Náboženství a Folklór | Lovci Fialek {TRPG}

Víra na kontinentu Vel Dōran je hluboce zakořeněna v pozorování přírody a ve snaze porozumět jejím nevyzpytatelným silám. Od nepaměti lidé vzhlíželi k horám, bouřím, lesům a mořím jako k něčemu většímu, co ovlivňuje jejich životy. Každý mrak na obloze, každý záblesk blesku, každá změna ročních období byla interpretována jako znamení od mocností, které lidská mysl nikdy plně nepochopila, ale cítila jejich přítomnost. Tak vznikaly první víry – jako snaha o vysvětlení nevysvětlitelného a jako touha najít pořádek v chaosu. Ale náboženství na Vel Dōranu není jen oslavou přírodních sil. Postupem času se do panteonu víry začaly vkrádat lidské příběhy. Osudy výjimečných jedinců – mocných čarodějů, neohrožených válečníků, moudrých učenců – se mísily s legendami a získávaly téměř božský rozměr. Příběhy těchto lidí, kteří se vymykali běžnému životu, se předávaly z generace na generaci a postupně přerůstaly v mýty. Každé náboženství má své vlastní příběhy a pravidla, ale všechny sdílejí společnou touhu smrtelníků najít smysl a harmonii ve světě, který je větší než oni sami.

Úvod do náboženství, víry & tradic

Velká Tkalkyně

Prvotní princip stvoření, osudu a bytí

Nāwā, také známá jako Velká Tkalkyně, či Nāwā el’Thera, což v překladu z elfích úst znamená: „Ta, která tká dech“, představuje ve světě Vel Dōranu jednu z nejvyšších kosmologických entit. Nejde však o bohyni v tradičním antropomorfním pojetí, jaké zná lidská víra, nýbrž o prvotní sílu existence samotné, princip, který předchází bohům, víře i vědomému uctívání. Velká Tkalkyně zosobňuje stvoření, řád a osud, nikoli jako soudce či vládce, ale jako mechanismus bytí, jenž splétá vše živé i mrtvé do jediné kontinuální struktury, v elfských spisech označované například vše možné vysvětlit jako Tkaninu bytí, tedy jakýsi božský záměr. Podle nejstarších dochovaných pramenů byla Nāwā první a jedinou silou, která po pádu Starých bohů dokázala zachovat rovnováhu světa a zabránit jeho úplnému rozpadu.

Nāwā se v žádném známém období světa nezjevovala pravidelně a většina učených kruhů se shoduje, že se nezjevuje spíše nikdy než zřídka. Její existence je odvozována nikoli z přímých záznamů, ale z následků lidské, trpasličí, elfí či dračí činnosti.

Legendy lesních i měsíčních elfů ji popisují jako bytost tvořenou průsvitným hedvábím, světlem a proudy energie, jejichž pohyb připomíná tkací rám vesmíru. Její podoba není stálá, někdy je popisována jako ženská bytost, jindy beztvará, ba dokonce zcela neviditelná. Její oči jsou v mýtech nazývány Okna osudu: kdo by do nich pohlédl, nespatří jen minulost, ale i nevyhnutelný konec své cesty. V lidském pojetí je jejím nejčastějším symbolem zlacený vřetének, stočený do spirály či uzavřeného kruhu. Učenější školy však upozorňují, že tento symbol je pouze zjednodušeným lidským pokusem uchopit něco, co nelze plně pojmenovat ani vysvětlit, tedy samotnou energii, všehopřítomnost, princip, který lze pouze cítit. Draci pro Nāwu užívají jiné označení: Vše-matka. Podle dračích prastarých pamětí to byla právě ona, kdo dal první dech prvotním drakům, včetně Velké Dorany a dalších bytostí, které stály u zrodu světa.

Hlavním rysem Vel Dōranu je fakt, že většina lidské populace ve Velkou Tkalkyni a jedno základní náboženství ani nevěří. Neexistují žádné chrámy, svatyně ani organizované kulty zasvěcené Stvořitelce. Neexistuje ani kodifikovaná víra, dogma či církevní struktura, která by její existenci systematicky uctívala. Důvod je prostý a hluboce zakořeněný v lidském chápání světa. Nāwā tedy není bytostí, která by odpovídala na modlitby, trestala hříchy či slibovala posmrtnou odměnu. Je prvotním záměrem života, nikoli jeho aktivním správcem. Lidé tak její existenci vnímají spíše jako abstraktní princip, než jako samotný objekt víry. Přesto lze z lidských i elfských úst čas od času zaslechnout prosby typu:

„Ať tě provází Velká Tkalkyně.“
nebo
„Nechť ti požehná Nāwā.“

Tyto fráze však nejsou výrazem skutečné víry, ale spíše pozůstatkem dávné paměti světa, instinktivního vědomí, že nad smrtelnou existencí stojí něco, co přesahuje bohy, krále i zákony. Lidé se k Nāwě neobracejí jako k bohyni, ale jako k tichému svědkovi bytí, jehož přízeň nelze získat, pouze neztratit.

Menší Víra

Navzdory tomu, že ve světě Vel Dōran neexistuje jednotná, všeprostupující víra v pravém slova smyslu, nelze tvrdit, že by svět byl duchovně prázdný. Naopak místo jedné dominantní kosmologie se v průběhu věků zformovaly desítky menších, lokálních vír, které vznikaly přirozeně, často jako reakce na konkrétní krajinu, historickou událost či přítomnost výjimečné osoby. Tyto víry nebývají univerzální, jejich dosah je omezený a málokdy přesahují hranice provincie či národa. Lidé i jiné rasy si v nich nehledají původ všeho bytí, nýbrž vysvětlení každodenního chaosu, který je obklopuje. Víra zde není nástrojem spásy, ale spíše praktickým rámcem, jak porozumět neštěstí, náhodě či zázraku.