%20(1).png)
.png){kind=logo}
.png)
%20(2)%20(1).png)
.png)
%20(1).png){kind=small}
O Měsíčních Elfech
Podrobnější popis této specifické rasy
Lunariānci patří k nejstarším národům světa Vel Dōranu, samozřejmě hned po dracích. Jejich jedinou nynější domovinou je nehostinná oblast Ledové Archy. Měsíční elfové jsou kočovníci, kteří putují z jednoho místa na druhé a málokdy se usazují natrvalo. Jejich společenství tvoří skupiny zvané Asca:„Rodina“, čítající od 8 do 30 členů. Tyto skupiny nejsou nutně svázány pokrevním poutem, avšak poutem důvěry a sdíleného života v drsných podmínkách. Každá Asca stojí na trojici pilířů, které udržují rovnováhu.
Vůdce neboli, Alvōr, je zodpovědný za vedení cesty, rozdělení úkolů a ochranu skupiny. Alvōr rozhoduje v časech nebezpečí, určuje směr putování a nese odpovědnost za životy všech členů skupiny. Jeho autorita je odvozena od schopností, musí být silný, rozhodný, ale také spravedlivý. Průvodce stařešina, Nerūn, je pamětí a hlasem moudrosti. Uchovává příběhy předků, zná staré cesty a posvátná místa, radí vůdci a dohlíží, aby se putování neslo v rovnováze s tradicí. Nerūn je mostem mezi minulostí a přítomností, ten, kdo připomíná, že Asca není jen skupina lidí, ale článek v dlouhém řetězu rodu. Taktéž schvaluje nové členy či dává povolení ke svatbám. Šaman, Tāeren je duchovním jádrem Ascy. Přináší požehnání, vede rituály, rozmlouvá s duchy a ochraňuje putující rodinu před zlými silami. Jeho úkolem je naslouchat znamením měsíce, hvězd a zvířecích totemů. Zajišťuje, aby Asca nebyla pouze společenstvím přežití, ale i společenstvím duší. Šaman na sklonku svého života si vybere svého nástupce a jeho následně zasvětí do tajů skutečné magie měsíčních elfů. Mezi všemi členy Ascy je nejvzácnější a nejobdivovanější pozicí řezbář kostí, neboli "Kaūrthir". Mistr, který dokáže z paroží, kostí a zubů vytvořit nástroje, amulety a posvátné předměty. Takových je mezi Měsíčními elfy pramálo, a proto je každý z nich vážen jako dar bohů. Řezbáři kostí věří, že v každé kosti zůstává ozvěna života, který ji nesl a že jejich prací je tuto ozvěnu „probudit“ a dát jí nový smysl. Jejich dlaně vytvářejí nejen zbraně a šperky, ale i rodové totemy, které chrání Ascu před zlými silami. Většinou se rodí jen jeden řezbář na několik generací, a proto bývá považován téměř za posvátného, stojí na samotné pozici mezi šamanem a členem skupiny, s jednou nohou v říši lidí a druhou ve světě duchů. Jejich kultura stojí na šamanismu a totemismu. Každý rod má svého zvířecího ochránce, který je pro ně posvátný a nesmí být nikdy zabit. Víra Lunariānců se opírá o dualistickou kosmologii, kde světlo a stín, měsíc a sníh, život a smrt stojí v neustálé rovnováze.
Národ Laōtai [čti: Laotajů]
„Stopy saní ve sněhu mizí, ale stopy rodu zůstávají navždy.“
Laōtaiové jsou pastýři větrných plání, strážci stád a ochránci posvátného severského soba Yahaku, jenž jim dává potravu, teplo i cestu přes nekonečné pustiny. Jejich život je pevně spjat s rytmem stáda, s přesuny mezi nezamrzlými pastvinami, se zpěvem rolniček na nartách a s tichým duněním kopyt sobů pod ledovým nebem. Laōtaiové věří, že Yahaku je jejich pradávný ochránce, a proto je nikdy nezabíjejí bez posvátného obřadu. Jejich dovednosti jsou jiné než u Nōirů, místo loveckého běhu s vlkem ovládají dlouhé přesuny se saněmi a jejich síla spočívá v trpělivosti a vytrvalosti. Chovají nejen soby, ale i horské kozy, z jejichž srsti tkají oděvy a přikrývky. Laōtaiští elfové jsou také vynikající řemeslníci, umí z kostí a paroží tvořit amulety, saně i hudební nástroje, jejichž tóny zní jako šumění polární záře.
V jejich duši je více ticha než v srdci Nōirů, více rozjímání než pouhého lovu. A přestože působí mírně, jejich houževnatost je nezlomná, žádná vánice ani hladomor je nezlomí, neboť v sobě nosí sílu celého stáda, které kráčí jejich stopami.
Národ Nōirů [čti: Nojrů]
„Vlčí stíny na sněhu, dech lovce vánkem ztuhlý.“
Nōirové, synové a dcery severních lovišť, jsou pro otrokáře národem nezkrotných kořistí a ztělesněním zimní houževnatosti. Putují tundrou v malých loveckých družinách, vedených instinktem, jako by jim v žilách kolovala krev samotných vlků, které uctívají. Severský vlk je jejich posvátný průvodce, jejich totem i v dospělosti jejich stínem. Zatímco jiné národy zůstávají pěšky spjati se zemí, Nōirové se vznesli na hřbetech vlčích smeček, které si ochočili a s nimiž tvoří nerozlučnou symbiózu. Jejich oči jsou bystré jako hvězdy na noční obloze a jejich střelba z luku je přesná i v nejprudší vánici. Žijí z lovu, masa a kožešin, znají tajemství oštěpů, vrhacích kostěných nožů i luků. Nōirský elf je vždy připraven čelit zimě i nepříteli, ať už s mečem v ruce nebo jen pěstmi.
Tradice & Hodnoty
Měsíční elfové jsou národem, jehož kultura je pevně spjata s cykly noci a uctíváním předků a řádu světa. Jejich zvyky a hodnoty odrážejí víru, že život je pouze putováním mezi hvězdami a že každý krok je součástí širšího řádu, na nějž dohlíží dračí bohové. Měsíční elfové kladou velký důraz na ctnost, rodinu a úctu k předkům. Jejich hodnoty lze shrnout do několika základních principů.
Jako je rovnováha, kdy život je vnímán jako kruh, který musí být v souladu s přírodou a řádem. Úcta, nejen k živým, ale i k mrtvým a k samotné půdě, která živí i přijímá. Pokora, moc magie a přírody není samozřejmostí, ale darem, který lze kdykoliv ztratit. Stejně tak i pokora ke smrti či dračím strážcům je velice důležitá pro jejich společnost. Rod, rodinné svazky jsou pilířem společnosti, jejich oslabení je považováno za oslabení celého národa. Tradice Měsíčních elfů jsou mostem mezi životem a smrtí, mezi rodinou a přírodou, mezi světem lidí a světem předků. Každý zvyk, dar či obřad připomíná, že elf nikdy nekráčí sám, vždy je obklopen dušemi těch, kteří ho vedli, a těmi, kteří přijdou po něm.
Svatba a rodinné svazky
Sňatek mezi Měsíčními elfy je nejen osobním svazkem, ale i posvátnou dohodou mezi dvěma rody. Tradičně je sjednáván po dohodě mezi ženichem a rodinou nevěsty, avšak samotná nevěsta má vždy právo ženicha odmítnout, pokud se jí nezamlouvá. Ženich je povinen zaplatit výkupné zvané Estah. To může mít podobu domácích zvířat, kožešin nebo jiných cenností, které posílí hospodářství rodiny nevěsty. Na oplátku nevěsta přináší do domu ženicha dar zvaný Hatem, zpravidla drobnost, která symbolizuje nový začátek a spojení dvou rodů. Přestože se očekává, že oba partneři náleží ke stejnému národu či skupině, existují výjimky, kdy se partner rozhodne přejmout zvyky a tradice toho druhého. Takové svazky bývají vzácné a často jsou považovány za znamení, že se hvězdy samy rozhodly spojit dva různé osudy.
Pohřební rituály a víra v posmrtný život
Smrt je pro Měsíční elfy okamžikem návratu k hvězdám. Pohřeb je prováděn co nejdříve po úmrtí, neboť tělo je vnímáno jen jako nádoba, která již svou úlohu splnila. Způsob pohřbu závisí na prostředí. Mrtví mohou být pohřbeni pod kameny, aby země jejich ostatky ochránila. Často jsou však také zabalení do kožešin a uloženi do sněhu, aby příroda sama rozhodla o jejich návratu do svého cyklu. Představy o posmrtném životě nejsou jednotné, ale většina elfů věří, že duše zesnulých vstupuje do světa předků, místa, kde neexistuje nemoc, stáří ani hlad, a kde se duše setkává s těmi, kteří šli před ní.
Rituály Měsíčních elfů
Rituály jsou nedílnou součástí kultury měsíčních elfů a představují most mezi jejich každodenním životem a silami oblohy. Každý z nich je spojen s měsíčním cyklem a odráží jejich víru a způsob života. Tyto rituály mají posílit pouto s přírodou, přinést ochranu, očistu či moc a zajišťují, že magie elfů nikdy nepohasne.
Nejvýznamnější a nejsilnější obřad lunární magie je Rituál úplňku, který se koná při každém úplňku. Jeho účelem je získání moci, ochrany a požehnání předků. Elfové se shromažďují na posvátných místech v Ledové arše, často na vyvýšeninách, kde je měsíc jasně viditelný, nebo u posvátných jezer, jejichž hladina odráží jeho světlo. Každý účastník přináší svůj měsíční amulet či jiný symbolický předmět, který během rituálu přijímá požehnání. Obřad zahrnuje zpěvy, tance a recitace starých modliteb, předávaných z generace na generaci. Na závěr je přinášena obětina, čerstvé plody, květiny nebo drobná zvířata, která se odevzdává zemi jako projev vděčnosti. Tento rituál je považován za okamžik, kdy je magie elfů nejsilnější, a proto se během něj často rodí nová kouzla a prorokují budoucí události. Také je to velká slavnost, kdy se k rituálu mohou přidat všichni měsíční elfové z různých částí archy.
Rituál Novolunní, se koná na začátku nového měsíčního cyklu, v době, kdy je měsíc neviditelný. Tento rituál symbolizuje očištění a nový začátek. Elfové provádějí rituální koupele v měsíčních pramenech, aby smyli tíhu minulého cyklu. Meditace pod širým nebem pomáhá očistit mysl a připravit ji na nadcházející výzvy. V této době se elfové vyhýbají těžké magii, neboť věří, že moc měsíce také spí. Místo toho se soustředí na regeneraci, introspekci a obnovu jejich komunity. Novoluní je považováno za čas klidu a znovuzrození, chvíle, kdy i nejstarší šamani mlčí, aby vyslechli šepot země.
Rituál Ochrany. Tento rituál se provádí v okamžicích ohrožení, ať už před bitvou, při nebezpečné cestě nebo když je třeba ochránit Ascu. Elfští šamani vytvářejí ochranné kruhy z kamenů v okolí jejich tábořiště, uvnitř nichž se provádí zaklínadla. Proto je na cestách zmrzlou krajinou možné nalézt tyto sestavené kamenné kruhy, které občas slouží i jako ukazatelé cesty. Často se při tomto rituálu používají měsíční amulety a vyryté symboly, které posilují účinnost kouzla. Záměrem rituálu je odvrátit zlo, přivolat pomoc předků a požehnání světa. Rituál Ochrany je považován za jeden z nejstarších obřadů a podle legend dokáže odvrátit i temné bytosti, které přicházejí ze stínů.
Lunární magie
Cesta ticha, paměti a měsíčního světla
Měsíční elfové jsou bytosti spojené s nocí a jejichž duše jsou od pradávna spjaty se stříbrným světlem Luny. Jejich magie je jedinečná, protože nepramení z klasických lidských škol kouzel, ale z rytmu oblohy, cyklů měsíce a spojení s dušemi předků. V každém rituálu, v každém tichém zpěvu, v každém záblesku měsíční záře proudí jejich síla. Magie Měsíčních elfů, známá jako Lunární magie, je jedním z nejstarších, nejneprostudovanějších a nejmystičtějších umění ve světě Vel Dōranu. Není to škola kouzel, kterou lze vyučovat jako Arkanologii nebo zažehnutí jejich prvotní jiskry, jako to známe u Rudých elfů. Tato magie je to cesta, stav duše, mysli, harmonie s cykly noci a hluboké spojení s Lunou, jejíž světlo sestupuje na zem prostřednictvím měsíčních paprsků a posiluje tyto nejstarší elfy. Měsíční elfové věří, že jejich druh magie je tichým dechem světa, který se probouzí pouze tehdy, když jejich mysl ustane v neklidu a jejich srdce se otevře noční obloze a přirozenému koloběhu života.
Alūnar, aneb rituální soustředění
Základní kámen Lunární magie je pojem: Alūnar, to ovšem není kouzlo ani obřad, je to duševní stav, kterého měsíční elf dosahuje skrze meditaci, zpěv a tiché zaříkávání. V Alūnaru se mysl očišťuje od hluku a tělo se stává kanálem měsíční síly. Tento stav může trvat od několika desítek minut až po dlouhé hodiny, během nichž Šaman setrvává v nehybném soustředění, dokud skrze něj nezačne proudit magie vázaná na aktuální fázi měsíce a on pomocí toho může vytvořit kouzlo a požádat zemi o pomoc, která se pod jeho příkazem může a nemusí podvolit. Jen málo smrtelníků dokáže Alūnar napodobit, proto se oficiálně Lunární magie ani nestuduje, pouze okrajové pojmy. Pro Měsíční elfy je darem, který považují za své dědictví, proto se o jejich druhu magična stále nic moc neví.
Jak Alūnar probíhá? Základem je meditace a zpěv, šaman usedá v kruhu kamenů či pod otevřenou oblohou, na místě kde cítí proudy magie a kde tiché zaříkávání uvádí jeho mysl do stavu, kdy zaniká vnější svět.
Nastává ticho a soustředění, kdy zvuk srdce a dech splývají s rytmem noční oblohy, dokud se vědomí neotevře proudu měsíční energie. Poté nastává příliv magie, v tu chvíli se tělo stává mostem mezi měsícem a zemí. Elf necítí tíhu času, jen pomalý tep světa, který na jeho prosby může odpovědět. Ovšem jen málokdo vydrží udržet Alūnar tak dlouho, aby skrze něj mohl proudit moc skutečně velkého kouzla celou noc, vždy takové soustředění měsíčního elfa vyčerpává i na několik dní poté, kdy musí odpočívat a vnitřní energii musí obnovit, pokud tedy nevyužívá k drobnějším kouzlům {měsíční opály}.
Alūnar není o přesných zaklínadlech, ale o prosby přírodě, která se rozhodne, zda vyhoví. Elf může požádat, aby se řeka zvedla a vylila z břehů, aby vytvořila novou cestu, zatopila nepřítele nebo očistila půdu od nečistot. Prosbou k obloze může přivolat vítr, déšť či hromy. Za bouře jsou kouzla nejsilnější, neboť hromy jsou považovány za hlasem předků. V zimních nocích lze skrze Alūnar poprosit o sněžení, které pohltí stopu, či o mráz, jenž spoutá kroky nepřítele. Ovšem celkově se sněžení v elfské kultuře bere jako požehnání předků. Pomocí měsíčního světla léčit zranění. A nakonec je úplné mistrovství a to je Měsíční Plamen, velmi vzácný a nebezpečný projev Alūnaru. Nejde o běžný oheň, ale o světelný žár, světle modrý plamen, který dokáže zahnat temné bytosti nebo očistit duši. Tento čin však úplně měsíčního elfa vyčerpá a následně odpadne do hlubokého spánku.
Omezení Alūnaru, jsou stejně tak významná jako jeho síla. Během novoluní je lunární magie téměř neúčinná, neboť Měsíční elfové věří, že v těchto nocích jejich síla spí, připravuje se a svět zůstává bez doteku. Ani v dobách silného svitu však není výsledek nikdy jistý, příroda je svéhlavá a nemusí na prosby odpovědět, i když šaman setrvává celé hodiny v hlubokém soustředění. Samotný Alūnar navíc stojí elfovu mysl i tělo veliké úsilí. Dlouhé ponoření do tohoto stavu může způsobit vyčerpání a silnou fyzickou slabost, mdloby, blouznění a v krajních případech dokonce i smrt, pokud se šaman příliš dlouho pohybuje „na hraně světla a tmy“. Alūnar je dar a břemeno zároveň. V jeho tichu spočívá moc pohnout řekami a nechat zemi promluvit, ale i nebezpečí, že příroda a svět k nim zůstane hluchý. Proto Měsíční elfové tvrdí:
„My neslyšíme přírodu, to ona slyší nás, ale odpoví jen tehdy, když se jí zlíbí.“
Ashālānthei, pomoc Starších
Ashālānthei je jedním z nejvzácnějších a nejnebezpečnějších odvětví Lunární magie, opředeným tajemstvím, které ovládá jen hrstka vyvolených šamanů zvaných Řezbáři kostí. Pro Měsíční elfy je tato cesta nejen projevem magie, ale především náboženským úkonem a posvátným rozhovorem s dušemi těch, kteří kráčeli světem před nimi. Lidské životy se mění v kamenné knihy, u elfů je to však jiné. Duše předků podle víry elfů nepohasínají, nýbrž zůstávají přítomné ve hvězdách a v tichu noční oblohy. Ashālānthei otevírá bránu mezi živými a mrtvými, dovoluje navázat spojení s dávnou pamětí rodu a přivést její ozvěnu zpět do světa. Obřad začíná zpěvy a rytmickým šepotem, které mají uklidnit mysl a naladit ji na ozvěnu hvězd. Oběť je nevyhnutelná, může to být krev z vlastní ruky, vyřčený dech modlitby nebo kus vlastního času života, jenž se již nikdy nevrátí. Každý Tāeren ví, že Ashālānthei není nikdy zadarmo. Pokud však spojení uspěje, duše předků mohou propůjčit svou moudrost, sílu či dokonce úlomek dávných kouzel, která už v dnešním světě nikdo nezná. Někdy se zjevují v podobě hlasu, jindy jako vznášející modrá koule a světelný záblesk.
Vzácně se stane, že šaman získá dočasného průvodce, skoro nehmotného ducha, který kráčí po jeho boku, dokud není obřad ukončen. Pokud by například řezbář využil ještě talisman z kostí, mohl by předat duši dostatek síly na zhmotnění alespoň po nějakou dobu, například dokud nevyjde slunce a neusne měsíc. Ashālānthei je však cestou, která se jen zřídkakdy předává. Neexistují žádné knihy ani písemná učení, jen šeptané příběhy a útržky zkušeností mezi šamany v rozdílných Ascách. Mnozí mladší elfové se této magii vyhýbají, neboť věří, že přílišné svazování duší s minulostí brání jejich vlastním krokům vpřed. Přesto je každý učený Tāeren či řezbář kostí, jenž ovládá Ashālānthei, ctěn jako posel mezi světy. Někdo, kdo nese hlas pradávných a dokáže jej přenést do přítomnosti. Ashālānthei je připomínkou, že paměť mrtvých má cenu živých a že každý krok v temnotě noci může stát víc než jen slova.
Měsíční kameny, zvané také Ledové opály, jsou posvátnými kameny Měsíčních elfů. Lze je nalézt pouze v hlubokých sněžných kráterech Ledové archy, kde po tisíciletí rostly v chladu a tichu pod dohledem lunárního světla. Jejich největší zvláštností je schopnost nasávat paprsky měsíce a uchovávat je uvnitř sebe, jako by šlo o drobné magické baterie. Když jsou vystaveny svitu úplňku, jejich povrch se rozzáří jemnou modro-stříbrnou září, která připomíná odlesk ledu pod hvězdami. Tato nasátá energie se stává zdrojem moci, k níž mohou elfové sáhnout i během dne, kdy je lunární magie jinak slabá. Měsíční kámen pak umožňuje seslat malé kouzlo, jež by jinak bez přímého měsíčního světla nebylo možné. Jakmile je však energie z kamene vyčerpána, opál pohasne a zůstane jen chladným kouskem hezkého minerálu. Aby se znovu probudil, je nutné jej vystavit dalšímu svitu měsíce, nejlépe při úplňku, jenž dokáže kámen znovu „nakrmit“ jeho světelnou mocí.
Měsíční opály jsou pro šamany neocenitelnými pomocníky, neboť jim umožňují uchovávat část lunární síly a používat ji v době, kdy je magie slabá či nepřístupná. Jsou však také součástí posvátných tradic.
Od pradávna mezi Měsíčními elfy koluje zvyk, že nově narozenému dítěti je vložen do kolébky jeho první měsíční kámen. Tento dar má symbolizovat požehnání, ochranu rodu a spojení s pradávným dědictvím. Takový kámen pak často provází elfa po celý jeho dlouhý život jako amulet, jako součást rodinného talismanu či jako šperk. Proto se říká, že Měsíční opál není nikdy jen kamenem, ale otiskem duše, která jej vlastní.
Ledové opály, měsíční kameny
Rohy Měsíčních elfů patří k nejvzácnějším a zároveň nejvíce nebezpečně vyhledávaným částem jejich těla. Nejsou pouhou ozdobou či znakem rodu, představují živé kanály, skrze které proudí jejich vnitřní magie. Právě díky rohům dokáží elfové navázat spojení s měsíčními cykly, soustředit Alūnar a využívat sílu lunární magie. Bez rohů je elf sice stále bytostí obdařenou půvabem a dlouhověkostí, avšak jeho schopnost vládnout magii je buď výrazně oslabena, nebo zcela ztracena, dokud mu rohy opět nedorostou do dostatečné velikosti a to může trvat i několik desítek let. Z tohoto důvodu byli Měsíční elfové po staletí vystaveni krutému zotročování a lovům, neboť jejich rohy se staly žádaným artiklem na černých trzích i v říších, kde magie vládne nad životem i smrtí.
Odříznutý roh si i po odloučení od těla uchovává zbytkovou sílu, která v něm přetrvává díky lunární energii. Tyto rohy se poté prodávají za dost vysokou cenu, jako magické artefakty, schopné uvolňovat magii. Nejčastěji se využívají jako komponenty do amuletů a rituálních nástrojů. Mohou sloužit k zesílení kouzla, zvláště pokud je jejich uživatel zkušený mág.
Ačkoliv se silou nikdy nevyrovnají dračím kamenům, pro seslání mocného kouzla nebo udržení dlouhého rituálu jsou vysoce ceněné. Legenda praví, že elf, jemuž byly rohy násilně odebrány, je odsouzen k věčnému tichu a už nikdy neuslyší šepot předků, ani nezakusí stav Alūnaru v jeho plné síle.
Rohy měsíčních elfů jako zdroj magie
Kaūrthirské talismany představují jedny z nejposvátnějších artefaktů Měsíčních elfů. Vznikají pouze z rukou Kaūrthirů, tedy řezbářů kostí, kteří věří, že v každé kosti přetrvává ozvěna života, který ji kdysi nesl. Jejich práce není pouze řemeslem, ale duchovním obřadem, neboť skrze pečlivě vyřezaný tvar dávají kosti nový význam a probouzejí v ní paměť. Mnozí elfové žijí v hlubokém spojení se svými duchovními zvířaty, vlky, soby či jinými tvory, kteří je provázejí v životě i v magii. Když takový společník zemře přirozenou smrtí, jeho kosti se stávají posvátným dědictvím. Řezbář z nich může vytvořit talisman, například podobu vlčí hlavy, sovích křídel nebo sobího paroží. Tento talisman uchovává ozvěnu duše zvířete a dovoluje elfovi se s ním znovu spojit. V okamžicích největší nouze může elf svého druha poprosit o pomoc a duch zvířete se na krátký okamžik vrátí do světa živých, aby ochránil svého pána. Takové projevy jsou vzácné a nikdy netrvají dlouho. Říká se, že duch se zdrží jen tak dlouho, dokud svítí v duši elfa skutečná víra a jejich emocionální spojení bylo velice silné.
A tak se Kaūrthirské talismany nepovažují za běžné magické nástroje, ale za posvátné mosty mezi světy.
Ovšem v rukou obyčejných lidí, nemají žádnou moc. Vždy jsou určené pro jednoho elfa. Říká se, že talisman nelze nikdy koupit ani ukrást, což ovšem není pravda, jen jeho pravou moc získá pouze ten, komu byl řezbářem předán z upřímného přesvědčení. Jinak zůstane jen prázdným kusem kosti bez hlasu. Každý talisman je jedinečný a jeho síla vychází nejen z kosti samotného tvora, ale i z ruky řezbáře, který jej tvoří. Kaūrthirové jsou proto mezi Měsíčními elfy vysoce váženi, jejich dílo není jen uměním, ale i službou předkům a duchům přírody.