvílích, než se dostanou do rukou pokročilých léčitelů. Rekruti musí znát postupy při jednotlivých typech zranění zpaměti, musí jednat automaticky, protože až se jednou v bitvě skutečně zraní, množství adrenalinu a nepřátel okolo jim nedá příliš prostoru na přemýšlení.
.png)
Cormāg
Vargann
11. Ālnāwā 1700, 181 cm, 76 kg
instruktor, primorius, dračí jezdec
Mistr léčitel, který strávil v divoké přírodě víc času, než kdokoli jiný. Vargann pochází z rodiny lovců a stopařů, kteří dokáží v lese vyčíst sebemenší změnu či pohyb. Jeho kroky směřovaly ale k dračím jezdcům, ačkoli to nikdo nečekal. Dlouhou dobu strávil v pevnosti ve Valcheronu, ale vzhledem k jeho rozsáhlým schopnostem se rychle stal instruktorem přímo v Tvrzi. Díky svým znalostem přírody a také magii svého draka se jeho specialitou brzy stalo léčitelství. Ať už je to první pomoc, ošetřování zranění jezdců nebo snad draků, Vargann má šikovné ruce a bystré oči. Často si všímá příznaků zranění a nemocí dřív, než se plně projeví. Jeho zkušenosti jsou nenahraditelné. Má dobré znalosti anatomie a fyziologie velkého množství druhů. Ošetřování draků je podstatně složitější, než ošetřování jejich jezdců. Draci se často hojí pomocí své magie, ale ani ta nezvládá všechno. Vargann proto vštěpuje do rekrutů schopnosti se postarat nejen o sebe a zraněné spolubojovníky, ale taky o to nejdůležitější, co mají. Jejich draky. Je spojený se zeleným drakem Ram’vethem. Ten je stejně samotářský, jako Vargann sám. Oba preferují ticho, Vargann často ve větší společnosti nebo při společenských událostech působí napjatě, nekomfortně. Jeho chování je pak snad až příliš strohé. Jeho uvolněná a bystrá část se projevuje především v přírodě a menší společnosti. Při hodinách s rekruty bývá skoupý na slovo. Málokdy něco vysvětluje, preferuje tišší přístup, kdy jej rekruti pozorují a sami si tak musí spoustu věcí odvodit. Na druhou stranu to v nich vyvolává větší potřebu klást otázky, na které jim Vargann odpovídá jak nejlépe může.
Konec výuky tvoří tvrdá zkouška, která trvá celý měsíc. Naštěstí pro rekruty je to letní měsíc, takže jim nehrozí umrznutí. Zato jim hrozí všechno ostatní. Jsou přepraveni do základy ve Valcheronu, jejíž okolí je vyhrazeno jezdcům. Tvoří jej lesy a rozsáhlá údolí, do kterých jsou rekruti vypuštěni s jediným úkolem. Přežít. Je už jen na nich, jestli se rozhodnou držet pohromadě, rozdělí se na skupinky nebo jestli se rozhodnout bojovat každý za sebe. Musí si zajistit potravu, přístřešky, ochránit se před nástrahami okolí. Především vhod jim přijdou lekce léčitelství instruktora Varganna. Starší rekruti nacházejí nejrůznější poetická označení pro tento měsíc jejich života. Mezi především oblíbené patří “Vyhnanství” nebo “Zelené peklo”. Prakticky nikdy nepřežijí všichni, ale díky dobré přípravvě přežívá většina. Na konci druhého ročníku také odchází rekruti, kterým se za uběhlé dva roky nepodařilo propojit s drakem. Jsou převeleni do běžných armád, přičemž jsou znovu povoláváni každý rok při Sklizni, ačkoli je to po určité době jen symbolické gesto.
Skutečnou spolupráci se svým drakem zažijí rekruti až ve třetím ročníku. Do té doby s nimi trávili jen teoretické hodiny a volná odpoledne či večery. Během předchozích let se naučili pracovat s dračí výstrojí, tentokrát už se mohou konečně posadit do sedla. Všichni už úspěšně absolvovali výcvik na lenochu, tentokrát je čeká mnohem drsnější škola létání na hřbetu jejich vlastního draka. Létat je učí Zenia Sol, drsná, ačkoli překvapivě mladá, žena s tvářemi ošlehanými větrem. Působí dojmem neústupného generála, což není přiliš daleko od pravdy. Je zocelená bojem a tyto zkušenosti pak předává rekrutům ve vyšších ročnících. Se svou ohnivou dračicí Zy’neīr provádí rekruty prvními krátkými lety, při kterých se učí komunikovat se svými draky, ustát přistání i vzlety. Začíná se krátkými lekcemi, které se zaměřují na obyčejné základy. Postupně se doba trvání letů protahuje, kdy se rekruti se svými draky pouští do větších a větších výšek. Musí si zvyknout na chladný vítr a měnící se tlak, s čímž se začíná velmi pomalu. Dobrého půl roku létají rekruti se svými draky jen v okolí Dračí tvrze. Delší lety a základy akrobacie pod vedením Zenie začnou podnikat až téměř na konci třetího roku. Jakmile rekruti zvládnou stabilní let, přechází do druhé úrovně výcviku, simulovaných leteckých bitev. Tyto bitvy se konají přímo v údolí, kde je pro toto vyhraněný cvičný prostor na západní straně. Učedníci létají ve formacích po třech až pěti jezdcích. Cvičí sestavy vzdušných útoků, krycí manévry a únikové kličky. Boj se nevede ostře, ale pomocí barvených kouřových značek, které simulují zásahy. Každý drak reaguje jinak, a proto se jezdec učí číst nejen signály svých druhů, ale i náladu vlastního tvora.
.png)
Zenia
Sol
26. Thūrneawā 1721, 170 cm, 65 kg
instruktorka, dračí jezdec , telepat
Mladá žena s ocelovým pohledem a neochvějným odhodláním. Zenia je bojovnicí tělem i duší. Je voják každým svým coulem. Je to patrné už jen z její chůze a také z toho, že očekává každý rozkaz okamžitě splněný. Navzdory tomu dokáže být překvapivě trpělivá, když přijde na výuku létání, při které se s ní poprvé rekruti potkají. Tato trpělivost je ale skrytá pod silnou vrstvou příkrosti a vážnosti. Zenia totiž ví, že sebemenší chyba při letu se může rovnat smrti a hodlá přijít o minimum rekrutů. I za cenu toho, že se rekruti často bojí jí více než smrti. V pozdějších ročnících tento strach ovšem opadá a přetavuje se na čistý respekt, když přejde k výuce bojové magie. Zenia se svou dračicí absolvovala službu na tvrzi Khān Verag, která je zocelila na zbytek života. Méně známým faktem jsou její telepatické schopnosti. Zenia se jimi nechlubí, vlastně je přímo nikdy nezmiňuje. Díky nim je ale schopná uchopit bojovou magii každého draka a jezdce a často tak může vysvětlit drakům věci, které by se jinak těžko předávaly. Díky tomu také chápe, jak funguje magie jednotlivých dračích druhů a ví lépe, kde jsou jejich limity.
Od začátku třetího roku výcviku se také učí rekruti uchopit svou vlastní Mātru a osvojit si tak základy magie. To má na starosti Magna Anulī, překvapivě živá žena plná nadšení do života, která, narozdíl od většiny vyučujících, se nezdráhá své studenty chválit i za ty nejmenší pokroky. Výuka začíná pomalu. Základním úkolem je zhasit svíčku před nimi jen silou své vnitřní energie. Bývá to také úkol nejtěžší, jelikož rekruti musí uchopit energii v sobě, což většina z nich ještě nikdy nemusela dělat. Zabírá jim to tak často měsíc nebo dva, kdy se snaží svou Mātru zkrotit dlouhými meditacemi a jinými cviky. V překladu často zírají na svíčku před sebou hodiny a hodiny bez výsledku. Jakmile se jim ale povede svíčku zhasit, nabere výuka rychlejší tempo. Učí se ji znovu zapálit. Pak prodloužit vzdálenost mezi sebou a svíčkou. Pak ten malý kus vosku zvednout pár centimetrů nad stůl. Postupně se od malých objektů posouvají k větším a zkoušejí těžší úkony.
.png)
Magna
Anulī
3. Thārnāwā 1717, 160 cm, 63 kg
instruktorka, dračí jezdec
Už na první pohled veselá a jiskrná žena s chutí do života. Na Tvrzi se těmito vlastnostmi mezi instruktory vyjímá. Stejně tak se vymyká svým přístupem ke studentům. Jako jedna z mála k nim nepřistupuje přísně, ani je netrestá. Naopak. Jelikož učí rekruty pracovat s Matrou a ví, jak těžké je poprvé ji uchopit, bývá vůči nim ohleduplná, až skoro shovívavá. Ne všichni její kolegové schvalují tento přístup, ale tím se Magna už dobrou řádku let nenechává odradit. Své rekruty chválí a snaží se je podporovat, kde to jen jde. Je to často první láskyplný a přívětivý přístup, který rekruti poznají, díky čemuž je Anulī jednou z nejoblíbenějších instruktorů. Její výuka se zaměřuje na základy a rozšíření ovládání vnitřní magie rekrutů. V pokročilejších ročnících je pak seznamuje se základní faunou a flórou jednotlivých provincií, aby se rekruti naučili využívat prostředí. Díky tomu jsou pod jejím vedení schopni se naučit přípravu základních podpůrných lektvarů pro navození soustředění, klidu nebo naopak nabuzení. Jejím dračím partnerem je kyselinový drak Quiyu.
S mentorkou Manisch se také tento rok zaměřují na jednotlivé dračí dechy a jejich účinky. Jak se tvoří v dračím těle, jaký mají dosah a co vše mohou způsobit.
Závěrečné zkoušky pak představují zkoušky prověřující vlastní magii rekrutů a pak také jejich schopnosti a sehranost v letu s vlastním drakem. Největší zkouškou je pro ně zkouška s jejich vlastním drakem, při které musí prokázat, jak hluboké pouto si spolu vybudovali. Závěrečná část leteckého výcviku, známá jako Pád nebes, je skutečná výzva s soutěž mezi rekruty, při níž se testuje jejich odvaha a schopnost udržet se draka ve střemhlavém letu z výšky přes tisíc sáhů. Jen ti, kteří dokážou bezpečně přistát, získávají právo nosit znak plnoprávného jezdce Vārlothu. A těm co se to nepovede, buď zahynou, či své štěstí zkusí příště. Traduje se, že s celým ročníkem prodniká Zenia Sol několikadenní výpravu, při které jsou odkázáni jen na sebe a své draky. Je to účinný způsob, jak ještě více stmelit už tak pevný kolektiv ročníku, jelikož se rekruti zpravidla vrací promrzlí, hladoví a unavení.
Ve čtrvrtém ročníku začíná rekrutům docházet, že se jejich výcvik blíží ke konci. Je to nepříjemný pocit doprovázený uvědoměním, jak moc prořídly jejich řady od prvního roku výcviku. Část byla převelena, jelikož se nepropojila s drakem. Někteří se zhroutili pod přílišným tlakem výcviku. Někteří nepřežili Vyhnanství, někteří zemřeli při Pádu nebes. A tato selekce ani zdaleka nekončí. Ve čtvrtém ročníku se z rekrutů už začínají stávat skuteční dračí jezdci. Už jsou to trénovaní bojovníci ovládající hned několik zbraní, ze kterých si poté vyberou jednu, kterou společně s mečem a štítem poté budou používat. Mluví plynně dračím jazykem, znají fungování jak svého těla, tak těla svého šupinatého partnera. Ví, jak se postarat o sebe a své spojence v případě nouze. Mají vštěpeny všechny základy, které potřebují. Ve čtvrtém ročníku nabírá výuka ještě větší intenzity.
Teoretická výuka jim otevírá brány do světa politiky, ekonomiky a vnitřního fungování dračích jezdců. To všechno vyučuje mentor Genēsio Chaz {čte se: Ženésio Čez}, prošedivělý pán s překvapivě dlouhým vousem. Vštěpuje jim nejen geografii celého Vel Doranu, ale také fungování jednotlivých provincií. Jako dračí jezdci musí znát jejich politické a vladařské systémy, jaké rody jsou mezi sebou znepřáteleny a jaké se zase podporují. To platí i pro samotné provincie. Musí znát vztahy mezi nimi a své vlastní postavení jako dračích jezdců v nich. Jsou to úmorné hodiny, které nepatří mezi ty nejoblíbenější, ale jako dračí jezdci musí ovládat politiku stejně dobře jako meč, jelikož ne všechny konflikty jde vyřešit čepelí.
.png)
Genēsio
Chaz
29. Dārnāwā 1695, 175 cm, 80 kg
mentor, dračí jezdec
Postarší pán, který si odnesl dostatek jizev z bojů na to, aby se ve svém věku věnoval spíše teoretickým znalostem. Už na první pohled mu z očí čiší moudrost a jistá hravá jiskra, se kterou si rád rekruty dobírá. Má rád pořádek a systém, který musí udržovat v jeho hodinách, ale právě díky tomu dokáže mistrně uchopit systémy celých provincií. Jeho výuka se zaměřuje na politické systémy, znalosti důležitých rodů a vztahů mezi nimi. V pozdějších ročnících pak rekrutům předává znalosti o vnitřním fungování řádu jezdců. Není příliš výřečný, když přijde na život mimo lekce, ale jeho slova mají mezi jezdci váhu, stejně, jako jeho zkušenosti, především, když přijde na diplomacii. Jeho bronzová dračice Ma’alah je družkou Skhalyrra, draka generálky Manish. Jsou dokonalým příkladem toho, jak fungují city mezi jezdci, když se mezi jejich draky vytvoří pouto. Ma’alah je Shkalyrrovou družkou už dobrá desetiletí a z tohoto spojení vzešla už alespoň tři dráčata. Navzdory tomu oba draci odmítli opustit své jezdce. Mezi těmi se postupem času vytvořilo podobné pouto, posílené sdílenými city jejich draků. Ačkoli nikdy nebyli oficiálně oddáni, tvoří Chaz a Manish pár už přes dvacet let. Ma’alah a Shkayrr se často drží při sobě a je možné je vidět v okolí Tvrze, ať už v letu, nebo ležící na zemi s propletenými krky a ocasy.
Některé ale ano a přesně k tomu slouží hodiny mentora Rowena Godrica. Je to mistr stratég, muž středního věku s ostře řezanou tváří, na které se sotva kdy promítnou nějaké emoce. Jeho zásluhy ho dostaly až do vedení všech dračích jezdců a jeho autorita se nedá popřít. Když mluví, všichni poslouchají. Jeho slova mají váhu. A právě on je učí strategii a umění války. Už od prvního ročníku se učili bojovat, ale většinou to byly střety jednotlivců nebo párčlenných skupinek. Ronen Godric je učí přemýšlet ne jako jedince, ale jako armádu. Učí je číst jak slabiny nepřítele, tak své vlastní. A především, jak je zakrýt. Jak využít prostředí tak, aby jejich armáda získala výhodu, jak si podmanit přírodu. Jak využít meandrů řeky k vítězství, jak skrýt skutečný počet vojska. Jak plánovat válku. Jak odstřihnout nepřítele od zdrojů a jak na něj vyvíjet nejen fyzický nátlak, ale také psychický. Jsou to drsné hodiny, které nutí rekruty podívat se do tváře kruté reality, jelikož mentor Godric často bere historické bitvy jako podklady pro své hodiny. Často pak nutí studenty řešit zapeklité situace, které nedokázali vyřešit ani zkušení generálové.
.png)
sir Rowen
Godric
22. Fārnāwā 1701, 188 cm, 87 kg
Mentor - Generál
.png)
Mozky podobné tomu Godricovu bývají nejen vzácné, ale také žádané. Nedá se mu upřít inteligence. Ta mu čiší z pohledu, z každého váženého slova, které musí být přesné a dokonalé. Generálem se stal už v poměrně mladém věku, jelikož už jako mladý jezdec stoupal hodnostmi rychle. Rowen Godric dokáže číst oponenta jako otevřenou knihu a jako jeden z mála dokáže předvídat jeho činy hned několik kroků dopředu. Právě to z něj dělá mistra stratéga. Ať přijde na ofenzivu nebo defenzivu, dokáže dokonale pracovat s velkými celky a rozdělovat jezdce a jednotlivé letky na místa, kde mají být. Rekruty učí teorii války a her, učí je číst prostředí a jak využít místa pro získání co největší výhody. Jeho nejděsivější schopností je ovšem mistrná manipulace myslí nepřítele. Mezi rekruty se mu často přezdívá “Veldnyren”, neboli černý drak. Skutečně působí stejně děsivě, jakoby snad ovládal jejich schopnosti. Už jen jeho pohled dokáže vzbudit strach, respekt a podřízenost. I svým rekrutům vtlouká do hlavy, že pokoření mysli nepřítele se rovná jasnému vítězství. A málokterý generál je schopný tak silného psychického nátlaku na válečném poli, jako on. Jeho ocelová dračice, Raszmaka’ash, patří mezi největší draky v Tvrzi a mezi dračími jezdci obecně. Budí hrůzu už na první pohled, pod jejími kroky se třese země a navzdory svému druhu se neštítí násilí. Navzdory tomu všemu dokáže stále udržet chladnou hlavu, což je vlastnost, kterou sdílí se svým jezdcem. Společně si prošli službou v Horthan Verne a mají na svém účtě několik mrtvých Vargūn, ačkoli je to mnohem méně, než má generálka Manisch. Jejich silnou stránkou nejsou totiž malé bitvy, ale dlouhodobé strategie a promyšleně vedené války.
V pátém a tedy posledním ročníku výcviku je rozdělení na obranné a útočné jezdce, je dobré znát už o něco víc. Výuka totiž probíhá jinak. Většina praktických hodin, jako jsou souboje, posilování a cvičné létání, rekrutům odpadá. Zůstávají teoretické hodiny s mentorem Godricem a Varagunou, které se stále drží stejných témat, jako v předchozím roce. Velkou novinkou bývá výuka s Tschering Manish, která jim svěřuje tajemství jezdců a učí je tak o jejich největším nepříteli - {Vargūnách}. Ví o křiklounech víc než kdokoli jiný, mezi zasvěcenými rekruty a vycvičenými jezdci se šeptá, že přežila střet hned s několika z nich. Jsou to povídačky, ve kterých se dle představivosti vypravěče obměňují podmínky i počet řečených křiklounů. Někdy jim Manisch jen tak tak unikne, jindy jako hrdinka se svým drakem zdolá hned šest takových i s jejich jezdci. Nikdo neví, co je na tom pravdy. Ale když se rekruti na chvíli zahledí na tu postarší paní, nemohou se ubránit pocitu, že to nebudou jen smyšlené báchorky.
Praktická výuka je místo toho nahrazena zapojování rekrutů do skutečného běhu dračích jezdců. Jsou vysíláni na své první mise, vždy samozřejmě pod dozorem staršího dračího jezdce. Tou dobou do tvrze často přilétávají zástupci jednotlivých tvrzích, kteří mají za úkol seznámit rekruty teoreticky s chodem a funkcí jejich tvrze. Zároveň si u toho často vytipují, jací rekruti by se jim v tvrzi hodili, až dokončí výcvik. Bývá zvykem, že rekruti tráví alespoň dva měsíce pátého roku výcviku na jedné z tvrzí, kde se seznamují s jednotlivými funkcemi a starají se o základní věci. V tu chvíli ještě nehraje roli rozdělení na obranné a bojové křídlo, jelikož každý rekrut musí znát obě strany mince. Není to nic snadného. Ačkoli rekruti dostávají zpravidla lehké úkoly a nikdy nelétají nikam sami, přesto se občas stává, že někteří přijdou o život. Čím víc se ale rok blíží ke konci, tím víc se jednotliví rekrutí víc zaměřují na své budoucí křídlo, povinnosti jednotlivých jezdců a jejich výcvik se tak specializuje. Začínají se víc a víc zapojovat do života zkušenějších jezdců tak, aby z nich na konci roku byli plnohodnotní členové.
.png){kind=small}
Závěrečné zkoušky většinou nejsou nic složitého, jelikož poslední rok výcviku uteče rekrutům jako voda. Skládají je pouze z teoretických předmětů. Ani po jejich úspěšném zvládnutí z nich ale nejsou plní dračí jezdci. Tím se stávají až na slavnostním pasování. Den přísahy je slavnost pro celý Vārloth {nepleťte si to s Dračí přísahou, ktrou skládá jezdec svému draku, toto je přísaha provincii a koruně}. Často lidi putují celé týdny ze všech koutů ostrova do hlavního města, aby se mohli zúčastnit té velké slávy. Hlavní město {Dragovarna} je celý týden plný obchodníků, herců, umělců, vyzdobený od dlážděných ulic až po střechy zdobené tradičními ornamenty. Celou slavnost provází symbol draka, který je k vidění na každém rohu. Stráže jsou oděny do slavnostních uniforem a ostraha města posílena. Celá země oslavuje pasování nových dračích jezdců do služby. Ve skutečnosti skládají rekruti sliby svým drakům před zraky celé Tvrze o den dřív. Je to interní záležitost jezdců, slavnostní moment, při kterém je jejich pouto stvrzeno oficiálně před zraky samotného Protektora. V samotný Den přísahy totiž odlétají rekruti pátého ročníku z dračí tvrze v doprovodu několika svých mentorů či instruktorů. Vždy ovšem alespoň dva zůstávají na tvrzi s ostatními rekruty nižších ročníků. Na dracích neletí až do hlavního města, jen do jeho blízkosti, kde se se svými draky rozloučí a zbytek cesty dokončí na koních pro ně připravených.
Na náměstí Dragovarny je vystavěno pódium, na kterém je rozprostřený slavnostní běhoun. Právě tam vystoupí král vítající svůj lid se slavnostním proslovem. Rekruti jsou seřazeni po boku pódia a po proslovu je to právě samotný král, který je volá k sobě jednoho po druhém. Každého oficiálně pasuje do jeho nové pozice a od svých mentorů a instruktorů obdrží jezdec svůj meč osobní meč, s jeho jménem i jménem jeho draka, ve staré řeči, plášť a další oficiální výstroj. Každý nově pasovaný jezdec předstoupí na pódiu kupředu a složí slavnostní přísahu, kterou se zavazuje ke službě své zemi, slibuje věrnost králi, lidu a oficiálně se tak stává složkou vojenských sil Vārlothu. Po složení přísahy se zařadí nový jezdec zpět do řady. Jakmile jsou jmenováni všichni, následuje přehlídka. Nejen nových jezdců, ale celé armády. Je to demonstrace síly, při které se jednotlivé oddíly, pluky a jednotky zapojují do secvičených soubojů a slavnostního pochodu městem.
Po skončení přehlídky následuje slavnostní program a nově pasovaní jezdci si mohou na pár hodin oddechnout přímo v královském paláci, kde jim je vyhrazen jejich vlastní prostor. Tam se také připravují na večerní reprezentativní bál pořádaný králem, který slouží pro představení nových jezdců všem členům vyšší společnosti a šlechtě Vārlothu. Je to nutnost, kterou jezdci musí absolvovat, ale také je to pro ně jediná noc odpočinku a zábavy, než se vrhnou do života plného nástrah a nebezpečí. Hned další den ráno totiž odjíždějí všichni s zpět do Tvrze, kde jsou jim následně přiděleny jejich další služební posty na jednotlivých tvrzích.
Váleční a strážní jezdci Vārlothu
Po dokončeném společném základním výcviku se cesta dračího jezdce rozděluje. Ne každý dračí jezdec byl zrozen pro bitevní pole. Přestože veřejnost často vnímá jezdce jako válečníky v čele armád, Dračí Tvrz rozlišuje dvě hlavní služby: Válečného jezdce a Strážného jezdce. Obě jsou rovnocenné v úctě i důležitosti, liší se však povahou, úkolem i způsobem, jakým jezdec a drak používají svou sílu. Říká se, že kdyby strážní jezdci selhali, váleční by nestačili. Proto Dračí Tvrz učí, že meč a štít jsou stejně důležité a že největší síla Vārlothu spočívá v tom, že obě létají společně a jsou tak jedno i druhé křídly téhož ptáka. Přesto mezi nimi po staletí panuje tiché napětí, které nikdy nebylo zapsáno do oficiálních pravidel a přesto je všem známo. Nejde o otevřený rozkol, ale o rozdílné chápání služby, odpovědnosti a samotné podstaty moci. Nejcitlivější jsou chvíle, kdy výše postavený strážný jezdec odmítne povolit válečný zásah, nebo když válečný jezdec zasáhne bez svolení velitele strážců a uspěje. V obou případech zůstává pachuť, protože pravda není nikdy úplná.
.png)
Válečný jezdec je tím, koho lidé vidí nejčastěji. Je určen k přímému střetu, k rozhodujícím úderům a k ochraně provincie v časech otevřeného konfliktu. Jeho výcvik je zaměřen na letecký boj, formace, destruktivní magii a rychlé reakce. Válečný jezdec musí být schopen jednat okamžitě, často bez specifických rozkazu a převzít velení v chaosu bitvy. Draci válečných jezdců bývají zpravidla druhy s výrazným útočným potenciálem jako mají ohniví, bleskoví, kyselinoví, soumrakoví a tak dále. Pouto mezi jezdcem a drakem je intenzivní, často napjaté, někdy až nebezpečně vášnivé. Tito jezdci žijí s vědomím, že jejich životnost je kratší, ale jejich činy se zapisují do dějin. Veřejnost v nich vidí hrdiny, ale Tvrz je učí pokoře. Válečný jezdec je mečem, nikoli korunou. Váleční jezdci často vnímají strážné jezdce jako příliš opatrné, někdy až nečinné. Sledují hranice, čtou znamení a vyčkávají, zatímco váleční riskují životy v otevřených střetech. V jejich očích je ochrana bez boje pouhou iluzí, protože hrozby světa se nezastaví samy.
Strážní jezdci jsou tichou páteří řádu. Jsou určeni k dlouhodobé ochraně, hlídkování a udržování rovnováhy. Jejich úkolem není vyhrávat bitvy, ale zajistit, aby k nim nikdy nedošlo. Hlídají hranice provincie, hnízdiště draků, staré cesty, posvátná místa a oblasti s nestabilní magií. Jejich draci bývají klidnější, rozvážnější druhy jako jsou třeba bronzoví, azuroví, zelení či draci bdění. Pouto mezi strážným jezdcem a drakem je hluboké, tiché a dlouhodobé. Tito jezdci často slouží desítky let na stejném místě a jsou schopni vycítit změnu v krajině dřív, než ji zaznamená obyčejný člověk. Strážný jezdec je vychováván k trpělivosti, zdrženlivosti a pozorování. Použití síly je pro něj posledním řešením, nikoli prvním instinktem. Strážní jezdci naopak považují válečné za ukvapené, poháněné slávou a krátkodobým vítězstvím. Tvrdí, že každý zbytečný let do bitvy oslabuje rovnováhu a přitahuje ještě větší hrozby. V jejich očích váleční vidí jen dnešek, zatímco oni sami chrání zítřek.
.png)
%20(3)%20(2).png)
Napětí se prohlubuje právě proto, že draci sami toto rozdělení do jisté míry neuznávají. Ohnivý drak si může zvolit tichého, rozvážného jezdce který chce být strážným. Azurový drak může v boji jednat brutálně a bez varování. Zelený drak může později odmítnout chránit hranici a místo toho vést válečné tažení proti hrozbě, kterou považuje za nepřijatelnou. Dračí Tvrz oficiálně tvrdí, že obě cesty jsou rovnocenné. Ve skutečnosti však rovnováha stojí na neustálém napětí mezi jednotlivými jezdci, nikoli na vzájemné shodě. Říká se, že až jedno křídlo převáží nad druhým, draci si vyberou sami. A tehdy už nebude záležet na tom, kdo měl pravdu.
Jezdec není pouhým bojovníkem ani nástrojem války. Ve Vārlothu je vnímán jako živý symbol rovnováhy mezi člověkem a drakem, ochránce země a nositel odkazu staršího než většina království. Když se na obloze objeví křídla draka s jezdcem na hřbetě, lid ví, že přichází síla, která nad nimi bdí, nikoliv vládne.
Jak je jezdec vnímán veřejností?
Pro obyčejné obyvatele je dračí jezdec postavou úcty a pokorného odstupu. Není oslovován jménem bez svolení, ale titulem. Je považován za ochránce, nikoliv za hrdinu k obdivování bez předešlé zkušenosti, která se zapsala do dějin. Od jezdců se očekává klidné vystupování, zdrženlivost a především čest, podobná rytířům. Okázalost, vychloubání či zastrašování obyvatelstva jsou považovány za těžké provinění. Dračí jezdec nesmí vstupovat do sporů mezi rody, městy ani cechy bez pověření Tvrze. Jeho přítomnost má uklidňovat situaci, nikoliv rozdmýchávat napětí. Každý čin jezdce je považován za čin provincie samotné. S velkou mocí přichází i zodpovědnost.
Odpovědnost a přísná kázeň
Jezdci jsou po celý život v aktivní službě vázáni Zákonem Dračí Tvrze, který stojí nad zákony měst i šlechtických rodů a do jisté míry i koruny. Porušení výcviku, svévolné opuštění služby nebo zneužití dračí moci je považováno za zradu důvěry draka i lidí. Taktéž mají zakázáno vynášet interní informace civilistům a nepovolaným osobám, ohledně výcviku či vědomostí o dračím rodu.
Menší provinění jako neuposlechnutí rozkazu, nepřiměřené použití síly či ohrožení civilistů, se trestají například dočasným odebráním práva letu a aktivní služby, veřejným pokáním, odloučením od draka pod dohledem Drākarinů. Pokus o neoprávněný útěk z provincie se svým drakem je považován za nejtěžší zločin, známý jako Zlomení přísahy. Tento čin je brán jako samotná zrada Vārlothu, znesvěcení Dračí přísahy, ohrožení rovnováhy světa. V takovém případě je svolán Soud Tvrze, jemuž předsedá Mistr Tvrze a svědkem je přizván Strážný drak a ještě jeden starší drak {pokud situace nevyžaduje zasedání více draků}. Kromě jezdce je i draky potrestán i drak, který nedokázal nasměrovat jezdce na správnou cestu. Drak, který byl k útěku donucen, není trestán. Drak, který se na útěku podílel dobrovolně, je prohlášen za Ztraceného a stává se předmětem lovu nebo izolace. Pokud je jezdec nakonec shledán vinným, následuje jeden z těchto trestů:
-
Přetržení pouta – násilný rituál, prováděný velmi vysoce postavenými čaroději, při němž je pouto mezi jezdcem a drakem magií zpřetrháno. Jezdec téměř vždy přežije, ale zůstává zlomený, bez magie, bez cti, bez možnosti návratu.
-
Vyhnanství – jezdec je vyobcován a označen runou hanby. Nesmí vstoupit na území Vārlothu, automaticky již nedokáže ovládat magii propůjčenou drakem a jejich pouto se roztrhne.
-
Smrt – pouze pokud jezdec ohrozil život draka, koruny nebo se pokusil jeho mocí vládnout. Tento trest je vykonán rychle a beze svědků. Jeho jméno je poté vymazáno ze záznamů.
Dračí jezdec má moc zničit město, ale je vychován a cvičen k tomu, aby ji nikdy nezneužil. Jeho největší silou není drak, ale sebekontrola. Proto se říká:
„Ten, kdo ovládá draka, ale ne sebe, není jezdcem, nýbrž hrozbou.“
Postavení dračího jezdce a zákon Tvrze
„Drak ti může dát křídla. Ale země tě vždy přijme zpět.“
Hodnosti Dračích jezdců
Struktura Nejvyššího velení Dračího řádu
Dračí řád Tvrze nikdy nebyl pouhou součástí královského vojska. Slouží koruně, ale nepodléhá jí bezvýhradně. Je starší než mnohé šlechtické rody a jeho přísahy byly složeny nejprve drakům, teprve poté panovníkům. Koruna může žádat, může vyjednávat, může vyhlásit mobilizaci. Nemůže však řádu poroučet v každém kroku. Řád má vlastní hlas i vlastní rozum. O diplomatické záležitosti se stará Kancléř, který jedná s provinciemi, dohlíží na dohody a chrání zájmy všech jezdců. Vojenské velení stojí odděleně. Generál vede jednotlivé letky do války a nese za ně odpovědnost. Politika a ostří mečů se zde nemíchají bez rozmyslu. Léčitelé mají své pevné místo. Nejsou pouhým doplňkem bojovníků. Bez nich by řád dlouho nepřežil. Pečují o jezdce, o jejich rány, ale i o draky s pomocí Drakarinů. Insignie, které jezdci nosí, nejsou ozdobou. Každá barva něco znamená. Každý lem má svou váhu. Podle nich je poznat odpovědnost i břemeno, které jezdec a člen řádu nese.
Protektor
Protektor stojí na samotném vrcholu dračího řádu. Má nejvyšší politicko-vojenský dohled nad jeho fungováním. Generálové i samotná kancléř se mu zodpovídají. Je hlasem řádu vůči koruně. Jedná s panovníkem a může vetovat rozhodnutí vojenského velení, pokud by ohrozilo samotnou existenci řádu. Protektor obvykle nevede vojska do boje. Jeho úkolem je udržovat rovnováhu mezi mocí draků a mocí království. Chrání staré přísahy a dbá na to, aby řád neztratil svůj směr. Někdy je protektor bývalým jezdcem. Jindy jde o zkušeného vůdce, který už dávno opustil aktivně sedlo, ale stále nese tíhu odpovědnosti.
Generál
Generál je nejvyšší vojenský velitel aktivních dračích jezdců. Je to on, kdo vydává rozkazy velitelům letek a určuje směr celých operací. Organizuje mobilizaci, přesuny jednotek i obranu země. Generál se obvykle neúčastní přímých bojů. Jeho místo je blízko bojiště, ale ne přímo v něm. Potřebuje mít přehled o situaci a možnost rychle reagovat na změny. Získat tuto hodnost není snadné. Generál musel v minulosti prokázat výjimečné schopnosti jako velitel letky. Musí umět improvizovat, přizpůsobit strategii nečekaným okolnostem a zachovat chladnou hlavu i v největším tlaku. Ztráta generála může znamenat zhroucení celé operace. Proto je jeho ochrana považována za klíčovou.
.png)
Velitel letky
Velitel letky je důstojník, který nese přímou odpovědnost za svou jednotku. Jeho rozkazy musí poslouchat poddůstojníci, jezdci i rekruti, pokud se ocitnou pod jeho velením. Neuposlechnutí rozkazu velitele je vážným porušením pravidel a může být trestáno. Velitel řídí taktiku své letky. Rozhoduje o manévrech, rozdělení sil i o ústupu. Přijímá rozkazy od generála a předává je svým jezdcům. Jedna letka obvykle čítá deset až patnáct jezdců. Velitel proto musí dobře znát schopnosti každého z nich. Vzdušný boj je rychlý a chyby se trestají okamžitě.
.png)
Dračí jezdec
Dračí jezdec je plnohodnotný člen řádu. Dosáhne této hodnosti až po slavnostním pasování a složení přísahy. Od té chvíle je považován za bojovníka, který může být nasazen do služby své zemi. Jezdec nevelí ostatním. Je součástí letky a plní rozkazy svého velitele a jeho zástupce. Jeho úkolem je boj, průzkum, hlídkování i ochrana hranic. Každý jezdec je však stále vázán na svého draka. Jejich pouto je základem všeho. Od dračího jezdce se očekává samostatnost a chladná hlava. Let ve formaci vyžaduje disciplínu. Jediná chyba může ohrozit celou letku.
.png)
Rekrut
Rekrut je první hodnost, kterou novic v řádu získává. Nenese ji dlouho, ale přesto má svou váhu. Získává ji až po úspěšném zvládnutí prvního letu a po oficiálním zápisu do výcviku. Teprve tehdy je považován za skutečného člena tvrze. Do té doby je pouze uchazečem. Rekruti tráví většinu času výcvikem ve Dračí tvrzi. Učí se disciplíně, práci s výstrojí, základy boje i přežití v terénu. Jsou vedeni instruktory a staršími jezdci. V boji ještě nemají místo. Jsou pozorovateli a učedníky. Přesto se od nich očekává odvaha a vytrvalost. Řád si vybírá jen ty, kteří dokážou obstát.
.png)
Kancléř
Kancléř je mozkem řádu. Nestará se o boj, ale o vše, co boj umožňuje. Jedná s provinciemi Vel Dōranu, vyjednává podmínky nasazení jezdců a dohlíží na vztahy s korunou. Pod jeho dohledem funguje zásobování, finance i smlouvy s městy a šlechtou. Kancléř také řeší spory mezi provinciemi, pokud do nich zasahují dračí jezdci. Tuto pozici může zastávat bývalý jezdec, ale také zkušený stratég či státník. Musí rozumět jak válce, tak politice.
.png)
Vrchní velitel letek
Tato hodnost stojí přímo pod generálem. Vrchní velitel má na starosti několik letek a jejich velitele. Koordinuje jejich pohyb, rozděluje úkoly a dohlíží na průběh operací v přiděleném sektoru. Velitelé letek mu předávají hlášení a přijímají od něj rozkazy. On je následně přizpůsobuje situaci na bojišti. Generál určuje strategii celé kampaně, zatímco vrchní velitel zajišťuje její provedení v praxi. Je to zkušený jezdec, který už prokázal schopnost vést větší počet jezdců. Musí rozumět taktice, rychle reagovat na změny a udržet pořádek mezi několika letkami najednou.
Poddůstojník
Poddůstojník je jezdec, který prokázal schopnost vést ostatní. Nejde jen o bojovou zdatnost. Musí umět udržet pořádek v chaosu a zachovat přehled i v nejtvrdším střetu. V běžné situaci plní rozkazy velitele letky stejně jako ostatní jezdci. Pokud je však velitel ztracen, zraněn nebo musí být letka rozdělena, přebírá velení právě poddůstojník. Je jakýmsi středem celé jednotky. Velitel nemůže mít oči všude. Poddůstojník je ten, kolem koho se ostatní jezdci mohou shromáždit, pokud se boj rozpadne do zmatku. Je to hodnost, která stojí mezi obyčejným jezdcem a velitelem. Most mezi rozkazem a jeho vykonáním.
.png)
Propojený rekrut
Tato hodnost představuje přechod mezi výcvikem a skutečnou službou. Rekrut už našel svého draka a jejich pouto bylo stvrzeno. Přesto ještě není považován za plnohodnotného jezdce. Rekrut s poutem se učí létat ve dvojici se svým drakem. Trénuje manévry, koordinaci i vzdušnou disciplínu. Pod dohledem instruktorů se účastní cvičných letů a začíná chápat, jak funguje letka jako celek. Tito jezdci ještě nezasahují do skutečných bojů. Jsou stále ve výcviku. Jejich hlavním úkolem je naučit se ovládat sebe i svého draka jako jeden celek. Teprve když prokážou dostatečnou zdatnost a stabilitu, mohou být připraveni na pasování. Insignie této hodnosti je modrá. Značí spojení s oblohou a první skutečný krok do světa dračích jezdců.
.png)
Léčitelé tvoří zvláštní větev dračího řádu. Na první pohled jsou rozpoznatelní podle zeleného zbarvení svých insignií a praporků. Jejich hodnosti však zůstávají na stejné úrovni jako u ostatních jezdců. Rozdílná barva neslouží k oddělení, ale k rychlé orientaci na bojišti. Léčitel není jen někdo, kdo stojí stranou bitvy. Létají do střetů stejně jako ostatní jezdci. Musí umět bojovat, přežít v terénu a ochránit sebe i raněné. Jejich úkolem je stabilizovat zraněné jezdce, ošetřit draky a udržet jednotku bojeschopnou i uprostřed chaosu. Výcvik léčitelů je proto dvojí. Učí se boj stejně jako ostatní. Vedle toho studují velmi důkladně léčitelství, práci s bylinami, zastavení krvácení i péči o velmi zraněné draky. Na bojišti často rozhodují o tom, kolik jezdců se z výpravy vrátí domů. Stejně jako ostatní jezdci se i léčitelé dělí podle zkušeností a schopností.
Rekrut - léčitel
Jezdec léčitel je základní hodností této větve. Jde o propojeného dračího jezdce, který prošel navíc ještě speciálním výcvikem v polním ošetřování a péči o draky. Létá s běžnou letkou a účastní se stejných misí jako ostatní. Jeho úkolem je zasáhnout okamžitě po zranění. Stabilizovat jezdce, zastavit krvácení a zajistit, aby byl raněný schopen přežít do návratu na tvrz. Často pracuje přímo na zemi uprostřed boje, zatímco ostatní jezdci drží obranný kruh. Je to první stupeň léčitelů. Mnozí na této úrovni zůstávají celý život, i přesto že může být aktivní dračí jezdec a nosit červený plášť.
.png)
Dračí jezdec - Léčitel
Je zkušený jezdec, který má za sebou mnoho výprav. Rozumí nejen ošetření zranění, ale i organizaci záchrany během bitvy. Velitelé letek se na něj obracejí ve chvílích, kdy je zraněných příliš mnoho nebo když je třeba rozhodnout, koho evakuovat jako prvního. Starší léčitel také vede mladší léčitele a předává jim zkušenosti. Je to hodnost získaná praxí. Nedává ji žádná zkouška. Přichází s časem a důvěrou ostatních výše postavených jezdců.
%20(3).png)
Primorius
Neboli Velitel léčitelů, stojí na vrcholu této větve. Je to jeden z nejzkušenějších léčitelů v řádu. Rozumí léčitelství jezdců i draků a často je povoláván při nejtěžších zraněních. V době velkých tažení koordinuje všechny léčitele přítomné na bojišti. Rozhoduje o rozmístění polních stanovišť a o tom, kam budou ranění odváženi. Vyjednává vše potřebné s generálním štábem. Mistr léčitel je zároveň učitelem. Právě pod jeho dohledem vznikají noví léčitelé.
.png)
Pevnosti dračích jezdců & Služba
Služba dračího jezdce nekončí složením přísahy ani prvním letem. Ani nekončí výcvikem ve Dračí Tvrzi. Skutečná oddanost Vārlothu se měří lety strávenými na hranicích malého dračího světa, v pevnostech, kde se nevede válka, ale kde se udržuje rovnováha. Každá pevnost představuje jiný druh zkoušky. Nejsou to místa, kde se umírá často, ale kde se mění lidé i draci. Nejde jen o boj, ale o výdrž, disciplínu a schopnost nést odpovědnost bez přehnané slávy. Většina dračích jezdců zůstává stále ve Dračí tvrzi.
Sezónní pevnost Bellā Blanca v Nōrdavellu je obsazována pouze několik měsíců v roce, během období páření ledových draků. Většinu roku stojí opuštěná, zavátá sněhem, se ztichlými hradbami a prázdnými dračími brdlohy. Služba zde obvykle trvá jedno až dvě období, nejčastěji 6–9 měsíců rozdělených do dvou let. Úkolem jezdců není boj, ale oddělení světa lidí a světa draků. Chrání vesnice a města před dezorientovanými ledovými draky, ale stejně tak chrání samotné draky před lovci ze Sorany, kteří by zneužili jejich zranitelnosti.
Nebezpečí zde není v přímém střetu, ale v chladu, izolaci a mlčení. Dlouhé týdny bez letu, bez jasné oblohy, s minimální komunikací. Mnozí jezdci po návratu z Bellā Blancy mluví méně, spí lehčeji a jejich draci jsou klidnější, avšak odtažitější. Taktéž zde neradi tráví čas ohnivý draci a všichni z jejich druhu, kteří raději teplejší oblasti.
Pevnost Caelorna, ležící v nejjihozápadnější části Valchēronu, je považována za první skutečnou zkoušku služby. Slouží zde jak váleční, tak strážní jezdci, obvykle po dobu tří až pěti let. Pevnost střeží obchodní trasy, magicky nestabilní oblasti a vzdušné proudy, které by mohly ohrozit města náletem divokých horských Velkár. Hrozby zde nejsou extrémní, ale neustálé. Narušená Mātrā krajiny, zbloudilí draci, pašeráci artefaktů, drobné konflikty mezi městy. Caelorna učí jezdce disciplíně a trpělivosti. Zde se láme rozdíl mezi impulzivním hrdinstvím a skutečnou službou. Taktéž je tato pevnost jednou z prvních která má v případě nouze okamžitě přijít na pomoc Dračí tvrzi.
Ukrytá v horských dunách provincie Dūrmora, leží pevnost Khān Verag, která je považována za místo, kde se testují samotné lidské limity. Služba zde trvá obvykle čtyři až osm let, málokdo ji absolvuje více než jednou a raději se nechá převelet na jinou základnu. Zdejší horko je totiž drtivé, vzduch těžký a vítr nese jemný písek, který proniká snad vším. Draci zde ale netrpí, lidé však ano. Úkolem jezdců je hlídat podzemní trhliny, nestabilní písečné bouře ohrožující města a obydlené oblasti, kde se mohou probudit bytosti z hlubin země, stejně tak drží dohled nad případným odbojem a bandity. Nebezpečí zde není jen v boji, ale ve vyčerpání, dehydrataci a chybách z únavy. Služba na Khān Verag zanechává stopy a jezdec, který ji přežil, už nikdy nepodceňuje vlastní tělo.
Pevnost Horthan Verne a celá její obranná linie jsou považovány za předposlední práh služby k Hraničářům. Zde slouží pouze zkušení jezdci, obvykle po dobu pěti až sedmi let, poté se rozhodují zda se přiblíží k srdci Země nikoho či se vrátí zpět. Nejde o jednu malou pevnost, ale o řetězec hlídkovým budov, které jsou napojené k té hlavní a střeží oblasti narušené starými ranami světa a tenkými hranicemi mezi Vel Dōranem a přízraky z Netheru. Starají se o dodávky jídla pro další Pevnosti. Boj přímo je na tomto místě vzácný, ale psychická zátěž je vysoká a trvalá. Jezdcům se zde zdají stejné sny, draci jsou neklidní, čas zde plyne jinak a vzduch je dusivě těžký. Horthan Verne odděluje ty, kteří službu jako dračí jezdci přežili, od těch, kteří ji skutečně unesou jako svůj osud.
Magie jezdců a propojení s drakem
Propůjčená síla dračího dechu - Dra’Korrin
Magie draků je nejstarší a nejmocnější formou magie v dějinách Vel Dōranu vůbec. Pochází z dob, kdy první draci vládli světu a jejich dech utvářel kontinenty i nebesa. Každý drak má ve svém těle {Dračí kámen}, krystalické srdce, jejich druhý orgán, který uchovává čistou esenci magie. Tento kámen je zdrojem jejich síly, dechu i elementu, kterému vládnou. Jeho barva i tvar se liší podle stáří a původu draka. Od rudých jader ohnivých Veldare, až po světélkující tyrkysové kameny bouřkových draků.
Draci ovládají magii přirozeně, bez kouzelných kruhů, gest či slov. Jejich síla vychází z podstaty bytí. Oheň, led, jed, vítr, blesk, kyselina či stín, každý druh draka nese jinou magickou esenci. Jezdec dokáže skrze toto pouto provádět kouzla, která by pro obyčejné smrtelníky byla nemožná. Jako například přivolat bouři, seslat ohnivý vír, vyvolat kyselinový déšť či vytvořit magické štíty, které obalí draka i další jezdce. Drak na oplátku čerpá z lidské Mātry a pouta s jezdcem rovnováhu, tedy lidský klid a vůli, která brání bestii v drakovi, aby jeho síla přerostla v běsnění.
Když však drak uzavře pouto s obdařeným, stane se z magie síla sdílená. Jezdec přijímá část dračí energie skrze spojení jejich duše, které propojuje jejich srdce i mysl. Tento druh magie je však nebezpečný. Pokud je pouto narušeno nebo se jeden z dvojice odvrátí, může dojít u člověka k přepětí. Dračí magie svou mocí přemůže fyzickou schránku obdařeného. Energie se obrátí proti němu, jeho duše se spálí, mysl zhroutí a tělo se rozpadne. Proto je v Tvrzi každé spojení pečlivě sledováno a každý obdařený se učí ukotvit svou magii a upevnit spojení s drakem.
Tento seznam je chráněn heslem, které obdrží hráč po úspěšné registraci
Draci v tvrzi
%20(25).png)
Vēldlathii ♂
Sūlāthūn
2. kategorie, velikost 9 metrů, rozpětí křídel 19 metrů
Jezdec: Lyssandre Wycliffe
.png)
Vēldthūrin ♀
Arnessē
2. Kategorie, velikost 15,5metrů, rozpětí křídel 31,2 metrů
Jezdec: Yulli Fielen
%20(31).png)
Vēldnyrēn ♀
Rā´ihnā
3. Kategorie, velikost 19,8 metrů, rozpětí křídel 44 metrů
Jezdec: Marien Thārēin
%20(36).png)
Vēldāraii ♂
Ram’veth
2. Kategorie, velikost 15,2 metrů, rozpětí křídel 29 metrů
Jezdec: Cormāg Vargann (instruktor)
%20(27).png)
Vēldūris ♂
Vaēlzyrr
2. Kategorie, velikost 17 metrů, rozpětí křídel 31 metrů
Jezdec: Nepropojený drak (75-80 🎲)
%20(15).png)
Vēldārvēn ♂
Zorlthȳrnak
3. kategorie, velikost 19 metrů, rozpětí křídel 43 metrů
Jezdec: Zephelline Klodowick
%20(11).png)
Vēldthūrin ♀
Aleesite
2. Kategorie, velikost 15 metrů, rozpětí křídel 30 metrů
Jezdec: Elian Stayrell
%20(37).png)
Vēldflāemēn ♀
Zy’neīr
3. Kategorie, velikost 16 metrů, rozpětí křídel 34 metrů
Jezdec: Zenia Sol (instruktorka)
%20(40).png)
Vēldārakii ♂
Skhalyrrn
3. Kategorie, velikost 17 metrů, rozpětí křídel 39 metrů
Jezdec: Cormāg Vargann (instruktor)
%20(28).png)
Vēldārvēn ♂
Vōltharii
2. Kategorie, velikost 13,5 metrů, rozpětí křídel 21 metrů
Jezdec: Nepropojený drak (62-68🎲)
%20(26).png)
Vēldūris ♀ Saoīrse
2. kategorie, velikost 15 metrů, rozpětí křídel 30 metrů
Jezdec: Kainnean Lynch
Vēldhūnaii ♂
Erāinire
Kategorie, velikost, rozpětí
Jezdec: Calara Ailoba
%20(41).png)
Vēldhūnaii ♂
Quiyu
2. Kategorie, velikost 13 metrů, rozpětí křídel 27 metrů
Jezdec: Magna Anulī (instruktorka)
%20(35).png)
Vēldgārrūn ♀
Raszmaka’ash
3. Kategorie, velikost 19 metrů, rozpětí křídel 44,2 metrů
Jezdec: Rowen Godric (mentor)
%20(34).png)
Vēldmūrēn ♂
Ihȳkhain
4. Kategorie, velikost 21 metrů, rozpětí křídel 46 metrů
Jezdec: Nepropojený drak (55-61🎲)
%20(24).png)
Vēldhūnaii ♂
Sa'khān
Kategorie, velikost, rozpětí
Jezdec: Vaelor Phyrewiq
Vēldāraii
.....
Kategorie, velikost, rozpětí
Jezdec:
%20(39).png)
Vēldārakii ♀
Ma’alah
3. Kategorie, velikost 18.5 metrů, rozpětí křídel 43 metrů
Jezdec: Genēsio Chaz (mentor)
%20(29).png)
Vēldflāemēn ♀
Thyr’Nōra
3. Kategorie, velikost 20 metrů, rozpětí křídel 32 metrů
Jezdec: Nepropojený drak
%20(33).png)
Vēldmūrēn ♀
Mōrraīnnes
3. Kategorie, velikost 19,5 metrů, rozpětí křídel 42 metrů
Jezdec: Nepropojený drak (69-74🎲)