Familiáři | Lovci Fialek

o Familiárech

— Z knihy Magicō Familiēro sepsanou vyvolávačem Athēronem Royem, 1302 rūnā.

Přestože většina lidí považuje familiáry jednoduše za magická zvířata, skutečnost je mnohem složitější. Familiáři tvoří nesmírně rozmanitou skupinu bytostí, jejichž původ sahá daleko za hranice běžného světa který známe. Někteří se rodí stejně jako obyčejná zvířata a až později v životě naleznou svého budoucího čaroděje a teprve se skutečným Familiárem stanou.

Jiní pocházejí z míst, o kterých většina magických učenců pouze spekuluje, z astrálních sfér, jako je jakási říše snů nebo z prastarých magických proudů, které lehce prostupují se samotným Vel Dōranem. Není výjimkou, že dva familiáři stejného druhu disponují zcela odlišnými schopnostmi. Zatímco jedna sova může být schopna vidět proudění magie a odhalovat iluze, jiná může svému pánovi umožnit nahlížet skrze její oči na vzdálenost mnoha kilometrů. Každé pouto je jedinečné a stejně jedinečný bývá i samotný familiár.

Mnozí čarodějové navíc věří, že familiár se nerodí hotový. Stejně jako se vyvíjí jeho pán, roste i on. Některé schopnosti se projeví až po mnoha letech společného života, jiné vzniknou jako důsledek silného citového pouta nebo výjimečných událostí. Existují příběhy o obyčejných liškách, které se po desetiletích po boku mocných mágů po své smrti a následném vyvoláním, proměnily v bytosti schopné vstupovat do snů. Jiní familiáři získali schopnost cestovat mezi stíny, přenášet zaklínadla nebo chránit svého pána před silami, kterým by sami čarodějové nedokázali čelit.

Právě proto bývá mezi učenci rozšířené rčení, že familiár není pouhým společníkem, ale druhou cestou čarodějovy duše. Každý z nich kráčí vlastním osudem a společně se svým pánem vytváří pouto, které se během života neustále mění a prohlubuje. Také je všeobecně známo že si čaroděj svého budoucího familiára nevybírá, to familiár si vybírá čaroděje. A opravdu, ve většině případů si familiár vybere jeho. Mnozí mladí adepti magie stráví celé roky studiem a zkoušením vyvolat svého budoucího průvodce. Někteří naleznou svého familiára až během cest. Existují ale dokonce případy, kdy si familiár vybral svého pána ještě v dětství na příkaz předchozího pána, kdy se většinou jednalo o zesnulé rodiče a po léta jej z dálky pozoroval, než nadešel správný okamžik, ovšem tyto případy jsou velice raritní. Přesto lze většinu známých familiárů rozdělit do několika hlavních skupin podle jejich původu, přirozenosti a schopností, které svému čaroději propůjčují.

vyvolání Familiára

Mezi lidmi panuje rozšířená představa, že čaroděj jednoduše nakreslí magický kruh, pronese několik slov a během okamžiku si přivolá věrného společníka. Skutečnost je však mnohem složitější. Familiár není služebník ani bytost zotročená magií. Je to tvor, který se musí dobrovolně rozhodnout odpovědět na volání a stvrdit pouto, krví čaroděje kterou pozře. Právě proto mnoho pokusů končí neúspěchem a některým mágům trvá celé roky, než naleznou svého prvního skutečného průvodce.

Základy vyvolávání familiárů se vyučují i na čarodějnických školách. Studenti, kteří zvládnou základy práce s magií a dokáží udržet stabilní magický kruh, se v pokročilejších ročnících poprvé pokouší navázat kontakt s budoucím společníkem. Pro mnohé se jedná o jeden z nejdůležitějších okamžiků jejich života. Někteří uspějí během prvního pokusu, jiní čekají celé měsíce a někteří své první spojení naleznou až dávno po dokončení studií.

Samotný rituál začíná vytvořením Familiárního kruhu. Čaroděj následně soustředí svou magii, uklidní mysl a pronese prastaré vyvolávací zaklínadlo:

„Vāreliō Avaris.“

Volně by bylo možné tento výrok přeložit jako:

"Skrze osud/časoprostor/ magii tě volám."

V okamžiku vyslovení zaklínadla, vyšle mág svou magii do okolního světa. Pokud někde existuje bytost, která s jeho duší rezonuje, může na toto volání odpovědět. Někdy se objeví přímo uvnitř kruhu. Jindy vůbec na čarodějovo volání tato bytost neodpoví a magický kruh poté zmizí bez uzavření smlouvy.

Mnoho studentů se domnívá, že získáním prvního familiára se stávají Vyvolávači. To je však omyl. Ve většině magických akademií je první úspěšně navázané pouto považováno pouze za důkaz talentu a schopnosti navázat spojení s jinou bytostí. Skutečný Vyvolávač musí být schopen udržovat několik aktivních pout současně. Za obecně uznávanou hranici je považováno spojení alespoň se třemi familiáry. Teprve tehdy se čaroděj učí koordinovat více společníků najednou, využívat jejich rozdílné dary a vytvářet mezi nimi harmonii. Zkušení Vyvolávači často disponují pěti až sedmi familiáry, přičemž každý zastává jinou úlohu. Jeden slouží jako průzkumník, druhý jako ochránce, třetí podporuje magii a další pomáhá při komunikaci nebo léčení. Právě proto bývá cesta Vyvolávače považována za jednu z nejnáročnějších magických disciplín. Nestačí ovládat vlastní magii. Mág musí porozumět také myslím a povahám svých společníků, naučit se jim důvěřovat a být schopen jednat jako součást většího celku.

Není náhodou, že se tato magická cesta nejčastěji kombinuje s elementární magií. Mnozí Vyvolávači totiž postupem času rozšiřují své schopnosti nejen o familiáry, ale také o přivolávání Elementálů! Zatímco Familiáři představují dlouhodobé spojence svázané poutem duší, Elementálové jsou manifestací samotných přírodních sil. Ovládnutí obou směrů současně bývá považováno za vrchol vyvolávačského umění.

Dary Familiárů

Každý familiár disponuje postupně až dvěma dary, primárním a sekundárním. Ty určují jeho zaměření a schopnosti, které prostřednictvím uzavřeného pouta poskytuje svému čaroději. Familiár tak může být jak bylo již zmíněno například výborným Stopařem a současně mít vlohy Léčitele, zatímco jiný může spojovat schopnosti Zvěda a Iluzionisty.

Počet familiárů, které může čaroděj získat, se odvíjí především od stupně magického umění, jehož dosáhl.. Čarodějný adept již může uzavřít pouto se svým prvním familiárem, aniž by se jeho hlavní magickou specializací muselo stát Vyvolávání. Plnohodnotný Mistr čaroděj, který dokončil své vzdělání a složil příslušné zkoušky, může mít až tři familiáry a věnovat se Vyvolávání jako jednomu ze svých skutečných magických odvětví.

Zvědové

{1–9}

— Sdílení zraku a sluchu, průzkum, odhalování skrytých míst, magických anomálií a nebezpečí. Typičtí jsou ptáci, hmyz a drobní nenápadní tvorové.

Stopaři

{10–18}

— Vyhledávání osob a bytostí podle fyzické i magické stopy. Ti nejsilnější mohou zachytit i několik dní starý magický otisk. Přirozená doména vlků, psovitých a kočkovitých šelem.

Strážci

{19–27}

— Ochrana čaroděje, varování před útokem, bariéry a obrana proti fyzickému i magickému nebezpečí. Často mají výrazně ochranitelskou povahu.

Léčitelé

{28–35}

— Zacelování drobných ran, zmírňování bolesti, rozpoznávání jedů a nemocí nebo předávání vlastní životní energie. Nezastoupí zkušeného léčitele, ale mohou rozhodnout v minutách přežití.

Poslové

{36–43}

— Přenos dopisů, hlasu, obrazů, vzpomínek či jednoduchých telepatických zpráv. Někteří dokáží nést také předem připravené zaklínadlo.

Iluzionisté

{44–51}

— Vytváření klamů, skrývání přítomnosti, změna vnímané podoby a obrana proti cizím iluzím. Častí mezi liškami, kočkami a některými ptáky.

Stínoví

{52–58}

—Práce se stínem, ukrývání, krátké přesuny mezi stíny a u nejsilnějších jedinců dokonce přenesení samotného čaroděje. Sem krásně patří vrána umožňující zmizet v hejnu.

Arkanisté

{59–65}

— Familiáři mimořádně citliví na magii. Vidí magické proudy, pomáhají stabilizovat kouzla, zesilují je a někteří dokáží magii krátkodobě uchovávat.

Rušitelé

{66–70}

— Velmi zajímavá protiváha Arkanistů. Místo zesilování magie ji narušují. Dokáží rozbíjet soustředění, oslabovat aktivní kouzla, narušovat magické kruhy nebo znesnadnit nepříteli seslání dalšího zaklínadla. Jsou vzácní a mezi čaroději dost obávaní.

Astrální

{71–75}

— Bytosti spojené s jinými sférami, sny a nehmotným světem. Mohou vnímat duchy, nahlížet za hranici běžného světa nebo doprovázet vědomí čaroděje během jeho astrálních cest a umožnit mu tak komunikovat s jinou osobou ve snech.

Bojovníci

{76–83}

— Familiáři určení především pro přímý boj. Posilují vlastní tělo i reflexy svého pána, napadají protivníka a mohou s čarodějem bojovat jako sehraná dvojice.

Věštci

{84–88}

— Familiáři se zvláštním vnímáním času, pravděpodobnosti a nebezpečí. Nevidí nutně „budoucnost“ jako hotovou věc, spíše zachycují její možné náznaky. Mohou svého pána varovat před něčím, co se teprve stane, rozpoznat lež nebo vycítit, že určité rozhodnutí povede k nebezpečí.

Strážci mysli

{89–92}

— Specializují se na psychickou a mentální magii. Posilují vůli svého čaroděje, chrání jej před manipulací, strachem, ovládnutím mysli či některými druhy iluzí. Při velmi silném poutu mohou svého pána dokonce „probudit“, pokud jeho vědomí podlehne cizí magii.

Nosiči

{93–95}

— Tito familiáři dokáží ve vlastním těle uchovávat něco, co jim čaroděj svěří. Nemusí jít pouze o magii. Může to být zaklínadlo, vzpomínka, krátká zpráva, magický otisk nebo část energie. Právě mezi nimi vzniká v čarodějném umění pojem „živý svitek“.

Vazači

{96–98}

— Jejich darem je omezování a zadržování. Dokáží magicky připoutat protivníka k místu, zpomalit jeho pohyb, zabránit mu v útěku nebo krátkodobě zadržet ducha či jinou nehmotnou bytost. Silnější Vazači mohou pomáhat čaroději udržovat ochranné pečetě a uzavírat narušené magické kruhy. Nejsou příliš útoční, ale při správném využití dokáží zcela změnit průběh střetu.

Pamětníci

{99–100}

— Velmi ceněný dar mezi učenci. Tito familiáři mají neobyčejnou schopnost uchovávat to, co viděli, slyšeli nebo společně se svým čarodějem zažili. Mohou si přesně zapamatovat tvář, cestu, znak, melodii, stránku knihy nebo průběh určité události a později tuto vzpomínku svému pánovi znovu předat. Nejstarší Pamětníci údajně uchovávají vzpomínky několika generací, zejména pokud familiár po smrti jednoho čaroděje přešel k jeho potomkovi.

Aktuální rok: 1756 rūnā Pro Betu: 1751 rūnā