Nová stránka | Lovci Fialek {TRPG}

Přestože většina lidí považuje familiáry jednoduše za magická zvířata, skutečnost je mnohem složitější. Familiáři tvoří nesmírně rozmanitou skupinu bytostí, jejichž původ sahá daleko za hranice běžného světa který známe. Někteří se rodí stejně jako obyčejná zvířata a až později v životě naleznou svého budoucího čaroděje a teprve se skutečným Familiárem stanou.

Jiní pocházejí z míst, o kterých většina magických učenců pouze spekuluje, z astrálních sfér, jako je jakási říše snů nebo z prastarých magických proudů, které lehce prostupují se samotným Vel Dōranem.

Není výjimkou, že dva familiáři stejného druhu disponují zcela odlišnými schopnostmi. Zatímco jedna sova může být schopna vidět proudění magie a odhalovat iluze, jiná může svému pánovi umožnit nahlížet skrze její oči na vzdálenost mnoha kilometrů. Každé pouto je jedinečné a stejně jedinečný bývá i samotný familiár.

Mnozí čarodějové navíc věří, že familiár se nerodí hotový. Stejně jako se vyvíjí jeho pán, roste i on. Některé schopnosti se projeví až po mnoha letech společného života, jiné vzniknou jako důsledek silného citového pouta nebo výjimečných událostí. Existují příběhy o obyčejných liškách, které se po desetiletích po boku mocných mágů po své smrti a následném vyvoláním, proměnily v bytosti schopné vstupovat do snů. Jiní familiáři získali schopnost cestovat mezi stíny, přenášet zaklínadla nebo chránit svého pána před silami, kterým by sami čarodějové nedokázali čelit.

Právě proto bývá mezi učenci rozšířené rčení, že familiár není pouhým společníkem, ale druhou cestou čarodějovy duše. Každý z nich kráčí vlastním osudem a společně se svým pánem vytváří pouto, které se během života neustále mění a prohlubuje. Také je všeobecně známo že si čaroděj svého budoucího familiára nevybírá, to familiár si vybírá čaroděje. A opravdu, ve většině případů si familiár vybere jeho. Mnozí mladí adepti magie stráví celé roky studiem a zkoušením vyvolat svého budoucího průvodce. Někteří naleznou svého familiára až během cest. Existují ale dokonce případy, kdy si familiár vybral svého pána ještě v dětství na příkaz předchozího pána, kdy se většinou jednalo o zesnulé rodiče a po léta jej z dálky pozoroval, než nadešel správný okamžik, ovšem tyto případy jsou velice raritní. Přesto lze většinu známých familiárů rozdělit do několika hlavních skupin podle jejich původu, přirozenosti a schopností, které svému čaroději propůjčují.

O Familiárech

— Z knihy Magicō Familiēro sepsanou vyvolávačem Athēronem Royem, 1302 rūnā.

Mezi lidmi panuje rozšířená představa, že čaroděj jednoduše nakreslí magický kruh, pronese několik slov a během okamžiku si přivolá věrného společníka. Skutečnost je však mnohem složitější. Familiár není služebník ani bytost zotročená magií. Je to tvor, který se musí rozhodnout odpovědět na volání. Právě proto mnoho pokusů končí neúspěchem a některým mágům trvá celé roky, než naleznou svého prvního skutečného průvodce.

Základy vyvolávání familiárů se vyučují i na čarodějnických školách. Studenti, kteří zvládnou základy práce s magií a dokáží udržet stabilní magický kruh, se v pokročilejších ročnících poprvé pokouší navázat kontakt s budoucím společníkem. Pro mnohé se jedná o jeden z nejdůležitějších okamžiků jejich života. Někteří uspějí během prvního pokusu, jiní čekají celé měsíce a někteří své první spojení naleznou až dávno po dokončení studií.

Samotný rituál začíná vytvořením Familiárního kruhu. Do jeho středu bývá položen prázdný smluvní amulet, který se později stane základem budoucího pouta. Čaroděj následně soustředí svou magii, uklidní mysl a pronese prastaré vyvolávací zaklínadlo:

„Vāreliō Avaris.“

Volně by bylo možné tento výrok přeložit jako:

"Skrze osud/časoprostor/ magii tě volám."

Vyvolání familiára

V okamžiku vyslovení zaklínadla vyšle mág svou magii do okolního světa. Pokud někde existuje bytost, která s jeho duší rezonuje, může na toto volání odpovědět. Někdy se objeví přímo uvnitř kruhu. Jindy vůbec na čarodějovo volání tato bytost neodpoví a magický kruh poté zmizí bez uzavření smlouvy.

Mnoho studentů se domnívá, že získáním prvního familiára se stávají Vyvolávači. To je však omyl. Ve většině magických akademií je první úspěšně navázané pouto považováno pouze za důkaz talentu a schopnosti navázat spojení s jinou bytostí. Skutečný Vyvolávač musí být schopen udržovat několik aktivních pout současně. Za obecně uznávanou hranici je považováno spojení alespoň se třemi familiáry. Teprve tehdy se čaroděj učí koordinovat více společníků najednou, využívat jejich rozdílné schopnosti a vytvářet mezi nimi harmonii. Zkušení Vyvolávači často disponují pěti až sedmi familiáry, přičemž každý zastává jinou úlohu. Jeden slouží jako průzkumník, druhý jako ochránce, třetí podporuje magii a další pomáhá při komunikaci nebo léčení. Právě proto bývá cesta Vyvolávače považována za jednu z nejnáročnějších magických disciplín. Nestačí ovládat vlastní magii. Mág musí porozumět také myslím a povahám svých společníků, naučit se jim důvěřovat a být schopen jednat jako součást většího celku.

Není náhodou, že se tato magická cesta nejčastěji kombinuje s elementární magií. Mnozí Vyvolávači totiž postupem času rozšiřují své schopnosti nejen o familiáry, ale také o přivolávání Elementálů! Zatímco Familiáři představují dlouhodobé spojence svázané poutem duší, Elementálové jsou manifestací samotných přírodních sil. Ovládnutí obou směrů současně bývá považováno za vrchol vyvolávačského umění.

ČLÁNEK SE PŘIPRAVUJE.