Kniha Chutí | Lovci Fialek {TRPG}

Kniha chutí světa

Aneb jak kultura prochází žaludkem

Říká se, že duše národa se pozná podle jeho písní, ale srdce národa se pozná podle jeho stolu. Svět Vel Dōranu je prostřen širokým plátnem chutí a vůní, kde každá provincie má své vlastní dary polí, oáz, lesů i hor. A právě v jejich kuchyni se odráží zvyky, které jsou s nimi spojeny. Jídlo tu není jen otázkou nasycení, ale rituálem, jenž spojuje rodiny, kmeny i celé národy. Nápoj se stává poezií, chléb symbolem domova a omáčka odráží temperament svého lidu.

Nōrdavell a horské oblasti

Nōrdavellští trpaslíci a lid milují silné pivo zvané Dračí krev. Hustý nápoj má karmínovou barvu díky lesnímu rybízu i sladkou chuť, která se postupně mění v hřejivou hořkost. Podává se vždy horký, v kovových číších, které drží teplo i v mrazivých nocích. Před bitvou je považován za nápoj odvahy, při svátcích za nápoj bratrství.

Dračí krev {Vēldārē Vāthār} 🍻

Neobvyklý, ale oblíbený mezi horaly. Cibule se vaří dlouho ve vodě, dokud nezesládne, a přidává se lžíce medu. Nápoj má jantarovou barvu a pronikavou vůni. Pije se hlavně při nachlazení, bolestech krku nebo po dlouhém pobytu v mrazu. Věřilo se, že cibulový čaj vyžene „zlý dech zimy“ z plic a posílí dech lovců i zpěváků.

Cibulový čaj s medem {Onīrr-Thēa} 🍵

Červené plody jeřabin se suší a míchají s mladými výhonky smrkového jehličí. Výsledkem je kyselkavý a pryskyřičný nápoj, který osvěžuje a čistí krev. Je oblíbený mezi válečníky, protože se věří, že posiluje zrak a bystří mysl. Jeho barva je rudá jako krev, a proto se podává při slavnostech k poctě padlých.

Čaj z jeřabin a smrkového jehličí {Rōwān-Thēa} 🍵

Ve velkých železných kotlích se pomalu dusí směs masa z jelenů, divočáků a srn, obohacená kořeny a bramborami. Kotlíkové jídlo je oblíbené mezi prostým lidem, kteří se scházejí kolem ohně a podávají směs s čerstvým chlebem. Voní po rozmarýnu a bobkovém listu a jeho hutnost zahání hlad i na dlouhé noci.

Masová směs z kotlíku {Mēlvath}

Hustá, jemná bramborová kaše je jedním z nejtradičnějších pokrmů provincie. Nejčastěji se podává s kouskem masa, šťávy nebo dokonce jen s rozpuštěným máslem a solí. Předci věřili, že kaše je „pokrm klidu“ – vrací duši domů a tělu dává pocit jistoty a tepla. Samozřejmě tento pokrm milují malé děti a dá se vytvořit i sladká varianta.

Bramborová kaše s máslem {Potrāsh}

V chladných večerech jsou ulice měst a vesnic provoněny praženými kaštany. Jsou symbolem domova a podávají se v kožených váčcích, aby ruce nezmrzly. Sladká chuť kaštanů je spojována se zimními slavnostmi a mnohé děti a to i ty trpasličí, je považují za nejlepší pochoutku chladných nocí. Ovšem na jejich chuť přijde i kde jaké odrostlejší dítě.

Teplé kaštany {Chestār Hālm}

Tento pokrm se připravuje z jemného těsta plněného směsí divočákového, jeleního a hovězího masa, ochuceného cibulí, houbami a kořením z horských svahů. Nōrdavellané pečou koláče v hliněných pecích, kde kůrka získá tmavě zlatou barvu a uvnitř zůstává náplň šťavnatá. Masový koláč je často podáván na hostinách či zimních slavnostech, protože se dá snadno porcovat a sdílet. Pro rolníky představuje vydatný pokrm na dlouhé dny v polích, zatímco šlechtici jej jedí s brusinkovou omáčkou a Dračí krví.

Masový koláč {Brūnvarth}

Tradiční příloha i hlavní pokrm v chudších chalupách. Kysané zelí, vařené s cibulí a špekem, je pikantní, výživné a dokáže vydržet celou zimu. Zelí je často uloženo v dřevěných sudech a postupně se spotřebovává. Věřilo se, že zelí čistí tělo i ducha a že chrání před zimními nemocemi. Nōrdavellané jej jedí s chlebem či s bramborovými plackami.

Kysané zelí se špekem {Sūrvēn Brūnsk}

Celý divočák, naložený v medu, soli a bylinkách, je pomalu pečen na rožni nad ohněm. Maso se stává křehkým, kůže chytá karamelovou barvu a praská pod nožem. Tradičně se tento pokrm připravuje při slavnostech, kde se účastní i šlechta. Ovšem pokud mají lovci štěstí celá vesnice hoduje. Věřilo se, že první sousto připadne lovci, který divočáka skolil a druhé pak matce hor, jejichž přízeň byla pro lov nezbytná. Podává se s bramborovou kaší, pečenými jablky či zeleninou a hustou omáčkou z vlastních šťáv.

Pečený divočák {Vārtrūn Gāwr}

Říční pstruzi a lososi se na horských větrech vykuřují a suší na prknech. Tvrdá ryba se jí syrová jako křupavá pochoutka, nebo se láme do kaší a polévek. Je bohatá na sůl a tuk, což je nezbytné v mrazivém klimatu. U horalů má ryba symbolickou roli, říká se, že přináší „sílu vody“ a chrání před nemocemi.

Sušené ryby {Fīrshra}

Z ječmenné nebo ovesné mouky se vaří hutná, těžká kaše, která se podává s rozpuštěným máslem, sýrem nebo kusem sušeného masa. Je to typické ranní jídlo horalů, které zasytí na celý den. Do kaše se často přidává sušené ovoce (jeřabiny, brusinky), aby dodalo kyselost a osvěžení.

Kaše s máslem {Grūlnor-Bath}

Velmi tvrdý, téměř kamenný chléb z žita a ovesných zrn. Vydrží i několik měsíců a musí se lámat sekerou nebo máčet ve vodě, aby změkl. Až tak nepoddajný je. Přesto je tento chléb nezbytnou součástí stravy horalů, protože představuje trvanlivý základ a symbol „tvrdého života“.

Horský chléb {Bāllthar}

Silný destilát z medu a bylin, který se pije jen při významných příležitostech. Jeho zlatá barva připomíná oheň a jeho chuť spaluje hrdlo. Nōrdavellané věří, že tento nápoj má moc přivolat předky a že se jeho síla přenáší z generace na generaci.. Ovšem jediné co se přenáší s tímto nápojem, je velmi silný bolehlav druhý den.

Medová pálenka {Mēdruk} 🍻

Kořen jalovce se rozdrtí a vaří spolu s listy divoké máty. Nápoj má temně zelenou barvu a ostrou, kořeněnou chuť. Pije se pro povzbuzení a proti únavě, často před lovem nebo dlouhým pochodem horami. Podle tradice má chránit před zlými duchy a ledovými draky, protože jalovec je v horských oblastech považován za posvátný strom.

Čaj z kořene jalovce a máty {Jahalōr-Thēa} 🍵

Tradiční hostina se neobejde bez srnčího masa, pomalu pečeného v peci s jalovcovými bobulemi, medem a tmavým vínem. Maso je křehké, zbarvené do červena a voní po kouři a bylinkách. Podává se s ječným chlebem a kořenovou zeleninou, symbolizuje bohatství lesa a spojení lidí s divokou přírodou. Věřilo se, že kdo sní tento pokrm o svátku zimního slunovratu, toho budou provázet síla a odvaha.

Srnčí pečeně na jalovci {Vēlthar vēn Jahalōr}

Nōrdavellští pekaři jsou známí svými hutnými chleby, které vydrží čerstvé i týden. Žitný chléb se peče v hliněných pecích a často se do něj přidávají semínka, sušené brusinky nebo i kousky sýra. Pro rolníky je každodenním chlebem, pro šlechtu slavnostním hostem na stole, obvykle podávaným s medem a máslem. Klidně i plněný masovou směsí!

Chléb z černého žita {Grāthmor}

Do velkých brambor se vydlabává vnitřek, který se mísí s masem, sýrem a kořením, a pak se zpět peče v ohništi. Tento pokrm je oblíbený mezi cestovateli a žoldnéři, protože vydrží dlouho horký a je snadný k přípravě na cestách. Každá severská rodina má svou tajnou směs, kterou brambory plní. Škála náplní se proto může lišit.

Plněné horké brambory {Farnrūn Pottar}

Hustá, krémová polévka z hub rostoucích v lesích je po staletí jídlem prostého lidu. Vaří se s máslem, smetanou a kapkou jalovcového likéru. Mohou se do ni přidat i brambory či kousky zvěřiny, pokud štěstí přeje. Podává se s černým chlebem, přičemž se věří, že chrání před nemocemi a mrazem.

Polévka z divokých hub {Grūlth}

Jednoduchý, ale nesmírně oblíbený pokrm mezi rolníky. Strouhané brambory se smíchají s moukou, česnekem, majoránkou a solí, smaží se na tuku, dokud nejsou křupavé. Podávají se s kysanou smetanou nebo cibulovou omáčkou. Ve městech jsou prodávány na tržištích jako rychlé jídlo, v zimě zahřívají ruce stejně jako srdce. Nōrdavellské matky učí své děti smažit placky jako první kuchařský krok, takže jsou i symbolem rodinné tradice.

Bramborové placky {Potthrūn Lēry}

Řeky Nōrdavellu oplývají pstruhy a lososy. Tento guláš se vaří z rybího masa, cibule, česneku a brambor. Hustá omáčka se ochucuje koprem, smetanou a kapkou octa, což jí dodává pikantní chuť. Je to pokrm rybářů, kteří jej vaří přímo u břehů v kotlíku, přičemž každá vesnice má svou vlastní variantu. Jde o jídlo sdílené, rybáři nalévají guláš do misek, které kolují kolem ohně.

Rybí guláš {Fīrdra Vūln}

Silně osolené a kořením obalené pruhy masa z divočáka nebo jelena se věší do mrazu a kouře, kde tvrdnou do podoby trvanlivých prutů. Sušené maso je základní potravinou lovců, horalů i vojáků, lehké na přenos, vydrží měsíce a lze ho žvýkat i během pochodu. Někdy se namáčí zpět do horké vody a vaří jako základ polévek.

Sušené maso {Drūlan}

Sýry z kozího a ovčího mléka se lisují a nechávají ztvrdnout natolik, že vydrží celé zimy. Horalé je nosí v brašnách a sekají na kusy nožem. Tvrdý sýr se jí se sušeným masem a chlebem, často i jako jediný pokrm během náročných cest.

Tvrdý sýr {Rōknār}

Tento pokrm je jednoduchý a přesto překvapivě uctívaný. Připravuje se tak, že se celé cibule pečou pomalu v peci, dokud nezískají zlatou, karamelovou barvu a jejich přirozená sladkost se neuvolní. Poté se rozmačkají a smísí s trochou medu a špetkou soli. Vzniká hutná cibulová pasta, která je sladká i pikantní zároveň. Nōrdavellané ji používají jako přílohu k masu, mazají na tvrdý chléb, nebo ji jedí samostatně při oslavách sklizně. Říká se, že tento pokrm „otevírá dech“. Lidé věří, že zahání chlad a čistí tělo zevnitř. Díky své jednoduchosti se stal jídlem všech vrstev, od chudých horalů po šlechtu.

Cibulajda {Onīrr-Mēdra}

V Nōrdavellu patří kanec k nejuctívanější lovné zvěři a jeho maso se objevuje na stolech jak prostého lidu, tak šlechty. Zvláštním a velmi oblíbeným pokrmem jsou kančí nožky pomalu pečené v medu, jež spojují drsnou sílu divočiny se sladkostí darů lesa. Nožky se nejprve vaří s cibulí, jalovcem a bobkovým listem, aby změkly, a poté se potírají směsí lesního medu, hořčice a bylin. V peci či nad ohněm získají zlatou, karamelizovanou kůrku, která kontrastuje s jemným, šťavnatým masem uvnitř. Podávají se s bramborovou kaší nebo pečenými jablky, dle sezóny, doplněné silným rybízovým pivem.

Kančí nožky v medu {Mēdrūthvar}

Sorana

„Chuť zrády, hořkost moci a sladkost zakázaného ovoce.“

Soranská kuchyně se odráží od vlastní historie, kdysi bohatá, nyní však temná, rafinovaná a zčásti zkažená. Zatímco lid trpí hladem a spokojuje se s trpkým chlebem a luštěninami, šlechta a královský dvůr hodují na pokrmech, které mají v sobě vždy cosi krutého, přepychového či alchymistického. Jídlo je zde symbolem moci: kdo jí dobře, ten přežívá.

Červené víno, do kterého se macerují trnky, jalovec, bobule rulíku a kapka medu. Velmi špatnou přípravou může být lehce jedovaté. Nápoj je ostrý a pálivý, nechává v ústech pocit, jako by člověk olízl železo. Podává se ve stříbrných pohárech a bývá symbolem blížící se zrady. Při Soranských slavnostech se připíjí právě „trnovým vínem“.

Víno z trní {Trōnavin} 🍻

Ostružiník je jedním z nejoblíbenějších sladkých alkoholů Sorany, ale díky své chuti si nalezl rozšíření po celém světa. Přestože pochází z prostých bobulí, má pověst nápoje hodného šlechtického stolu. Vyrábí se lisováním přezrálých ostružin, které se nechávají několik týdnů kvasit v dubových sudech spolu s medem a trochou skořice. Poté se tekutina přefiltruje a získá hustou, sametovou konzistenci a temně rudofialovou barvu připomínající krev v měsíčním světle. Nápoj má výrazně sladkou chuť, ale s jemným kyselkavým podtónem, který připomíná lesní chlad. V lidu se pije při slavnostech a svatbách, často ředěný vodou kvůli své sladkosti, zatímco šlechta jej servíruje v malých stříbrných pohárcích, aby se vychutnala jeho hutnost. V Soraně se věří, že Ostružiník je „nápojem touhy“, podněcuje vášeň, rozvazuje jazyk a zahaluje mysl do sladkého oparu, ve kterém se pravda i lež stávají stejně lákavými. Proto se často podává při politických hostinách, kde sladkost nápoje zakrývá hořkost rozhovorů.

Ostužiník {Thūrviār} 🍻

Vzácný čaj z noční máty, která roste jen na stinných stráních Sorany, a bobulí černého bezu. Nápoj má temně fialovou barvu a osvěžující, avšak lehce omamnou chuť. Tradičně se pije večer při tajných jednáních a hostinách, protože je považován za nápoj šeptajících úst, uvolňuje jazyk, zbavuje zábran a zároveň vnáší do mysli zvláštní ostrost. Šlechta jej miluje při politických hrách, zatímco lid jej téměř nezná.

Čaj z noční máty a černých bobulí {Notrath-Thēa} 🍵

Tajemná omáčka z medu, máty a mletých kořenů neznámých bylin. Je sladká, ale za jazykem zanechává ostrou pálivou stopu. Alchymisté a traviči tvrdí, že je možné ji snadno přeměnit v jed, pokud se smísí s konkrétním práškem. Přesto ji miluje soranská šlechta, protože v každém soustu je cosi zakázaného. Výborně se hodí k dušenému masu a to i k tomu dračímu!

Ostro-sladká omáčka {Mēdwrath Vēnn}

Menší ryby se nakládají do keramických nádob s kořením, solí, octem a tmavým olejem, dokud nezměknou natolik, že se mohou jíst i s kostmi. Mají ostře slanou až nakyslou chuť, která se mísí s těžkou olejovou texturou. Jde o oblíbený předkrm při hostinách, protože se podává na stříbrných miskách a jí rukama, často doprovázen vínem z trní.

Nakládané ryby v černém oleji {Drānn-Fīrrin}

Hustý odvar z kořenů, sušených bylin a hub rostoucích na ruinách starých hřbitovů. Má temně zelenou až hnědou barvu a pronikavou, zemitou chuť. Může být dochucena i kořenovou zeleninou a drobnými kousky masa. Nekromanti ji pijí při rituálech, věříce, že „kořeny pamatují víc než lidé“.

Polévka z mrtvé zahrady {Morthasūram}

Soranský bobulový nákyp, známý jako Sladký koláč, je dezert, který se připravuje z lesních plodů, ostružin, borůvek a bezu, zapečených pod vrstvou sladkého těsta a jemně ochucených rozdrcenou mladou kopřivou. Kopřiva zde není náhodou, dodává lehce štiplavý tón a zároveň symbolizuje bodavou pravdu ukrytou pod sladkostí. Těsto se míchá s medem a vejci, vrství na bobule a peče v hlubokých miskách, dokud se povrch nezkaramelizuje do temně zlaté barvy. Výsledkem je pokrm, který voní po lese, sladký a svůdný, ale s jemným štípnutím v každém soustu. Sladký koláč se podává horký, často se studeným mlékem nebo likérem Smrků. V Soraně je považován za jídlo tajných hostin, sladkost, která maskuje trny uvnitř, stejně jako politika a moc v zemi zrádců.

Sladký Koláč {Nēvrinbvath}

Zajíc se plní bylinami, kořeny a šťouchanými brambory, poté se peče nad ohněm, dokud maso nezíská křehkost. Chuť je výrazná a lehce pikantní, díky směsi kořenové zeleniny. Tento pokrm bývá jídlem nižší šlechty i prostého lidu.

Pečený zajíc s kořeny a zeleninou {Sūhār-Rōtīn}

Žebra z jelena se dusí v husté ořechové omáčce s trochou medu a bobkovým listem. Maso má jemnou, ale přesto výraznou chuť a ořechy mu dodávají nasládlý tón. Pokrm je oblíbený mezi šlechtou, protože působí exoticky a draze, přestože je jeho základ v obyčejném lovu. Podává se i se zeleninou či jinou přílohou, jako je obyčejný chleba.

Jelení žebra s ořechovou omáčkou {Ribbūra ēn Velōr}

Tento hustý, pryskyřičný likér se vyrábí macerací mladých smrkových výhonků v silném alkoholu s přídavkem medu, bylin, jalovce a rulíku. Má sytě zelenou barvu a chuť, která je ostrá, trpká a dlouho ulpívá na jazyku. Pije se po kapkách ze stříbrných číší, často jako digestiv po těžkých masitých hostinách. V Soraně je Smrkovec, jak se mu lidově říká, považován za nápoj očisty, odplavuje jedy a posiluje žaludek, ale zároveň je symbolem odolnosti proti zimě a smrti. Nekromanti jej využívají i při obřadech, neboť věří, že pryskyřice smrku váže duši k tělu.

Smrkový likér {Narthspūrn} 🍻

Tmavý čaj vařený z kořenů kostivalu a sušených malinových listů. Nápoj má hutnou zemitou chuť s mírně sladkým dozvukem. V lidových pověrách se pije při zraněních a po těžkých bojích, protože „uzavírá krev a hojí kosti“. V šlechtických kruzích Sorany se tento čaj servíruje v černých keramických miskách jako symbol síly i bolesti, sladkost listů vždy ustoupí do hořkosti kořenů.

Čaj z kostivalu {Rūrthar-Thēa} 🍵

Maso jelenů či divočáků se nechává dlouho dusit v červeném víně a bobulích bezu, až získá rudou barvu. Podává se téměř syrové, aby šťávy připomínaly krev. Jde o oblíbené jídlo šlechty při hostinách v honosných sídlech, kdy maso servírují přímo na železných mísách. Nejlépe s červeným vínem, ale není to podmínkou.

Krvavá zvěřina {Vārran Blōth}

Vzácný a zakázaný pokrm, maso Velkáry, uloveného menšího divokého draka, je považováno za obrovskou vzácnost i pro některé rouhání. Maso se jemně seká na malé kousky a míchá s cibulí, kořením, syrovým vejcem a kapkou černého oleje lisovaného z trnek. Podává se syrové, rudé a šťavnaté, připomínající krev na opečeném chlebu. Tento pokrm je servírován jen v nejvyšších kruzích a je vnímán jako vyjádření moci. Ukázka, že král i jeho dvořané si mohou dovolit sníst to, co jiní jen uctívají.

Divoké mleté na chlebu {Vēlkārē-Tarrath}

Vaří se z ryb ulovených v jezerech a močálech Sorany, jejichž voda je temná a chladná. Polévka má šedavě stříbřitou barvu a voní po kopru, cibuli a soli. Její chuť je těžká a pronikavá, s mírně kovovým dozvukem. Tradičně se podává v černých keramických miskách se lžící z rohu. Rybí polévka je pokrm lidu. Je prostá, ale výživná, často bývá jediný horký pokrm za celý dlouhý den.

Rybí polévka {Morrhīn-Sūra}

Na první pohled působí jako prostá dětská pochoutka, červená jablka obalená v karamelizovaném cukru, která se lesknou jako rubíny. Jenže v Soraně má tento dezert zcela jiný význam. Jablka se vaří v sirupu z medu, červeného vína a skořice, poté se obalují v krustě z tmavého cukru a bylin, které dodávají lehce nahořklou dochuť. Některé šlechtické rody do směsi přidávají i kapku likéru z trní, čímž sladkost získává ostrý, až omamný charakter. Krvavá jablka se podávají při večerních slavnostech, často během poprav nebo tajných soudů, symbolizují sladkost moci a hořkost zrady. Lidé věří, že kdo jej sní, okusí jak krásu, tak i bolest Sorany.

Krvavá jablka v cukru {Blōth-Applin}

Kančí žebra se marinují v červeném víně, octu a směsi černého pepře, jalovce a bylin, poté se pomalu pečou nad ohněm, dokud maso nezačne odpadávat od kostí. Lilky se předem opékají v oleji z trní, aby získaly kouřovou a nahořklou chuť, a poté se dusí společně s masem ve šťávě z vína a medu. Výsledkem je pokrm, který spojuje sílu lovu a temnou sladkost zahrady. Servíruje se na železných miskách, lilky rozříznuté napůl s kančími žebry položenými navrch, polité tmavou omáčkou a zdobené lístky máty či černými bobulemi.

Kančí žebra s lilkem {Ribbūra ēn Līlkan}

Směs masa z divočáka, jater a krve se plní do střívek, silně koření pepřem, česnekem a jalovcem. Klobása se buď udí, nebo vaří, podává se s kysaným zelím. Je oblíbená mezi obyčejným lidem i vojáky, protože vydrží dlouho a dokáže pořádně zasytit. Může se podávat i s bramborovou kaší, či jinou zeleninovou směsí a chlebem.

Krvavá klobása {Blōth Sausīn}

Medvědí maso je v Soraně považováno za jedno z nejvzácnějších a nejobávanějších pokrmů. Nejde o obyčejnou zvěřinu, lov medvěda je smrtelně nebezpečný a jen málo obyčejných lovců se vrací s kůží a masem. Proto je každý medvědí steak servírován jako symbol vítězství nad přírodou a strachu samotným. Silný kus masa se nakládá do směsi červeného vína, medu a drcených jalovcových bobulí. Poté se krátce opeče nad silným ohněm, aby zvenku získal temnou kůrku, zatímco uvnitř zůstává rudý a šťavnatý. Podává se s kořenovou zeleninou, hustou omáčkou z výpeku a černým chlebem.

Medvědí steak {Grūnsteik}

Dūrmora

„Chuť ohně, písku a rudého slunce.“

Kuchyně Dūrmory je stejně rozmanitá a ohnivá jako její lid. V žáru pouště, kde se každý doušek vody i každý plod stává pokladem, se zrodila tradice, která spojuje koření, sladkost ovoce a sílu masa. Rudí elfové i lidé zde používají pomeranče, citrony, datle a granátová jablka nejen k ochucení jídel, ale i k symbolice. Citrusy představují svěžest a život, zatímco datle vytrvalost a sladkou odměnu po utrpení. Pokrmy Dūrmory jsou ostré, voňavé a bohatě kořeněné, aby podnítily tělo i ducha v horkém klimatu. Polévky z citrusů osvěžují, pikantní maso s medem a ovocem sytí bojovníky a sladké palačinky s pomerančovou dužinou dávají lidem sílu pokračovat v cestě pouští. Nápoje jako granátové víno či silně kořeněné sladké čaje jsou nedílnou součástí hostin i obřadů.

Sladké, sytě červené víno vyráběné kvašením šťávy z granátových jablek. Jeho chuť je výrazně sladkokyselá a slouží nejen jako nápoj při hostinách, ale i jako obětina při náboženských obřadech. Věří se, že „granátová krev“ přináší vítězství a vášeň.. A samozřejmě posiluje výkon nejen na bojišti, ale i v posteli.

Granátové víno {Punarrvīn} 🍻

Velmi oblíbený, drahý a slavnostní čaj. Datle se nejprve opékají v medu, dokud nezkaramelizují, poté se vaří spolu s několika vlákny šafránu a kapkou citronové šťávy. Výsledkem je hustý, sytě zlatý nápoj s bohatou sladkou chutí a jemnou kořenitou stopou. Tento čaj se pije při význačných událostech, narozeních, svatbách či po vítězství v arénách. Symbolizuje sladkost života vybojovaného v písku.

Čaj z datlí a šafránu {Dathūr-Safran-Thēa} 🍵

Tento nápoj je směsí granátového vína, datlového sirupu, skořice a rozdrcených chilli papriček, k nimž se přidává kapka esence z kořenů pouštní rostliny Sahrath, známé pro své afrodiziakální a otupující účinky. Nápoj má temně rudou barvu a hustou, sladce pálivou chuť, která okamžitě zahřeje celé tělo. Rudí elfové jej pijí před bitvami i při milostných hostinách. Věří, že Rudý oheň podněcuje vášeň, zvyšuje tělesnou sílu a zároveň tlumí bolest, takže bojovníci vydrží více ran a milenci více v noci. Pije se v malých dávkách ze zdobených pohárků, neboť jeho účinky jsou prudké a mohou člověka snadno vyčerpat, pokud se přepije.

Nápoj Rudého ohně {Rūdra Fyrran}

Tato hustá tmavá omáčka se vaří z rozdrcených datlí, chilli a rajčat, ochucuje se kmínem, koriandrem a kapkou citronové šťávy a nadrobno nakrájeným masem. Má sladko-pálivou chuť, která na jazyku zanechává ostrý dozvuk. Podává se v malých keramických miskách a nabírá chlebovými plackami. V oázách je oblíbená jako „omáčka“, protože rychle zasytí a dodá energii.

Kořeněná omáčka {Dūrmor-Marrin}

Osvěžující, krémová směs jogurtu z kozího mléka, čerstvé máty a koriandru, jemně dochucená solí a trochou pomerančové kůry a česnekem a masem. Je ideálním protikladem ostrých mas a chleba, protože chladí tělo a utišuje pálivost. Považuje se za „omáčku oáz“, často podávanou při večerních hostinách s plackami, kdy se Rudí elfové i lidé dělí o jídlo a příběhy.

Bílá omáčka s česnekem {Thayrin-Marrin}

Malé ryby z oáz se napichují celé na dlouhé železné nebo dřevěné špízy, potírají směsí soli, koriandru, česneku a trochou pomerančové šťávy. Grilují se přímo na ohni, dokud kůže neztmavne a maso nezíská kouřovou vůni. Po opečení se ryba nechává ještě doschnout ve větru pouště, aby vydržela i několik dní. Díky této kombinaci ohně a větru se z ryby stává cestovatelský pokrm, chutná šťavnatě ihned po opečení, ale zároveň je možné ji uchovat jako sušenou zásobu. Často se jí rukama přímo ze špízu, doprovázená chlebovými plackami a syrovou cibulí.

Ryba na špízu {Fīrrin-Kēbbā}

Ryby ulovené v pouštních oázách a jezírkách se grilují na otevřeném ohni, potírají směsí citronové šťávy, koriandru a kmínu i pečených pomerančích. Jedná se o jednoduchý, ale vysoce oblíbený pokrm, protože spojuje čerstvost citrusů s kouřovou chutí ohně. Nejčastěji se podává s chlebovou plackou.

Ryba na ohni s citrusy a koriandrem {Nērishar}

Z místní pískové obilniny se pečou tenké palačinky, které se polévají medem a plní směsí oříšků a pomerančové dužiny a datlí. Jsou to oblíbené sladkosti, které se prodávají v pouličních stáncích a oázách. Symbolizují spojení sladkosti života s tvrdostí pouště. Taktéž jsou nejoblíbenější svačinkou dětí.

Palačinky s medem a datlemi {Sāhra-Mēdran}

Specialní pokrm z písečných brouků, kteří žijí ve žhavých půdách po celé provincii. Tito tvorové, všeobecně nazývaní Mirrakové, se sbírají během všech ročních období, kdy vylézají z nor a děr v písku při chladných nocích. Poté se marinují v kořeněném oleji s bylinami rahathské šalvěje a červeného pepře, následně se praží na horkých kamenech, dokud jejich krunýř nezíská křupavou, zlatavou barvu. Jejich chuť je slaná, lehce pikantní, s jemným kouřovým dozvukem. Pražení brouci, všech druhů jsou zde velice oblíbenou pochoutkou na cesty.

Praženíčci, neboli pražení brouci {Khorzāt-Mirrak}

Tento čaj se připravuje z čerstvě nasbíraných pomerančových květů, které se zalévají horkou vodou a dochucují velmi drahým medem. Nápoj má zlatavou barvu a sladkou vůni, která připomíná letní večer u oázy. Čaj je oblíbený zejména mezi dětmi a ženami v domácnostech, protože se pije při rodinných setkáních a slavnostech. Říká se, že uklidňuje duši a přináší do domu harmonii.

Čaj z květů a medu {Oranth-Thēa} 🍵

Unikátní směs vyráběná z sušených datlí, máty a pouštní trávy, které se drtí do jemného prášku. Ten se přidává do vody, kde se rychle rozpustí a vytvoří sladký, lehce bylinný nápoj. Slouží nejen jako zdroj energie a hydratace, ale také jako jednoduché jídlo pro poutníky, stačí hrst prášku, voda a člověk má sílu vydržet celý den v poušti. V Dūrmorě se tato směs nosí v kožených váčcích a podává se i vojákům. Často se říká, že „datlový prášek je chléb pouště“.

Dathūr či Dathūrová směs {Dathūr-Korrathei}

Jednoduché, tenké chlebové placky pečené přímo na rozpáleném kameni. Vyrábí se z místní pískové obilniny, vody a trochy soli. Jsou lehké, skladné a vydrží dlouhé cesty pouští. Jí se samostatně nebo slouží jako základ k masovým směsím. V oázách se často podávají i s pomerančovým medem. Mohou být jak masové, bylinkové či na sladko.

Chlebové placky {Sāhpra}

Velké zabalené placky plněné sýrem z kozího mléka a bylinkami rostoucími kolem oáz, mátou, koriandrem a bazalkou. Rolky se skládají a pečou nasucho na kameni, až se sýr rozteče. Pokrm je osvěžující a voní po zelených oázách a je populární hlavně mezi dětmi a ženami. Ovšem milovníci kozího sýra si zde přijdou na své. Mohou být i lehce pikantní.

Pečené rolky se sýrem a bylinami {Mirmān}

Kousky hovězího, skopového nebo dokonce masa z Velkár, se marinují v koření jako je chilli, česneku, kmínu a koriandru a poté se napichují na velké špízy. Grilují se nad ohněm, dokud nezískají tmavou kůrku a podávají se v chlebových plackách se zeleninou a omáčkou z tvarohu a citronu. Je to rychlý a přenosný pokrm poutníků, který dokáže zasytit i v horkém dni.

Pouštní maso v chlebu {Kēbbār}

Menší placky se plní směsí masa, grilované zeleniny a citrusových omáček. Typická náplň zahrnuje kuřecí, ale může být i skopové s pomerančovou šťávou, cibuli a ostré papričky. Často se servírují s nakládanými datlemi. Tato lehká svačinka se prodává v pouličních stáncích a jsou oblíbeným jídlem lidu i obchodníků.

Dūrmorské Tākkās {Tākkās}

Silnější těsto z pískové mouky se plní směsí jehněčího masa, cibule a sušených rajčat, poté se peče v peci do zlatova. Kapsy se snadno přenášejí, takže jsou ideálním jídlem pro karavany a poutníky. Jsou ostré, šťavnaté a jejich chuť se stává symbolem dlouhých cest. Lze vytvořit i sladká varianta pouze z citrusů, pomerančového medu a datlí.

Zapečená masová kapsa {Farūn-Korra}

Kousky kuřete se obalují ve směsi chilli, česneku a kurkumy a dusí se s datlemi a cibulí na špízu. A následně se ještě opéká na ohni a potírá česnekovou omáčkou a medem. Výsledkem je ostrý a sladký kontrast, který si oblíbili zejména Rudí elfové. Tento pokrm se často podává v arénách po skončení soubojů, jako jídlo bojovníků.

Pikantní kuře s datlemi {Dathūr Farri}

Delikátní pokrm připravený z ocasů a klepet obrovských pouštních škorpionů, známých mezi lidem jako Rhazimové, tedy Škorpioni. Po ulovení se zbaví jejich krunýře a jedového ostnu na konci ocasu, poté se naloží do směsi vína, černého pepře a oleje s bylinami. Poté se pečou přímo na rozžhavených kamenech či pískových pecích, až získají kouřovou vůni a křupavou, temně zlatou krustu. Jejich chuť je silně masitá, někdo by to přirovnal k divočině s jemností kuřete a pikantním dozvukem, který připomíná samotný dech sopek. Věřilo se, že pojídání Skarōth-Rha propůjčuje jedovatou odvahu škorpiona a chrání před ranami nepřátel. Často se servíruje na černých kamenných mísách, doplněno omáčkou z červené papriky, syrovým žloutkem a chlebem.

Pečený škorpion {Skarōth-Rha}

Aldenora

„V každém klasu, v každém plodu, v každém soustu je požehnání.“

Kuchyně Aldenory odráží úrodné krajiny provincie, kde se rodí obilí, luštěniny i sladké ovoce. Zdejší jídla spojují jednoduchost venkova s noblesou městských dvorů, proto se na stolech střídají těstoviny s bylinkami, rýže s omáčkami, chléb zlatavý jako pole i sladké jahody zalité smetanou. Chutě jsou převážně lehké, svěží, často založené na rajčatech, olivovém oleji, sýru a bylinkách, doplněné o kvalitní pečivo a víno.

Fermentovaný nápoj z ječmene a pšenice, který chutí připomíná do jisté míry velmi jemné pivo, ale má sladší tón. Má zlatavou barvu a pije se při žních. Symbolizuje bohatství polí a požehnání od strážného draka Aldenory, proto se tento národní nápoj používá i při modlitbách i jako kněžské víno.

Obilné víno {Grānth Vīn} 🍻

Specifický nápoj Aldenory, který se vyrábí z jemného bílého vína, do nějž se přidávají macerované byliny, jako je šalvěj, máta a rozmarýn. Tento nápoj má čistou, svěží chuť s lehce nahořklým dozvukem a jeho vůně připomíná rozkvetlá pole. Jeho konzumace je považována za očistu těla i mysli, protože byliny v něm obsažené podporují trávení, uvolňují dech a přinášejí duševní jas. Zvláštní význam má Zelené víno pro učence a čaroděje, kteří jej pijí při dlouhých studiích nebo meditacích. Věřilo se, že víno posiluje koncentraci a udržuje mysl bdělou, a proto se stalo tradičním nápojem magických studií i čarodějnických rad a zasedání. Mnozí tvrdí, že jediný pohár dokáže utišit roztěkanost, otevřít cestu k hlubokým myšlenkám a učinit z kouzelníka mistra v soustředění.

Zelené víno {Herbrōn Vīn} 🍻

Tento čaj se připravuje z pražených obilných klíčků, které se zalévají horkou vodou. Nápoj má jemně zlatavou barvu a vůni připomínající čerstvě sklizené pole. Čaj je lehce sladový, s jemnou ořechovou chutí a věří se, že posiluje tělo i duši. Jeho chuť nejvíce vynikne k sladkým zákuskům či ořechovým rolkám.

Čaj ze zlatých klasů {Aurōth-Thēa} 🍵

Vzácný čaj připravovaný z rýže, mléka a skořice. Nápoj je hustší, bílý a sladký, často podávaný při rodinných hostinách. Připomíná jednoduchost domova a hojnost polí. Právě ve zdejší provincii se poprvé objevil kulturní trend si do čajů přidávat čerstvé mléko, i když v jiných zemí se tento úkon může považovat v tradičním stolování jako nevychovanost, v Aldenoře se k různým typů čaje se přidává mléko zcela běžně.

Rýžový mléčný čaj {Rīsum-Thēa} 🍵

Chléb pečený z bílé mouky s příměsí bylinek: rozmarýnu, tymiánu a šalvěje. Má jemnou vůni a zlatavou kůrku. Podává se jak k polévkám, tak nesmí chybět na žádném prostřeném stole, jak obyčejných obyvatel, tak vysoké šlechty.

Bylinkový chléb {Herbrōn}

Sladký koláč z kynutého těsta, zdobený vrstvou čerstvých jahod a medové polevy. V Aldenoře je považován za dezertem šlechty a bohů, neboť jahody jsou spojovány s láskou a čistotou. Často se podává při svátku jara a je neodmyslitelnou součástí rodinných hostin. Na trzích je k dostání v období sklizní jahod skoro každý den, ovšem lze najít koláče i z lesních plodů, či jiného sladkého ovoce. Dokonce se dělá i slaná varianta, například se zeleninou.

Jahodový koláč {Strāwberrīn}

Jarní závitky v aldenorské kuchyni představují svěží pokrm spojený s oslavou nového cyklu roku a požehnání polí. Připravují se z tenkého těsta z pšeničné mouky nebo rýžových placek, do nichž se balí směs čerstvé zeleniny. Mrkve, zelí, bylinek a rajčat, spolu s jemným sýrem nebo čočkovou směsí. Poté se krátce osmaží na oleji nebo pečou nasucho, aby získaly lehkou křupavou kůrku, zatímco uvnitř zůstávají šťavnaté. Podávají se horké i studené, často s rajčatovou nebo bylinkovou omáčkou. V Aldenoře se jarní závitky připravují během jarních slavností a poutí, kdy symbolizují oživení polí, růst a čistotu života. Jsou oblíbené jak mezi šlechtou, tak mezi lidem. U stolů bohatých se plní jemným masem a sýrem, zatímco prostý lid využívá převážně zeleninu a luštěniny.

Závitky jara {Vērrin Rollā}

Tato polévka je považována za první pomoc při nachlazení. Připravuje se z kuřecího, krůtího či husího vývaru, do něhož se přidávají kousky masa, mrkev, celer, cibule a zelené bylinky. Její chuť je jemná, uklidňující a hřejivá, často podávaná nemocným i poutníkům na cestě. V rodinách se servíruje při obědech, zatímco při svátcích se obohacuje těstovinami či rýží. V Aldenoře se říká, že kdo jí tuto polévku, přijímá do sebe požehnání polí i zdraví stáda.

Vývar se zeleninou {Gallīn-Sūra}

Kuřata se v Aldenoře pečou celá, potírají se máslem a bylinkovou směsí rozmarýnu, tymiánu a šalvěje. Může se přidat i med či česnekový potěr. Maso je šťavnaté, kůže křupavá a omamně voní. Často se servírují s čerstvým bílým chlebem, rajčatovou omáčkou a vařenou zeleninou z polí. Pečené kuřata jsou nejoblíbenějším jídlem, není divu že se objevují na stolech při svatebních hostinách i při vesnických slavnostech, kdy se kolem ohně schází celá rodina i sousedé.

Pečená kuřata s bylinkami {Gaharllīn}

Sladké růžové víno vyráběné kvašením jahod, borůvek, malin a ostružin. Nápoj je sladký, aromatický a oblíbený mezi šlechtou. Pije se při svátcích jara a slavnostech lásky, jako jsou počáteční svazky manželství, protože je spojeno s čistotou a vášní. Velmi ředěné s vodou se dopřává i dětem.

Ovocné víno {Frīnnes} 🍻

Připravuje se kvašením obilného sladu s chlebovým kváskem. Tento způsob výroby mu dodává hutnou, zakalenou strukturu a plnou, chlebovou chuť, která je výrazně odlišná od běžných piv. Nápoj má jantarovou až tmavě zlatou barvu a v pěně je cítit jemný kyselkavý tón. V Aldenoře se pivo považuje za nápoj prostého lidu i poutníků, protože dokáže zasytit a osvěžit zároveň. Často se pije k vydatným polévkám, luštěninám nebo těstovinám a na venkově nahrazuje i samotný chléb. Jeho receptura se dědí po generace a každá rodina sládků má svůj vlastní kváskový základ, o který pečuje stejně jako o posvátný oheň. Věřilo se, že kváskové pivo má sílu utišit hlad a dodat odvahu v těžkých časech.

Kváskové pivo {Ferthnān} 🍻

Sladký čaj z lesního ovoce a okvětních lístků růže. Nápoj má sytě červenou barvu a intenzivně voní po ovoci a květinách. Podává se při slavnostech a svátcích. Věří se, že přináší radost a otevírá srdce, proto je oblíbený i mezi šlechtou. Děti jej milují oslazený ještě kapkou medu, ovšem i tak je čaj sám o sobě velmi sladký a svěží.

Ovocný čaj s květy {Strāwrōs-Thēa} 🍵

Směs máty, meduňky, šalvěje a tymiánu, zalitá horkou vodou a oslazená medem. Tento čaj je oblíbený i v jiných provinciích a je vyvážen ve velkém. Nápoj má zelenou barvu, osvěžující vůni a zklidňující účinky.

Bylinkový čaj {Monāstir-Thēa} 🍵

Barevná směs rýže, bílých fazolí, papriky, rajčat a mrkve. Jídlo je lehké, výživné a podává se sypané strouhaným sýrem. Symbolizuje harmonii mezi lidem a přírodou a bývá připravováno při svatbách či letních slavnostech.

Pečená rýže s fazolemi a zeleninou {Rīs Fabārra}

Jednoduché a svěží jídlo. Těstoviny z pšeničné mouky se vaří ve vroucím kotli a následně se podávají s rajčatovou omáčkou, bazalkou, česnekem a olivovým olejem. V Aldenoře je tento pokrm považován za tradiční lehké jídlo i sedláků, rajče je plodem slunce, těstovina darem polí. Podává se často i v klášterech i na slavnostních stolech.

Rajčatové těstoviny s bylinkami {Pastārra Tomā}

Hustá polévka z červené čočky, cibule, česneku a bylinek. Dochucuje se rajčaty a podává s krajícem čerstvě upečeného bílého chleba. Tento pokrm je považován za „pokrm lidu“, který sytil prostý lid i v dobách neúrody. Nyní je často servírován během svátečních dnů chudým. Na vesnicích je to stále velmi oblíbený pokrm.

Čočková polévka s chlebem {Lēntamm}

Tento dezert vzniká pomalým vařením rýže v mléce s medem a skořicí, dokud nevznikne jemná, krémová hmota. Na povrchu se nákyp zdobí čerstvými jahodami nebo rozinkami a někdy se polévá tenkou vrstvou karamelu. V Aldenoře je rýžový nákyp symbolem pohodlí domova a hojnosti polí, často připravovaný na rodinných oslavách. Ve vyhlášených hostincích se podává i poutníkům, neboť se věří, že dokáže dodat sílu na dlouhé cesty.

Sladký rýžový nákyp {Dūlcin-Rīsum}

Sladké koláčky z máslového těsta plněného směsí medu a drcených ořechů, lískových, vlašských či mandlí. Pečou se do malých kulatých tvarů a podávají se při rodinných hostinách, svatbách a slavnostech sklizně. Jsou křupavé na povrchu a uvnitř sladké a voňavé, symbolizují štědrost a sdílení. V Aldenoře je zvykem, že každé dítě dostane svůj vlastní koláček během jarních slavností zadarmo, aby se mu v budoucnu dařilo.

Malé oříškové koláčky {Nuttārs}

Valchēron

„Nasycený žaludek je nejlepší písní našeho kraje.“

Valchēron je krajem, kde jídlo nikdy není složité, ale vždy poctivé. Rolády, ovčí maso, brambory a sladkosti se řídí rytmem ročních období a hospodářskou hojností. V jejich kuchyni se odráží prostota i hřejivost krbu, kdy každý pokrm působí spíš jako pozvání k usednutí mezi přátele, než jako výstřední hostina.

Tradiční pivo vařené z kvalitního ječmene a horské vody, často dochucované sušenými švestkami. Je plné, jemně nasládlé, s oříškovým tónem. Podává se při každé slavnosti i po těžké práci na poli. Valchēronské pivo je symbolem družnosti! Nikdy se nepije o samotě, vždy ve společnosti.

Valchēronské polotmavé pivo {Bradōr} 🍻

Víno vyráběné z jablek, hrušek či švestek podle sezóny. Každý dům má vlastní recept a příchuť. Chuť je lehká, svěží, často mírně sladká, ideální k večerním roládám a medovníkům. Merrin-Vīn je považováno za nápoj pohody a rodinného kruhu, nikdy nechybí na stole při podzimních sklizňových slavnostech, kdy dozrává v sudech.

Ovocné víno z údolí {Merrin-Vīn} 🍻

Nápoj z lístků horských bylin, které se sbírají brzy na jaře v údolích Valchēronských kopců. Jeho chuť je lehce nahořklá, osvěžující a voní po tymiánu a mateřídoušce. Podává se horký s medem, což z něj dělá oblíbený ranní nápoj sedláků i cestovatelů. Věří se, že posiluje plíce a chrání před zimními nachlazeními.

Thōrmilský čaj {Thōrmil-Thēa} 🍵

Rōllvara je typickým pokrmem valchēronských hostin i obyčejných rodin a je připravovaný z mladého ovčího masa, které se dlouze naklepává a potírá směsí koření a plní se kupou kořenové zeleniny, cibule, česneku a sušených bylin z horských svahů. Roláda se svazuje režným provázkem a pomalu peče v hliněné nádobě přímo v žáru krbu. Výsledkem je šťavnaté maso s nasládlým, zemitým podtónem, které se podává při rodinných setkáních a oslavách návratu pastevců z hor.

Ovčí roláda s kořenovou náplní {Rōllvara}

Je velmi sytý pokrm určený pro chladné večery, kdy se rodiny shromažďují kolem ohně. Ovčí maso se pomalu dusí v tmavém valchēronském pivu spolu s cibulí, jalovcem a bobkovým listem. Dlouhé vaření způsobí, že maso se téměř rozpadá a omáčka získává hlubokou, lehce nahořklou chuť. Tento pokrm je považován za jídlo trpělivých, neboť spěch je při jeho přípravě považován za urážku kraje.

Dušené ovčí maso na pivu {Norvāl Karent}

Polévka, která se v Valchēronu vaří téměř denně. Základ tvoří brambory vařené do rozpadnutí, pórek a kapka smetany, někdy doplněná kouskem uzeného masa. Polévka je krémová, sytá a hřejivá, často podávaná s tmavým chlebem. Říká se, že kdo odmítne druhou misku, urazí dům, ve kterém je hostem.

Bramborová polévka s pórkem {Potrebrannēl}

Ačkoliv jde o přílohu, ve Valchēronu má Tarnēronh své čestné místo. Mrkev, pastinák a brambory se pečou v ovčím nebo husím tuku s rozmarýnem a solí, dokud nezískají zlatavou kůrku. Zelenina nasákne chutě masa, se kterým se peče a často se jí i samostatně s chlebem. Je to pokrm skromný, ale hluboce uspokojující, přesně takový, jaký Valchēron je.

Kořenová zelenina v bylinkovém tuku {Tarnēronh}

Tento pokrm je oblíbený v severních částech provincie, kde se pěstují švestky. Kachna či jen její stehna se pomalu pečou v omáčce ze švestek, cibule a koření, dokud maso samo neodpadává od kosti. Omáčka je plná, lehce nakyslá a aromatická. Jako příloha slouží máslové knedlíky, které nasávají chuť omáčky. Jídlo je považováno za uklidňující a často se podává v kdejakém hostinci jako hlavní jídlo.

Kachna na švestkách s knedlíky {Kācthra Svelīn knēd}

Kančí maso dušená v tmavém pivě je pokrmem taveren a starých městských síní. Maso se zatáhne na sádle, poté dlouze dusí s cibulí, bobkovým listem a karamelizovaným pivem, které mu dodává lehce nasládlý, kouřový tón. Omáčka je hustá a temná, téměř lesklá. Jako příloha se podávají chlebové placky pečené na kameni, určené k namáčení do šťávy.

Kančí na pivu s plackami {Vārkan Brūthmar}

Je tradiční valchēronský svařený nápoj z tmavého vína, zahřívaný nad otevřeným ohněm v železném kotlíku. Víno se ochucuje skořicí, badyánem, jalovcem a sušenými jablky, někdy i kapkou medoviny pro větší hloubku chuti. Nápoj se nikdy nenechá vařit, pouze pomalu prohřívá, aby si uchoval sílu i aroma. Podává se v kameninových pohárech během zimních nocí a slavností návratu jara.

Horké víno {Varmēlinka} 🍵

Valchēronská obdoba whiskey, destilovaná z ječmene a černého žita, které se nechává kvasit ve starých dubových sudech. Nápoj má temně jantarovou barvu a vůni dřeva, kouře a lehce spáleného karamelu. Její chuť je silná, ostře hřejivá, s dozvukem koření a sušeného ovoce. Každý doušek pálí v krku jako dech draka, ale zároveň rozehřívá celé tělo. Pije se jen po malých dávkách, často při dlouhých zimních večerech u ohně. Valchēronský zvyk velí připít si před bojem nebo při uzavírání důležitých dohod. Starší ročníky Drakvyr-Mōrh jsou ceněné jako rodinný poklad a často se předávají jako dědictví z otce na syna.

Pálenka {Drakvyr-Mōrh} 🍻

Je velmi silný valchēronský likér vyráběný z mladých zelených ořechů sbíraných ještě před letním slunovratem. Ořechy se drtí, zalévají pálenkou z obilí a nechávají dlouhé měsíce zrát ve skle nebo dubových soudcích spolu s medem, hřebíčkem a sušenými bylinami. Výsledkem je temný, hořkosladký nápoj s hřejivým účinkem, který se pije pomalu po doušcích. Slouží nejen k zahřátí, ale i jako léčivý prostředek na trávení a únavu po dlouhém dni na pastvinách. Taktéž je široce rozšířený v celé provincii a dokonce se vyváží.

Ořechovice {Nōrthāl Bran} 🍻

Bramborový koláč patří mezi nejrozšířenější pokrmy, neboť brambory zde tvoří základ každodenní stravy. Koláč se připravuje z hrubě strouhaných brambor, smíchaných s vejci, smetanou a ovčím sýrem. Peče se v těžké kamenné peci, dokud povrch nezíská zlatavou kůrku. Tento pokrm se často krájí na silné klíny a jí se ještě horký, podávaný s bylinkovým máslem či s kusem opečeného masa.

Bramborový koláč z kamenné pece {Brannētha}

Jsou drobné sladkosti, které se pečou především na podzim a během zimních slavností. Těsto se připravuje z hrubší mouky a plní se směsí medu, ořechů, jablek a sladkého koření. Šátečky jsou křehké, lehce popraskané a voní kouřem z pece. Podávají se k horkému mléku nebo bylinnému odvaru.

Medové šátečky s ořechy {Nuttarllīn}

Toto jídlo spojuje sladké a slané tóny, typické pro úrodné oblasti Valchēronu. Jehněčí maso se peče s velkým množstvím cibule a nakyslých jablek, která během pečení pustí šťávu a vytvoří jemnou omáčku. Maso zůstává šťavnaté, s lehce karamelizovaným povrchem. Nejčastěji se podává s bramborovou kaší nebo pečenými hlízami či chlebem. Je oblíbený při podzimních sklizních a objevuje se i na stolech vyšší šlechty.

Pečené jehněčí s cibulí a jablky {Mērt Jāl-Orin}

Vysoká na medu je pokrm vyhrazený pro slavnosti, lovy a sídla vyšší šlechty. Jelení maso se nejprve několik dní nakládá v bylinách, jehličí a tmavém medu z lesních úlů. Poté se pomalu peče, přelévá vlastní šťávou a další vrstvou medu, který vytvoří jemnou, lesklou krustu. Chuť je hluboká, lehce sladká a zároveň divoká, připomínající lesy, z nichž maso pochází. Podává se s pečenými bramborami a kořenovou zeleninou a chlebem.

Vysoká na medu {Tarnēronh}

Kachna pečená na medu a bylinách je tradičním jídlem nížin a říčních oblastí. Kůže se potírá květovým medem, tymiánem a rozmarýnem, díky čemuž při pečení krásně zkřehne a získá zlatavou barvu. Maso zůstává šťavnaté a jemně nasládlé. Podává se s jablečným zelím, pomalu taženým s cibulí a kapkou octa, které vyvažuje sladkost masa. Či s chlebem a bramborovou směsí. Záleží na lokalitě.

Pečená kachna s jablečným zelím {Kācthra Mellōryn}

Tento vydatný rybí pokrm pochází z chladných jižních řek, kde se loví stříbroploutvé ryby s pevnou, lehce nasládlou svalovinou. Ryba se nejprve krátce zatáhne na kamenné pánvi, poté se pomalu vaří v kotlíku s kořenovou zeleninou, cibulí a tmavými bylinami z říčních břehů. Vývar je zahuštěn kapkou smetany a dochucen solí a popelem. Jídlo je považováno za jednoduchý pokrm a často se podává s chlebem nejčastěji lovcům, strážím a cestovatelům před dlouhými cestami jako tradiční pochoutka.

Aktuální rok: 1756 rūnā Pro Betu: 1751 rūnā