%20(1).png)
.png){kind=logo}
.png)
%20(2)%20(1).png)
.png)
Dračí jezdci Vārlothu
Výcvik jezdců je náročný, dlouholetý a neúprosný. Uchazeči musejí zvládnout nejen bojové umění a magii spjatou dle dechu jejich draků, ale také dračí jazyk, porozumění instinktům a schopnost sdílet emoce s drakem jenž si je vybere. Každý krok je zkouškou, každý neúspěch znamená konec snu. Jen ti nejsilnější a nejoddanější dosáhnou titulu jezdce. Samotný život dračího jezdce je plný povinností. Nejde pouze o boj, jezdci slouží jako ochránci poutníků, poslové vůle krále, diplomaté i strážci hranic. V době míru pomáhají při výcviku nových generací a při udržování vztahů mezi lidskými osadami a draky, kteří ne vždy vyhledávají společnost lidí. V době války se však stávají první a nejmocnější silou, schopnou změnit průběh bitev. Dračí jezdci jsou také symbolem naděje. Když jejich křídla zakryjí oblohu, lidé Vārlothu vědí, že nejsou sami a že síla draků stojí po jejich boku. Jejich existence je důkazem, že pouto mezi člověkem a prastarou bytostí je možné a že i v časech temnoty může vzniknout jednota, jež přetrvá věky.
Dračí jezdci jsou elitou Vārlothu, jsou symbolem moci, cti a odhodlání. Jsou to muži a ženy, kteří uzavřeli pouto s drakem, a tím se stali víc než pouhými smrtelníky, stali se živými legendami. Jejich úkolem není jen chránit hranice provincie, ale také střežit rovnováhu mezi lidmi a prastarými tvory, jejichž dech a křídla formovala dějiny Vel Dōranu. Srdcem jejich moci je {Dračí Tvrz}, vytesaná do skalních masivů Vārlothu. Tvrz je nejen vojenskou pevností, ale i místem výcviku a tradic, které sahají až k samotným počátkům království. Právě zde se uchovává největší tajemství, jímž se jezdec spojuje se svým drakem. Přísaha není jen slibem věrnosti, ale poutem, které překračuje hranice života a smrti.
Výběr dračích jezdců – Sklizeň
%20(1).png){kind=small}
„Nāthir’va Athārrun’nor. Thārrin’dor syrel’kā Athār ēn.“
Nechť je Sklizeň hojná. A nechť jsou plody silné.
Každý rok se v Dračí Tvrzi koná slavnost známá jako Sklizeň. Tento okamžik je pro provincii Vārloth posvátný, neboť právě tehdy se rozhoduje o budoucnosti další generaci dračích jezdců. A tak do Tvrze přicházejí mladí z celé provincie, synové a dcery urozených rodů, ale i děti prostých rodin. Všichni, kdo věří, že mají v srdci odvahu a v krvi jiskru dračího pouta, se mohou přihlásit. Draci sami ovšem nemají přímý pojem pro „výběr jezdců“, jejich řeč je spíše obrazná, založená na symbolicismu, emocích a metaforách. Proto rituál, který lidé znají jako Sklizeň, draci označují slovem „Athārrun’kai“ {čti: Atha-růn-kaj}.
Athār = plod / zralost
-run = trhání, oddělení
Kai = okamžik
Volně přeloženo: „Okamžik trhání plodů“.
Jenže v dračí mysli se nejedná o doslovnou sklizeň, ale o čas, kdy se ukazuje, kteří mladí lidé jsou „plody“, jež dozrály k poutu. „Plody“ jako označení jezdců. Na počátku je každý uchazeč draky vnímán jen jako „Athārrin“. Plod, který se může ukázat sladký, nebo shnilý.
Je to výraz lehce pohrdavý, protože draci tím naznačují, že člověk je jen semeno cizího stromu, něčeho, co čeká na prověření. Všichni draci se dívají na mladé uchazeče, jako na semena lidského rodu, která musí dozrát, aby mohla být utržena. Až teprve po složení přísahy a navázání pouta se výraz mění – z „plodu“ se stává „Syr’kai“ (ten, kdo prošel časem), tedy skutečný jezdec.
.png)
Strážným drakem tamějšího Hnízdiště a Tvrze je Eryndōrnrāth, zvaný Bílý. Je prvním z draků, kteří se spojili s lidmi Vārlothu. Byl to právě on, kdo uzavřel pouto s králem Aedanem „Chrabrým“, zakladatelem provincie a Dračí Tvrze. Od té doby se stal Eryndōr, jak se mu také zkráceně říká, nejen symbolem, ale i věčným strážcem celého národa. Jeho šupiny jsou matně bílé jako popel po bouři a oči, kdysi jasné jako horská jezera, jsou již dávno zakalené slepotou. Přesto se tvrdí, že vidí více než lidé se zrakem, neboť jeho druh dokáže cítit proudění života, ozvěny emocí i třpyt prastarých pout.
Každý rok se pod jeho dohledem koná ona Sklizeň. Tento okamžik je začátkem cesty všech, kdo touží stát se dračími jezdci. A tak plody, tedy mladé uchazeče posuzuje sám za doprovodu svého letitého společníka Ulfeho Drākarina. Shromáždění začíná u zadní dolní dračí brány Tvrze. Zástupy mladých stojí v tichu, zatímco nad nimi vane horský vítr a starý Eryndōrnrāth bdí ze své síně. Málokdy se stane aby drak na uchazeče promluvil a tak za něj v lidské řeči hovoří starý Drākarin.
A tak mladí uchazeči předstupují před jeho pohled a jsou posouzeni, zda jsou hodni vstoupit na cestu dračího jezdce. A jen ti, kdo jsou označeni jako obdaření, mohou vstoupit do skalnatého údolu, kde čekají draci s touhou nalézt nového druha. Tam dochází k setkáním, jež rozhodují o osudu nejen jednotlivce, ale i celé provincie. Obdaření uchazeči jsou poté postupně vpouštěni do otevřeného údolu, kde na ně ochotní draci čekají. Pokud si drak uchazeče nezvolí, odletí zpět do Hnízdiště a pouto se nikdy nezrodí. Pro odmítnutého to bývá chvíle hlubokého zklamání, někdy i hanby, ale je to také připomínka, že ne každý plod je určen k utržení a tento nevybraný obdařený musí místo neprodleně opustit, ovšem jakožto obdaření se mohou zapojit do výcviku i bez draka a zkusit své štěstí při další sklizni. Naopak občas se stane, že drak přiletí nečekaně, vycítě z dálky budoucí pouto a sám si najde toho, kdo je mu souzen. Jindy o jezdce mohou projevit dva draci zájem a poté záleží na nich kdo ustoupí, neboť jsou boje mezi draky o dominanci v tento čas, je přísně zakázán a mnoho draků respektuje pravidla hnízdiště. Zájem draci o obdařeného projevují tím že se k němu přiblíží, občas sletí i ze skalnatých stěn, na zem a z velké blízkosti si nasají lidský pach či do obdařeného jen nepatrně šťouchnou. Je důležité zmínit, že draci na obdařené nemluví do chvíle, dokud si jej nevyberou. A tak představení je na samotném budoucím jezdci. Pokud však obdařený draka svým chováním urazí či znepřátelí, ne jednou se stane, že třeba mladý drak "zkažený plod" usmrtí na místě.
První let – Uzavření pouta
Když si drak vyvolí svého jezdce během Athārrun’kai, není pouto ještě úplné. Skutečná jednota mezi člověkem a drakem se spojuje až při Prvním letu, obřadu, který je považován za vrcholné zpečetění jejich společné cesty. První let není obyčejným nasednutím a vzlétnutím. Je to okamžik, kdy se srdce obou bytostí sladí v jediný rytmus a dech člověka se propojí s dechem draka. Jezdec jenž sotva usedne na hřbet, cítí tlak, který se slovy nedá popsat. Váhu prastaré moci, kterou nese. Drak se naposledy ohlédne k zemi a pak roztáhne křídla. Vzlet bývá prudký, často nečekaně divoký. Mladí budoucí jezdci mají v očích slzy, ne z větru, ale z přemíry pocitů, které se na ně v tu chvíli sesypou. Radost, strach, hrdost i bolest se mísí v jediném okamžiku. Draci záměrně volí jejich první let, který prověří vyvoleného: prudké stoupání, náhlé pády a ostré obraty nad propastmi až po vyvrcholující ladnou piruetou a prudký let směrem dolů, kde na poslední chvíli roztáhnou křídla a zabrání kolizi se skalisky. Říká se, že při zdolání piruety a střemhlavého letu dolů při Prvním letu, se v mysli jezdce ozve hlas jeho draka poprvé jasně a srozumitelně se mu představí. Teprve tehdy obdařený pochopí, že už není sám a že jeho život od tohoto okamžiku patří nejen jemu, ale i tvoru, s nímž sdílí osud. Ne všichni uchazeči uspějí.
Pokud jezdec nedokáže vydržet sílu Prvního letu a pustí se, může být odmrštěn a usmrcen. V takovém případě drak nenaváže pouto znovu a odletí zpět do hnízdiště. Proto se říká, že První let je zkouškou života i smrti. Jen ten, kdo vydrží tento nebezpečný let, nevzdá se a především nespadne, je uznán hodným začátku jejich pouta. Mnoho mladých jezdců po prvním letu s drakem nedokáže několik dní pořádně chodit a jsou dosti potlučení, díky dračím šupinám jsou odření na nohách, břichu i na rukou, neboť dračí šupiny jsou velice ostré a tak končí jejich oblečení roztrhané a od krve. Ti, kteří obstojí, však už nikdy nejsou nazýváni „plody“. Stávají se Syr’kai, těmi, kdo prošli časem. Ti, kteří projdou, jsou oficiálně přijati do řad dračích jezdců Vārlothu. Od té chvíle se jejich jméno a jméno jejich draka zapisuje do kronik Dračí Tvrze a jejich stín na křídlech se stává ochranou celé provincie.
Je důležité si uvědomit že hluboké pouto jako takové vzniká i časem! Ne každý drak je stejný a ne každý jezdec má stejné zkušenosti, Sklizeň je hlavní slavností kdy dochází primárně ke spojení, ovšem obdařený na svého draka může narazit klidně až po skončení výcviku, takový obdařený, jenž se nespojí s drakem hned se může stát vojákem v armádě a počkat na další sklizeň.
Výcvik ve Dračí Tvrzi
Výcvik dračích jezdců ve Vārlothu je jedním z nejnáročnějších a nejobdivovanějších procesů v celé provincii. Uchazeči, kteří prošli Sklizní a byli vyvoleni drakem, jsou okamžitě ubytováni na Dračí Tvrzi. Jejich nový život začíná bezprostředně,od první noci se stávají učedníky, kteří musí odložit minulost, sliby a smlouvy a přijmout kázeň řádu jezdců. Uvnitř Tvrze je pro ně vyhrazeno skromné, ale funkční ubytování, často sdílené s dalšími učedníky. Každá komnata má jen lůžko, truhlu na osobní věci a jednoduchý pracovní stůl. Přepych je zde zakázaný, protože kázeň je považována za první ctnost jezdce.
Srdcem jejich výcviku je cvičiště, rozlehlá kamenná plocha pod širým nebem, obehnaná vysokými hradbami. Zde mladí denně trénují boj muže proti muži, taktiky, i ovládání dalších zbraní kromě meče. Výcvik vede Mistr cvičiště, zkušený veterán, který již léta slouží Tvrzi a předává nové generaci drsnou pravdu: Ve válce přežije jen ten, kdo se dokáže přizpůsobit.
Varrek
Dhoren
Mistr Cvičiště je duší a srdcem výcviku v Dračí Tvrzi. Jeho jméno znají i za hranicemi provincie, neboť, sir Varrek Dhoren, stále budí respekt i při své neaktivní službě. Je to muž kolem padesáti let s tváří zbrázděnou jizvami, pohledem tvrdým jako ostří meče a hlasem, který dokáže umlčet i nejzuřivějšího draka. Je to ten typ velitele, který mluví málo, ale každé jeho slovo má váhu kamene.
Jeho přítomnost na cvičišti budí respekt i hrůzu. Nezná slitování, ale ani nezná předsudky, vždy trestá všechny co se provinili, bez rozdílů v kastě a společenskému postavení. Pro něj jsou totiž všichni učedníci stejní, dokud neprokáží, že mají v sobě to, čemu on říká po stařecku, srdce z ohně. Varrek vyžaduje disciplínu, dokonalost a odvahu, ale na oplátku učí, jak skutečně přežít. Učedníci ho často nenávidí, ale všichni ho respektují. Říká se, že dokáže přimět i zbabělce stát se hrdinou. A když někdo při výcviku padne, Mistr Cvičiště ho pohřbí vlastníma rukama, v tichu a bez slov, protože dobře ví, co znamená přijít o druhé já.
Varrek kdysi patřil mezi nejuznávanější dračí jezdce své doby. Byl znám pro svůj chladný rozum, dokonalou techniku s mečem a štítem a neochvějnou loajalitu k provincii.
Jeho dračicí byla Zeryaethel, vzácná kyselinová dračice se šupinami zbarvenými do temně smaragdové, jejíž dech dokázal rozpustit samotný kámen. Společně tvořili dvojici, kterou si pamatovalo celé Vārlothské nebe. Před lety však přišla změna. Zeryaethel během období páření nalezla druha mezi novými volnými draky v Hnízdišti. Varrek, na rozdíl od většiny jezdců, kteří by pouto bránili až k šílenství, pochopil. Po dlouhém rozjímání ji propustil, dobrovolně, s úctou, ale tím že se Varrek drží v blízkosti občas se na nej dračice přiletí na okraj hnízdiště podívat, či proletí kolem. Říká se, že to byla jediná rozvázaná dračí přísaha po 50 letech, při níž nikdo nezemřel.
Od té doby zůstal v Tvrzi, kde převzal roli Mistra cvičiště. Rozhodl se již nepropojovat, neboť říká, že jeden drak v srdci stačí na celý život. Jeho tréninky jsou tvrdé a neúprosné, ale nikdy bez důvodu. Tvrdí, že bolest vyučuje pravdu a disciplína chrání před pýchou.
Hlavní složkou výcviku je ovládání meče a štítu. Jezdec musí být připraven bránit nejen sebe, ale i svého draka, zejména během pozemních střetů, kdy je drak zraněn nebo naopak ve vegetativním spánku, kdy se sám do jisté míry léčí. Výuka proto zahrnuje jak přímé útoky, tak i obranné postoje a protiútoky vedené s rozvahou. Štít se stává prodloužením vůle, meč prodloužením paže. A jejich následná souhra rozhoduje o přežití. Po skončení výcviku, je onomu jezdci vyroben jeho osobní meč, s jeho jménem i jménem jeho draka, ve staré řeči.
Každý den začíná tréninkem rovnováhy, síly a koordinace. Učedníci musí být schopni reagovat i při silném větru, na vratkém hřbetu draka nebo v rozklíženém terénu. Bojová technika jezdců Vārlothu se vyznačuje hbitostí a přesností, rychlé výpady, krátké obranné manévry, neustálý pohyb. Důraz je kladen na výdrž ale i schopnost bojovat pomocí magie propůjčenou drakem s omezeným množstvím kyslíku, například při výškách nebo prudkých letech. Vedle klasických zbraní je každý jezdec proškolen v používání širší škály bojového arzenálu, posléze si může osvojit ještě jednu záložní zbraň.
Štít jezdce
Gorveth
Gorveth
Kuše
Khar’din
Khar’din
Měč jezdců
Vālrhen
Vālrhen
Palcát
Mōrdel
Mōrdel
Jednosečný meč Fālchiōn
Fālchiōn
Řemdih
Drachōr
Drachōr
Dračí dýka
Thareon
Thareon
Kopí
Rāvelthorn
Rāvelthorn
Dvojitá sekera
Dreakh-harr
Dreakh-harr
Halapartna
Haragūza
Haragūza
Trénink je rozdělen do cyklů podle sezón. V zimě se soustředí na sílu, vytrvalost a fyzickou odolnost. V létě na pohyb, reflexy a boj ve skupině. Každý učedník musí absolvovat simulované střety s ostatními, takzvané párové duely. Kde se hodnotí nejen výsledek, ale i kontrola nad zbraní, dech a postoj. Cílem výcviku není dokonalý šermíř, ale bojovník, který přežije vše. Dračí jezdec musí být mistrem v přizpůsobení a inovace, protože žádný boj se neopakuje. Na hřbetě draka i na kamenitém poli platí jediné pravidlo: kdo ztratí rytmus, padá.
Jakmile učedník zvládne základní výcvik v boji a ovládání zbraní, přichází čas, kdy se opět spojí se svým drakem v sedle. Tento okamžik je považován za druhý nejvýznamnější po Prvním letu, je to přechod od výuky těla k výuce duše. Učedníci cvičí let nejprve na zemi na tzv. lenochu – dřevěné maketě, která simuluje pohyb draka v letu. Teprve poté usedají na skutečné tvory. Výuka létání tedy začíná pozvolna. Jezdec se nejprve učí manipulovat s postrojem, rozumět reakcím draka a držet rovnováhu během klidného letu. Sedla dračích jezdců Vārlothu jsou konstruována pro ležící polohu jezdce, aby byl aerodynamicky chráněn a méně vystaven větru. Tvoří je kombinace vyztužené kůže, kovových úchytů a polstrované vrstvy, které tlumí otřesy. Každé sedlo je přizpůsobeno konkrétnímu draku, stejně jako jeho postroj, na němž je upevněno sedlo. Postroje jsou upevňovány přes lopatky a hrudník draka a rozděleny do několika bodů kotvení. Jezdec se musí naučit jejich ovládání poslepu, kdykoli během letu může dojít ke ztrátě úchopu a v takovém případě rozhoduje instinkt.
Součástí výcviku je i získání úboru dračího jezdce. Oděv tvoří vrstvená kombinace lehké zbroje a ohebné kůže, která odolává teplu i tření. Horní vrstva je z tkaniny napuštěné speciální směsí olejů, které odpuzují vlhkost a chrání proti popáleninám z dračího dechu. Každý úbor nese znak jezdce, ale může i rodový erb. Jakmile jezdec zvládne stabilní let, přechází do druhé úrovně výcviku, simulovaných leteckých bitev. Tyto bitvy se konají přímo v údolí, kde je pro toto vyhraněný cvičný prostor na západní straně. Učedníci létají ve formacích po třech až pěti jezdcích. Cvičí sestavy vzdušných útoků, krycí manévry a únikové kličky. Boj se nevede ostře, ale pomocí barvených kouřových značek, které simulují zásahy. Každý drak reaguje jinak, a proto se jezdec učí číst nejen signály svých druhů, ale i náladu vlastního tvora. Závěrečná část leteckého výcviku je známá jako Pád nebes, je skutečná výzva s soutěž mezi učedníky, při níž se testuje jejich odvaha a schopnost udržet se draka ve střemhlavém letu z výšky přes tisíc sáhů. Jen ti, kteří dokážou bezpečně přistát, získávají právo nosit znak plnoprávného jezdce Vārlothu. A těm co se to nepovede, buď zahynou, či své štěstí zkusí příště.
.png)
.png)
Každý jezdec provincie Vārloth je po výcviku vybaven osobní sadou, zhotovenou mistry Tvrze a přizpůsobenou jak jemu, tak jeho drakovi. Jako je postroj a ručně tvarované dračí sedlo určené pro let v ležící poloze, vyztužené kovovými úchyty a obtočené postrojem z vytvrzené kůže. Každé sedlo je jedinečné. Zdobené dle žádosti jezdce i s kovovými ornamenty. V dolní části se nachází kotevní bod pro připojení tzv. háku (podobnému karabině) – zařízení, které chrání jezdce před tlakem vzduchu a jistí jej s drakem a zabraňuje později pádu, někteří jezdci ovšem i při bojích tento hák nepoužívají, byt se jim toto počínání může stát ostudným. Ke každému háku je k dispozici i dlouhé lano, připevněné taktéž hákem k postroji. Jezdecký batoh a osobní brašna, je kožený vak s přezkami a měkkou výstelkou pro přepravu osobních věcí, léčiv, jídla, map a menších artefaktů. Každý jezdec si svůj batoh časem zdobí drobnými památkami, jako jsou zuby svého draka nebo úlomky šupin z doby výcviku. Plášť s emblémem dračího jezdce a Poutní svitek, je svitek přísahy a zároveň úřední doklad, který jezdec obdrží po složení Dračí přísahy. Je uložen ve válcovité schránce a nosí se vždy u pasu či se ukazuje při vyzvání stráží před vstupem do větších měst. Brnění a oděv tvoří kombinace vytvrzené dračí kůže a vrstvené oceli. Sada může obsahovat hrudní pancíř, rukavice s výztuží, jezdecké kalhoty a boty. Taktéž nesmí chybět symbolický meč jezdců.
Dračí přísaha
Recitována při závěrečném dokončení výcviku dračího jezdce, v přítomnosti svého draka a svědků Tvrze:
„Před plamenem, jenž stvořil nebe,
před dračí krví, jež teče zemí,
před křídly, která stínem chrání i spalují,
skládám přísahu věrnosti.
Já, [jméno jezdce], dítě země i větru,
dobrovolně spojuji své srdce s tvým, ó mocný/á [jméno svého draka].
Nyní nesu jméno tvé, tvou sílu i tvůj dech.
Nechť se mé tělo stane štítem,
a má duše žárem tvé vůle.
Od této chvíle jsme jako jeden,
jedna myšlenka, jedno srdce.
Nechť můj život shoří,
pokud tvůj plamen zhasne.“
Váleční a strážní jezdci Vārlothu
Po dokončeném společném základním výcviku se cesta dračího jezdce rozděluje. Ne každý dračí jezdec byl zrozen pro bitevní pole. Přestože veřejnost často vnímá jezdce jako válečníky v čele armád, Dračí Tvrz rozlišuje dvě hlavní služby: Válečného jezdce a Strážného jezdce. Obě jsou rovnocenné v úctě i důležitosti, liší se však povahou, úkolem i způsobem, jakým jezdec a drak používají svou sílu. Říká se, že kdyby strážní jezdci selhali, váleční by nestačili. Proto Dračí Tvrz učí, že meč a štít jsou stejně důležité a že největší síla Vārlothu spočívá v tom, že obě létají společně a jsou tak jedno i druhé křídly téhož ptáka. Přesto mezi nimi po staletí panuje tiché napětí, které nikdy nebylo zapsáno do oficiálních pravidel a přesto je všem známo. Nejde o otevřený rozkol, ale o rozdílné chápání služby, odpovědnosti a samotné podstaty moci. Nejcitlivější jsou chvíle, kdy výše postavený strážný jezdec odmítne povolit válečný zásah, nebo když válečný jezdec zasáhne bez svolení velitele strážců a uspěje. V obou případech zůstává pachuť, protože pravda není nikdy úplná.
.png)
Válečný jezdec je tím, koho lidé vidí nejčastěji. Je určen k přímému střetu, k rozhodujícím úderům a k ochraně provincie v časech otevřeného konfliktu. Jeho výcvik je zaměřen na letecký boj, formace, destruktivní magii a rychlé reakce. Válečný jezdec musí být schopen jednat okamžitě, často bez specifických rozkazu a převzít velení v chaosu bitvy. Draci válečných jezdců bývají zpravidla druhy s výrazným útočným potenciálem jako mají ohniví, bleskoví, kyselinoví, soumrakoví a tak dále. Pouto mezi jezdcem a drakem je intenzivní, často napjaté, někdy až nebezpečně vášnivé. Tito jezdci žijí s vědomím, že jejich životnost je kratší, ale jejich činy se zapisují do dějin. Veřejnost v nich vidí hrdiny, ale Tvrz je učí pokoře. Válečný jezdec je mečem, nikoli korunou. Váleční jezdci často vnímají strážné jezdce jako příliš opatrné, někdy až nečinné. Sledují hranice, čtou znamení a vyčkávají, zatímco váleční riskují životy v otevřených střetech. V jejich očích je ochrana bez boje pouhou iluzí, protože hrozby světa se nezastaví samy.
Strážní jezdci jsou tichou páteří řádu. Jsou určeni k dlouhodobé ochraně, hlídkování a udržování rovnováhy. Jejich úkolem není vyhrávat bitvy, ale zajistit, aby k nim nikdy nedošlo. Hlídají hranice provincie, hnízdiště draků, staré cesty, posvátná místa a oblasti s nestabilní magií. Jejich draci bývají klidnější, rozvážnější druhy jako jsou třeba bronzoví, azuroví, zelení či draci bdění. Pouto mezi strážným jezdcem a drakem je hluboké, tiché a dlouhodobé. Tito jezdci často slouží desítky let na stejném místě a jsou schopni vycítit změnu v krajině dřív, než ji zaznamená obyčejný člověk. Strážný jezdec je vychováván k trpělivosti, zdrženlivosti a pozorování. Použití síly je pro něj posledním řešením, nikoli prvním instinktem. Strážní jezdci naopak považují válečné za ukvapené, poháněné slávou a krátkodobým vítězstvím. Tvrdí, že každý zbytečný let do bitvy oslabuje rovnováhu a přitahuje ještě větší hrozby. V jejich očích váleční vidí jen dnešek, zatímco oni sami chrání zítřek.
.png)
Napětí se prohlubuje právě proto, že draci sami toto rozdělení do jisté míry neuznávají. Ohnivý drak si může zvolit tichého, rozvážného jezdce který chce být strážným. Azurový drak může v boji jednat brutálně a bez varování. Zelený drak může později odmítnout chránit hranici a místo toho vést válečné tažení proti hrozbě, kterou považuje za nepřijatelnou. Dračí Tvrz oficiálně tvrdí, že obě cesty jsou rovnocenné. Ve skutečnosti však rovnováha stojí na neustálém napětí mezi jednotlivými jezdci, nikoli na vzájemné shodě. Říká se, že až jedno křídlo převáží nad druhým, draci si vyberou sami. A tehdy už nebude záležet na tom, kdo měl pravdu.
Postavení dračího jezdce a zákon Tvrze
„Drak ti může dát křídla. Ale země tě vždy přijme zpět.“
Jezdec není pouhým bojovníkem ani nástrojem války. Ve Vārlothu je vnímán jako živý symbol rovnováhy mezi člověkem a drakem, ochránce země a nositel odkazu staršího než většina království. Když se na obloze objeví křídla draka s jezdcem na hřbetě, lid ví, že přichází síla, která nad nimi bdí, nikoliv vládne.
Jak je jezdec vnímán veřejností?
Pro obyčejné obyvatele je dračí jezdec postavou úcty a pokorného odstupu. Není oslovován jménem bez svolení, ale titulem. Je považován za ochránce, nikoliv za hrdinu k obdivování bez předešlé zkušenosti, která se zapsala do dějin. Od jezdců se očekává klidné vystupování, zdrženlivost a především čest, podobná rytířům. Okázalost, vychloubání či zastrašování obyvatelstva jsou považovány za těžké provinění. Dračí jezdec nesmí vstupovat do sporů mezi rody, městy ani cechy bez pověření Tvrze. Jeho přítomnost má uklidňovat situaci, nikoliv rozdmýchávat napětí. Každý čin jezdce je považován za čin provincie samotné. S velkou mocí přichází i zodpovědnost.
Odpovědnost a přísná kázeň
Jezdci jsou po celý život v aktivní službě vázáni Zákonem Dračí Tvrze, který stojí nad zákony měst i šlechtických rodů a do jisté míry i koruny. Porušení výcviku, svévolné opuštění služby nebo zneužití dračí moci je považováno za zradu důvěry draka i lidí. Taktéž mají zakázáno vynášet interní informace civilistům a nepovolaným osobám, ohledně výcviku či vědomostí o dračím rodu.
Menší provinění jako neuposlechnutí rozkazu, nepřiměřené použití síly či ohrožení civilistů, se trestají například dočasným odebráním práva letu a aktivní služby, veřejným pokáním, odloučením od draka pod dohledem Drākarinů. Pokus o neoprávněný útěk z provincie se svým drakem je považován za nejtěžší zločin, známý jako Zlomení přísahy. Tento čin je brán jako samotná zrada Vārlothu, znesvěcení Dračí přísahy, ohrožení rovnováhy světa. V takovém případě je svolán Soud Tvrze, jemuž předsedá Mistr Tvrze a svědkem je přizván Strážný drak a ještě jeden starší drak {pokud situace nevyžaduje zasedání více draků}. Kromě jezdce je i draky potrestán i drak, který nedokázal nasměrovat jezdce na správnou cestu. Drak, který byl k útěku donucen, není trestán. Drak, který se na útěku podílel dobrovolně, je prohlášen za Ztraceného a stává se předmětem lovu nebo izolace. Pokud je jezdec nakonec shledán vinným, následuje jeden z těchto trestů:
-
Přetržení pouta – násilný rituál, prováděný velmi vysoce postavenými čaroději, při němž je pouto mezi jezdcem a drakem magií zpřetrháno. Jezdec téměř vždy přežije, ale zůstává zlomený, bez magie, bez cti, bez možnosti návratu.
-
Vyhnanství – jezdec je vyobcován a označen runou hanby. Nesmí vstoupit na území Vārlothu, automaticky již nedokáže ovládat magii propůjčenou drakem a jejich pouto se roztrhne.
-
Smrt – pouze pokud jezdec ohrozil život draka, koruny nebo se pokusil jeho mocí vládnout. Tento trest je vykonán rychle a beze svědků. Jeho jméno je poté vymazáno ze záznamů.
Dračí jezdec má moc zničit město, ale je vychován a cvičen k tomu, aby ji nikdy nezneužil. Jeho největší silou není drak, ale sebekontrola. Proto se říká:
„Ten, kdo ovládá draka, ale ne sebe, není jezdcem, nýbrž hrozbou.“
Pevnosti dračích jezdců & Služba
Služba dračího jezdce nekončí složením přísahy ani prvním letem. Ani nekončí výcvikem ve Dračí Tvrzi. Skutečná oddanost Vārlothu se měří lety strávenými na hranicích malého dračího světa, v pevnostech, kde se nevede válka, ale kde se udržuje rovnováha. Každá pevnost představuje jiný druh zkoušky. Nejsou to místa, kde se umírá často, ale kde se mění lidé i draci. Nejde jen o boj, ale o výdrž, disciplínu a schopnost nést odpovědnost bez přehnané slávy. Většina dračích jezdců zůstává stále ve Dračí tvrzi.
Sezónní pevnost Bellā Blanca v Nōrdavellu je obsazována pouze několik měsíců v roce, během období páření ledových draků. Většinu roku stojí opuštěná, zavátá sněhem, se ztichlými hradbami a prázdnými dračími brdlohy. Služba zde obvykle trvá jedno až dvě období, nejčastěji 6–9 měsíců rozdělených do dvou let. Úkolem jezdců není boj, ale oddělení světa lidí a světa draků. Chrání vesnice a města před dezorientovanými ledovými draky, ale stejně tak chrání samotné draky před lovci ze Sorany, kteří by zneužili jejich zranitelnosti. Nebezpečí zde není v přímém střetu, ale v chladu, izolaci a mlčení. Dlouhé týdny bez letu, bez jasné oblohy, s minimální komunikací. Mnozí jezdci po návratu z Bellā Blancy mluví méně, spí lehčeji a jejich draci jsou klidnější, avšak odtažitější. Taktéž zde neradi tráví čas ohnivý draci a všichni z jejich druhu, kteří raději teplejší oblasti.
Pevnost Caelorna, ležící v nejjihozápadnější části Valchēronu, je považována za první skutečnou zkoušku služby. Slouží zde jak váleční, tak strážní jezdci, obvykle po dobu tří až pěti let. Pevnost střeží obchodní trasy, magicky nestabilní oblasti a vzdušné proudy, které by mohly ohrozit města náletem divokých horských Velkár. Hrozby zde nejsou extrémní, ale neustálé. Narušená Mātrā krajiny, zbloudilí draci, pašeráci artefaktů, drobné konflikty mezi městy. Caelorna učí jezdce disciplíně a trpělivosti. Zde se láme rozdíl mezi impulzivním hrdinstvím a skutečnou službou. Taktéž je tato pevnost jednou z prvních která má v případě nouze okamžitě přijít na pomoc Dračí tvrzi.
Ukrytá v horských dunách provincie Dūrmora, leží pevnost Khān Verag, která je považována za místo, kde se testují samotné lidské limity. Služba zde trvá obvykle čtyři až osm let, málokdo ji absolvuje více než jednou a raději se nechá převelet na jinou základnu. Zdejší horko je totiž drtivé, vzduch těžký a vítr nese jemný písek, který proniká snad vším. Draci zde ale netrpí, lidé však ano. Úkolem jezdců je hlídat podzemní trhliny, nestabilní písečné bouře ohrožující města a obydlené oblasti, kde se mohou probudit bytosti z hlubin země, stejně tak drží dohled nad případným odbojem a bandity. Nebezpečí zde není jen v boji, ale ve vyčerpání, dehydrataci a chybách z únavy. Služba na Khān Verag zanechává stopy a jezdec, který ji přežil, už nikdy nepodceňuje vlastní tělo.
Pevnost Horthan Verne a celá její obranná linie jsou považovány za předposlední práh služby k Hraničářům. Zde slouží pouze zkušení jezdci, obvykle po dobu pěti až sedmi let, poté se rozhodují zda se přiblíží k srdci Země nikoho či se vrátí zpět. Nejde o jednu malou pevnost, ale o řetězec hlídkovým budov, které jsou napojené k té hlavní a střeží oblasti narušené starými ranami světa a tenkými hranicemi mezi Vel Dōranem a přízraky z Netheru. Starají se o dodávky jídla pro další Pevnosti. Boj přímo je na tomto místě vzácný, ale psychická zátěž je vysoká a trvalá. Jezdcům se zde zdají stejné sny, draci jsou neklidní, čas zde plyne jinak a vzduch je dusivě těžký. Horthan Verne odděluje ty, kteří službu jako dračí jezdci přežili, od těch, kteří ji skutečně unesou jako svůj osud.
TEXTY SE PŘIPRAVUJÍ
Magie jezdců a propojení s drakem
Propůjčená síla dračího dechu - Dra’Korrin
Magie draků je nejstarší a nejmocnější formou magie v dějinách Vel Dōranu vůbec. Pochází z dob, kdy první draci vládli světu a jejich dech utvářel kontinenty i nebesa. Každý drak má ve svém těle {Dračí kámen}, krystalické srdce, jejich druhý orgán, který uchovává čistou esenci magie. Tento kámen je zdrojem jejich síly, dechu i elementu, kterému vládnou. Jeho barva i tvar se liší podle stáří a původu draka. Od rudých jader ohnivých Veldare, až po světélkující tyrkysové kameny bouřkových draků.
Draci ovládají magii přirozeně, bez kouzelných kruhů, gest či slov. Jejich síla vychází z podstaty bytí. Oheň, led, jed, vítr, blesk, kyselina či stín, každý druh draka nese jinou magickou esenci. Jezdec dokáže skrze toto pouto provádět kouzla, která by pro obyčejné smrtelníky byla nemožná. Jako například přivolat bouři, seslat ohnivý vír, vyvolat kyselinový déšť či vytvořit magické štíty, které obalí draka i další jezdce. Drak na oplátku čerpá z lidské Mātry a pouta s jezdcem rovnováhu, tedy lidský klid a vůli, která brání bestii v drakovi, aby jeho síla přerostla v běsnění.
Když však drak uzavře pouto s obdařeným, stane se z magie síla sdílená. Jezdec přijímá část dračí energie skrze spojení jejich duše, které propojuje jejich srdce i mysl. Tento druh magie je však nebezpečný. Pokud je pouto narušeno nebo se jeden z dvojice odvrátí, může dojít u člověka k přepětí. Dračí magie svou mocí přemůže fyzickou schránku obdařeného. Energie se obrátí proti němu, jeho duše se spálí, mysl zhroutí a tělo se rozpadne. Proto je v Tvrzi každé spojení pečlivě sledováno a každý obdařený se učí ukotvit svou magii a upevnit spojení s drakem.
Jednotlivé schopnosti které propůjčují draci budou sepsané brzy!
Propojení draci
%20(25).png)
Vēldlathii
Sūlāthūn
2. kategorie, velikost 9 metrů, rozpětí křídel 19 metrů
.png)
Vēldthūrin
Arnessē
Kategorie, velikost, rozpětí
%20(15).png)
Vēldārvēn
Zorlthȳrak
3. kategorie, velikost 19 metrů, rozpětí křídel 43 metrů
%20(11).png)
Vēldthūrin
Aleesite
Kategorie, velikost, rozpětí
%20(26).png)
Vēldūris
Saoīrse
2. kategorie, velikost 15 metrů, rozpětí křídel 30 metrů
Vēldhūnaii
...
Kategorie, velikost, rozpětí
%20(24).png)
Vēldhūnaii
Sa'khān
Kategorie, velikost, rozpětí
Vēldāraii
.....
Kategorie, velikost, rozpětí